V kostele Santa Marie dell´Anima, jenž je zde v Římě německým národním chrámem, je hrobka papeže Hadriána VI. známého tím, že po mnoho století byl posledním neitalským papežem. Na jeho náhrobku stojí tento epitaf: ?Bohužel jak ovlivňují poměry doby účinnost ctností i u nejlepších lidí?. Tento epitaf naráží negativním způsobem na dobové poměry, v nichž žil Hadrián VI., ale je také velmi kladným oceněním význačných ctností, které uskutečňoval v praxi právě v nepříznivých podmínkách své doby.
Nuže, je-li převládající rys na slavné postavě kardinála Clemense Augusta von Galen, münsterského biskupa, jehož blahořečení dnes naplňuje naše srdce radostí, je právě to, že uskutečňoval v praxi ctnosti křesťana a pastýře, vynikajícím a hrdinským způsobem v tak těžké době pro církev a německý národ. Tehdejší Německo bylo pod vládou nacionálního socialismu. Münsterská diecéze se může chlubit, že měla biskupa na stolci svatého Ludgera, pastýře, který se neohroženě postavil proti idelogii pohrdajícím lidstvím a proti mašinérii smrti nacistického státu, takže si zasloužil název ?Lev z Münsteru?.
Clemens August von Galen se narodil 16. března 1878 na zámku Dinklage v kraji Oldenburg blízko Münsteru. Vyrůstal ve venkovském prostředí, ve velké rodině, prodchnuté církevním a společenským životem své doby. Po skončení školních studií byl v roce 1904 vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan v münsterském dómu a sekretář svého strýce, světícího biskupa Maximilana Gereona von Galen. Jednou z největších životních změn bylo jeho přesunutí do Berlína. Po 23 let musel čelit obtížnému údobí první světové války a zmatků Weimarské republiky, s jejich těžkými společenskými následky. V roce 1929 byl jmenován farářem u sv. Lamberta v Münsteru. Druhou, ještě důležitější změnou jeho života, bylo neočekávané jmenování biskupem v Münsteru na podzim roku 1933.
Biskup Clemens August hrabě von Galen byl jedním z nejznámějších představitelů opozice církve proti nespravedlivému nacistickému režimu. Ptáme-li se, odkud pochází zápal veřejně vytýkat nacistům velmi jasnými důvody, jak porušují základní lidská práva a jak dokázal vytrvat v tomto pranýřování, musíme jít až ke třem velkým faktorům, které přispěly k vytvoření silné osobnosti muže, nejprve věřícího a pak biskupa.
Jsou to: rodina, víra a politika, aniž bychom přehlédli fakt, že postoj blahoslaveného vyvěral z hlubokých křesťanských ctností.
Clemens August pocházel z rodiny, která byla dlouhou tradicí spojena jak s církví tak s veřejným životem. Otec se zajímal o veřejné záležitosti a matka se starala o soudržnost rodiny. Tyto skutečnosti dodávaly Clemensi Augustovi a jeho bratřím jistotu a základ pro život, jaký později vedl a umožnila, že spíše nečekaně překonal sám sebe a tradici prostředí, v němž se narodil. Život rodiny von Galen byl tradičně zaměřen na smysl pro veřejnou odpovědnost za spoluobčany jak v církvi tak ve společnosti. U rodinného stolu na zámku Dinklage se kromě rodinného rozhovoru a modlitby růžence mluvilo i o politice; k tomu poskytovala stále příležitost činnost otce, který byl poslancem Reichstagu v Berlíně.
Nepochybně mohl vykonat to, co udělal, díky hluboké spiritualitě a zároveň velmi prosté, otevřeně vycházející z eucharistie a úcty k Matce Boží. V příkrém rozporu s ohlušujícími zvuky vojenských pochodů a prázdných frází z tlampačů řečnických tribun, postavil proti tomu úctu svaté eucharistie, tichou kontemplativní adoraci Pána, který se stal chlebem. Před Pánem svátostně přítomným v eucharistickém chlebě, zdánlivě bezbranným a tak nenápadným, nacházel sílu a pokrm, které jedině mohly trvalým způsobem naplnit touhu lidí po životě. Jednotící sílou duchovního života nového blahoslaveného byla jeho hluboká, živá víra, prodchnutá účinnou láskou ke všem, zvláště trpícím. Jeho spiritualita, inspirovaná evangeliem, umožnila von Galenovi být průzračným v jeho veřejné roli. Všechny jeho akce a všechny jeho ctnosti vyvěraly z jeho žité víry.
