Nový portál Vatikánského rozhlasu

490. Jaké prostředky napomáhají žít čistotu?

Je k dispozici mnoho prostředků: Boží milost, pomoc svátostí, modlitba, sebepoznání, provádění askeze přizpůsobené různým situacím, cvičení v mravních ctnostech a zvláště ctnosti umírněnosti, která se zaměřuje na to, aby rozum vedl vášně.

491. Jakým způsobem jsou všichni povoláni žít čistotu?

Všichni podle vzoru Kristovy čistoty jsou povoláni vést čistý život podle svého životního stavu: jedni, žijíce v zasvěceném panenství nebo celibátu, vynikajícím způsobu snadněji se oddat Bohu s nerozděleným srdcem; jiní, jsou-li ženatí nebo vdané, uskutečňují manželskou čistotu, nejsou-li ženatí nebo vdané, tímže žijí čistotu ve zdrženlivosti.

492. Které jsou hlavní hříchy proti čistotě?

Jsou to hříchy těžce odporující čistotě: každý podle povahy svého objektu: cizoložství, masturbace, smilstvo, pornografie, prostituce, znásilnění, homosexuální akty. Tyto hříchy jsou výrazem neřesti chlípnosti. Jsou-li spáchány na nezletilých, jsou ještě těžším útokem proti jejich tělesné a mravní integritě.

493. Proč šesté přikázání, ačkoliv říká ?nezcizoložíš?, zakazuje všechny hříchy proti čistotě?

Ačkoliv v biblickém textu Desatera stojí ?nezcizoložíš? (Ex 20,14), tradice církve se řídí celkově mravním učením Starého a Nového zákona a šesté přikázání pro ni zahrnuje všechny hříchy proti čistotě.

494. Jaké úkoly mají občanské autority vůči čistotě?

Ty musí, protože mají povinnost podporovat respektování důstojnosti osoby , přispívat k vytváření prostředí příznivého čistotě také tím, že náležitými zákony zabrání šíření shora uvedených velkých urážek čistoty, především aby chránili nezletilé a slabší.

495. Jaká jsou dobra manželské lásky, k níž je zaměřena sexualita?

Dobra manželská lásky, jež je pro pokřtěné posvěcena svátostí manželství: jednotu, věrnost, nerozlučnost a otevřenost k plodnosti.

496. Jaký význam má manželský úkon?

Manželský úkon má dvojí význam: spojující (vzájemné darování se manželů) a plodivý (otevřenost k předávání života). Nikdo nesmí přerušit nerozdělitelné spojení, které Bůh chtěl mezi oběma významy manželského úkonu tím, že by vyloučil jeden nebo druhý.

497. Kdy je morální regulování porodnosti?

Regulování porodnosti, které je jedním z aspektů odpovědného otcovství a mateřství, je objektivně shodná s mravností, když ji provádějí manželé bez vnějšího donucování, ne ze sobectví, nýbrž z vážných důvodů a metodami odpovídajícími objektivním měřítkům mravnosti a to periodickou zdrženlivostí a využitím neplodných údobí.

498. Jaké jsou nemorální prostředky pro regulování porodnosti?

Je vnitřně špatná každá akce ? jako např. sterilizace nebo antikoncepce ? která před manželským úkonem nebo při jeho provádění nebo při rozvoji jeho přirozených následků zamýšlí jako cíl nebo prostředek zabránit oplodnění.

499. Proč je nemravná inseminace i umělé oplodnění?

Jsou nemravné, protože oddělují plození od aktu, kterým se manželé sobě vzájemně dávají a tak nastolují vládu techniky nad počátkem a určením lidské osoby. Nadto inseminace a hetetologické oplození sahající k technikám, které zahrnují osobu mimo manželskou dvojici porušují právo dítěte narodit se z otce a matky, které zná, spojené mezi sebou v manželství a mající výlučné právo stát se rodiči pouze jeden skrze druhého.

