Svatý otec dnes přednesl k diplomatickému sboru tradiční projev. Je to jeho druhý projev k diplomatickému sboru. První byl těsně po jeho zvolení v květnu minulého roku. Tématem dnešního projevu Svatého otce byla angažovanost pro pravdu a vyjádřil se k němu čtyřmi poznámkami. Zaprvé - angažovanost pro pravdu je duší spravedlnosti. Hořké zkušenosti nedávné doby nás poučují, že lež se často vydává za pravdu, aby učinila z člověka nástroj. Podle Svatého otce je třeba zamezit této strumentalizaci člověka a zneužití lidské svobody. V této souvislosti upozornil také na nutnost aplikace principů angažovanosti pro pravdu, zejména ve Svaté zemi. Upozornil také na nebezpečí světového terorismu a jeho snahy, jak sám řekl, rouhavě se skrýt za určité náboženství. Angažovanost pro pravdu, podle Benedikta XVI., je úkolem diplomacie. Vzájemné ovlivňování se kultur přispělo v minulosti, a přispívá i nadále, k rozvoji vědy a civilizace.
Druhá poznámka se týkala angažovanosti pro pravdu, která je základem práva a svobody. Člověk může a chce znát pravdu. Tu však nelze dosáhnout bez svobody. Mezi základní lidské svobody patří svoboda náboženství, a v tomto smyslu Svatý otec řekl: ?Všem odpovědným ve vašich národech vzkazuji, nebojíte-li se pravdy, nebojte se ani svobody. Církev usiluje o svobodu náboženství pro všechny?.
Dále, angažovanost pro pravdu otevírá cestu odpuštění a usmíření. V této souvislosti je pozoruhodné, že Svatý otec znovu poukázal na těžké chyby minulosti, kterých se ať už příslušníci církve anebo její instituce dopustili, že církev nikdy neváhala žádat o odpuštění a zavazuje ji k tomu angažovanost pro pravdu. Benedikt XVI. citoval Jana Pavla II., když v roce 2002 řekl: ?Není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez odpuštění?. Má mysl se obrací ke Svaté zemi, kde se narodil Ježíš Kristus, princ míru. Ale také k Libanonu, který by měl najít znovu spolupráci s různými náboženstvími, a vůbec k Blízkému Východu, zvláště Iráku, ale také k Africe, oblasti velkých jezer, kde propukla v minulosti, a stále ještě trvá, velká národnostní nenávist, a k Dárfúru v Súdánu. Úkolem diplomacie, podle Benedikta XVI., je mimo jiné přesvědčit znesvářené strany, aby uznaly své omyly, jestliže milují pravdu.
Čtvrtá poznámka se týkala angažovanosti pro pravdu, která otevírá nové naděje. Mír, podle Svatého otce, není pouze klidem zbraní. Nelze hovořit o míru tam, kde člověk nemůže žít důstojně, ať už se jedná o uprchlíky z následků válek, z nesvobody, z nedůstojných obchodů s lidmi... Zajímavá poznámka se týkala otázky vztahů peněz na zbrojení a chudoby. Polovina peněz, které se ročně vydávají na zbrojení ve světě, by stačila na odstranění bídy a hladu natrvalo. Tady musí, podle Benedikta XVI., promluvit lidské svědomí.
V závěru Svatý otec cituje žalm 84, kde se praví: Pravda vypučí ze země a spravedlnost přichází z nebes. A tou pravdou, která vypučí ze země, je Kristus. V tomto duchu papež posílá všem vládám, které diplomatický sbor shromážděný dnes v Sala Reggia v Apoštolském paláci reprezentuje, přání pokoje v pravdě a dobrý rok 2006.
Pane velvyslanče, co z projevů Svatého otce se zvlášť dotýká naší společnosti v České republice?
Domnívám se, že apel na solidaritu a naše svědomí. To znamená apel na to, abychom se více angažovali v mezinárodní pomoci a v péči o potřebné a chudé, protože nejsme ani zemí, která by momentálně byla v konfliktu, ani zemí, kde by byla potlačována náboženská svoboda. A domnívám se, že výzva Svatého otce se týká naší země v tom smyslu, abychom více, jako stát, který je privilegovaný a šťastný, že žije v klidné a prosperující polovině světa, se více angažoval směrem k chudým, k uprchlíkům.
Změnila se nějak atmosféra audience, když srovnáte novoroční setkání diplomatického sboru s Janem Pavlem II. a nyní, s Benediktem XVI?
Myslím, že to proběhlo standardním způsobem až na to, že jsem zaznamenal daleko větší účast ze strany diplomatického sboru. Byli tady všichni velvyslanci, i ti, kteří nejsou rezidentní v Římě. Také mnoho rodinných příslušníků, každá ambasáda má povoleny kromě velvyslance a manželky ještě čtyři další osoby, a myslím si, že kvóta byla vyčerpána. Měl jsem radostnější pocit, když to srovnám s poslední novoroční audiencí ještě za Jana Pavla II., kdy jsme všichni cítili tíseň a bezmoc z choroby, která se projevovala velice intenzívně. Měsíc potom Jan Pavel II. byl hospitalizován a pak víme, co následovalo.
Pane velvyslanče, děkuji vám a na závěr, chtěl byste ještě dodat nějaké své vlastní novoroční přání?
Jestli mohu touto cestou pozdravit všechny posluchače rádia Vatikán, tak to činím velice rád a budu se těšit na setkávání s nimi na vlnách této rozhlasové stanice. Přeji jim radost a pokoj, pevné zdraví a hodně lásky.
Děkuji
Zvukový záznam rozhovoru ZDE.
odeslat článek
vytisknout článek