Již od počátku své pastorální činnosti v Münsteru strhl masku nacistické ideologii pohrdající člověkem. Uprostřed válečné doby v létě roku 1941 ji zvlášt ostře kritizoval ve třech kázáních od července do srpna onoho roku; ta kázání se pak stala slavná: protestoval proti vynucenému uzavření klášterů a proti zatčení řeholníků. Důrazně mluvil proti deportaci a ničení lidského života, který režim označoval za ?nehodný života? (lebensunwert), život duševně postižených lidí. Ohnivá slova biskupa zasáhly mašinérii smrti nacismu až do morku. Jeho jasné argumenty rozzuřily moci pány a zároveň uvedly do bezradnosti, neboť kvůli velké vážnosti blahoslaveného biskupa z Münsteru se neodvažovali jej zatknout nebo zabít.
Ani vrozená odvaha, ani přehnaná smělost, nýbrž pouze hluboký pocit odpovědnosti a jasný názor na to, co je právo a co je bezpráví, mohly biskupa Clemense Augusta von Galen přivést k tomu, aby pronesl tato slova. Vybízí přemýšlet nad silou vyzařování jeho svědectví víry; toto vybídnutí následovat jeho příklad platí pro nás, kteří žijeme v době, jež se nezdá být tak hrozivá, ale jež není o nic méně problematická, co se týká hodnocení lidského života.
Při zpětném pohledu na tyto události řekl kardinál von Galen v březnu, roku 1946: Dobrý Bůh mi dal postavení, jež mi učinilo povinností nazývat černé černým a bílé bílým, jak to stojí v obřadu biskupského svěcení. Věděl jsem, že mohu mluvit jménem tisíců osob, které byly se mnou přesvědčeny, že náš německý národ může být opravdu jednotný pouze na základě křesťanství a tak dosáhnout požehnanou budoucnost.
Drazí němečtí poutníci a drahé poutnice, plni vděčnosti můžeme hledět na tuto velkou osobnost vaší vlasti. Blah. biskup Clemens August pochopil, kdo je náš Bůh a do něho složil veškerou svoji naději (srov. Iz 25,9). Nejprve když byl farářem a pak jako biskup nešetřil námah ve své pastýřské službě; dokázal snášet odříkání (Fil 4,12) a byl ochoten dát svůj život, aby sloužil lidem. Byl si opravdu plně vědom odpovědnosti před Bohem. Proto ho Pán učinil účastným bohatství své slávy (Fil 4,19), o níž nám mluvil sv. Pavel v listu Filipanům, který jsme před chvílí slyšeli. Ve víře jsme přesvědčeni, že byl povolán a vyvolen, aby se podílel na svatební hostině v dokonalosti Boží slávy. Svatební hostina, o které nám dává meditovat Ježíšovo úchvatné podobenství z evangelia dnešní liturgie ( Mt 22,1-14).
Chci blahopřát diecézi Münster, že právě v roce, kdy si připomíná své zřízení před 12-ti staletími, může s radostí a hrdostí slavit toto blahořečení zde u hrobu apoštola Petra, a téměř upevňovat své apoštolské kořeny a ještě více zakotvit v učitelském úřadu Kristova náměstka, dnes z boží milosti Benedikta XVI. Kéž je nový blahoslavený povzbuzením pro münsterskou diecézi, aby udržovala stále živé své bohaté a vždycky aktuální dědictví a učinila je plodným pro současné lidi. Kéž Pán na přímluvu nového blahoslaveného žehná diecézi Münster a celé církvi v Německu.
Amen.
Přeložil P. Josef Koláček, SJ
odeslat článek
vytisknout článek