500. Jak je třeba se dívat na dítě?

Dítě je Božím darem, největším darem manželství. Neexistuje právo mít děti (?dítě za každou cenu?). Existuje však právo dítěte aby bylo plodem manželského úkonu jeho rodičů a také právo, aby bylo respektováno jako osoba od chvíle početí.

501. Co mohou dělat manželé, když nemají děti?

Když jim nebyl udělen dar dítěte, mohou manželé, když už vyčerpali oprávněné zásahy lékařství, projevit svou velkodušnost prostřednictvím svěření do péče nebo adoptováním, anebo vykonávat významné služby ve prospěch bližního. Uskutečňují tak cennou duchovní plodnost.

502. Co uráží důstojnost manželství?

Je to: cizoložství, rozvod, mnohoženství, incest (krvesmilstvo), volná ?láska? (soužití, konkubinát) pohlavní styk před manželstvím nebo mimo ně.

Sedmé přikázání: Nepokradeš

503. Co vyhlašuje sedmé přikázání?

Vyhlašuje určení, všeobecné rozdělení, soukromé vlastnění osob a respektování jejich majetku a celistvosti stvoření. Církev také nachází v tomto přikázání základy svého sociálního učení, jež zahrnuje správné jednání v hospodářské činnosti a ve společenském a politickém životě, právo na lidskou práci i povinnost, spravedlnost a solidaritu mezi národy, lásku k chudým.

504. Za jakých podmínek existuje právo na soukromé vlastnictví?

Právo na soukromé vlastnictví za předpokladu, že byl získán nebo přijat spravedlivým způsobem a když zůstává první všeobecné určení jmění k uspokojení základních potřeb všech lidí.

505. Jaký je cíl soukromého vlastnictví?

Cílem soukromého vlastnictví je zaručit svobodu a důstojnost osob, tímže jim pomáhá ukojit základní osobní potřeby těch, za které někdo má odpovědnost, a také jiných, kteří žijí v nouzi.

506. Co předpisuje sedmé přikázání?

Sedmé přikázání předpisuje respektovat jmění druhých prostřednictvím uplatňování spravedlnosti a lásky, umírněnosti a solidarity. Zvláště vyžaduje: respektovat učiněné sliby a uzavřené smlouvy; napravit spáchanou křivdu a navrátit neprávem nabytý majetek; respektovat integritu stvoření rozumným a umírněným užíváním nerostných, rostlinných a živočišných zdrojů, které jsou ve světě, se zvláštní pozorností vůči druhům, které jsou ohroženy vyhlazením.

507. Jak se má člověk chovat ke zvířatům?

Člověk se má chovat laskavě ke zvířatům jako k Božím tvorům, tímže se vyhne jak přehnané lásce k nim tak bezohledného využívání, především k vědeckým experimentům, konaným za rozumnými hranicemi a s neužitečným utrpením pro samá zvířata.

508. Co zakazuje sedmé přikázání?

Sedmé přikázání zakazuje především krádež, které je přisvojením si jmění druhého proti rozumné vůli vlastníka. Dochází k tomu také placení nespravedlivé mzdy; spekulováním s hodnotou jmění kvůli zisku na úkor druhých; falšováním šeků nebo faktur. Zakazuje kromě toho páchat daňové nebo obchodní podvody, vědomě poškozovat soukromé nebo veřejné vlastnictví. Zakazuje lichvářství, korupci, soukromé zneužívání společenského jmění, zaviněně špatně provedené práce a mrhání.

509. Jaký je obsah sociálního učení církve?

Sociální učení církve, jako organický rozvoj pravd evangelia o důstojnosti lidské osoby a o jeho sociální dimenzi, obsahuje zásady pro uvažování, formuluje měřítka pro úsudek, poskytuje normy a směrnice pro akci.

510. Kdy církev zasahuje v sociální věci?

Církev zasahuje tím, že dává mravní úsudek v ekonomických nebo sociálních otázkách, když to vyžadují základní práva osoby společné dobro nebo spása duší.

511. Jaký má probíhat společenský a hospodářský život?

Má probíhat podle vlastních metod v rámci mravního řádu ke službě člověku v jeho celistvosti a celého lidského společenství při respektování sociální spravedlnosti. Má mít člověka za autora, střed a cíl.

512. Co se staví proti sociálnímu učení církve?

Proti sociálnímu učení církve se staví hospodářské a společenské systémy, které obětují základní práva osob nebo které dělají ze zisku výlučné pravidlo či svůj poslední cíl. Kvůli tomu církev odmítá ideologie, v moderní době spojené s ?komunismem? nebo s ateistickými a totalitními formami ?socialismu?. Kromě toho ve skutečnosti odmítá ?kapitalismus?, individualismus a absolutní primát trhu nad lidskou prací.

513. Jaký význam má práce pro člověka?

Práce je pro člověka je povinnost i právo, skrze kterou spolupracuje s Bohem stvořitelem. Vždyť pracuje-li člověk s nasazením a kompetencí uskutečňuje schopnosti vepsané do své přirozenosti, oslavuje dary Stvořitele a přijaté talenty, živí sebe i příslušníky své rodiny, slouží lidskému společenství. Kromě toho práce může být s Boží pomocí prostředkem posvěcení a spolupráce s Kristem na spáse ostatních.

514. Na jaký druh práce má právo každá osoba?

Přístup k jisté a čestné práci musí být otevřen všem bez nespravedlivé diskriminace při respektování práva každého na svobodnou hospodářskou iniciativu, a na slušný plat.

515. Jakou odpovědnost má stát ohledně práce?

Úkolem státu je podporovat zaměstnanost, zaručovat svobody jednotlivců a vlastnictví, kromě pevné měny a účinných veřejných služeb; bdít nad uplatňováním lidských práv v hospodářském sektoru. Podle poměrů má společnost pomáhat občanům najít práci.

516. Jaké povinnosti mají odpovědní vedoucí podniků?

Odpovědní vedoucí podniků mají hospodářskou a ekologickou odpovědnost za své operace. Musí brát v úvahu dobro osob a ne pouze zvyšování zisků, i když ty jsou nutné pro zajištění investic, budoucnosti podniků, zaměstnanost a dobrý chod ekonomického života.

517. Jaké povinnosti mají dělníci?

Musí svědomitě, kompetentně a oddaně konat svou práci, a snažit se řešit případné spory dialogem. Sáhnout k nenásilné stávce je mravně oprávněné, když se jeví jako nezbytný nástroj, vzhledem k přiměřenému prospěchu a berouce v úvahu společné dobro.

518. Jak se uskutečňuje spravedlnost a solidarita mezi národy?

Na mezinárodní úrovni musí všechny národy a instituce pracovat v solidaritě a subsidiaritě, s cílem odstranit nebo aspoň zmenšit bídu, nerovnost zdrojů a hospodářských prostředků, ekonomických a sociálních křivd, vykořisťování osob, hromadění dluhů chudých zemí, zvrácených mechanismů, které brání v rozvoji méně rozvinutým zemím.

519. Jakým způsobem se křesťané podílejí na politickém a společenském životě?

Laičtí věřící přímo zasahují do politického a sociálního života, tímže oživují křesťanským duchem časné skutečnosti a jako ryzí svědkové evangelia a tvůrcové pokoje a spravedlnosti, spolupracují se všemi.

520. K čemu inspiruje láska k chudým?

Láska k chudým se inspiruje evangeliem blahoslavenství, Ježíšovým příkladem a jeho stálou pozorností k chudým. Ježíš řekl: ?Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali? (Mt 25,40). Láska k chudým se uskutečňuje prostřednictvím nasazení proti hmotné chudobě a také proti četným formám kulturní, mravní a náboženské chudoby. Skutky milosrdenství, duchovní i tělesné, četné dobročinné instituce vzniklé během staletí, jsou konkrétním svědectvím přednostní lásky k chudým, která charakterizuje Ježíšovy učedníky.

Osmé přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví

521. Jakou povinnost má člověk k pravdě?

Každá osoba je povolána k upřímnosti a opravdovosti v jednání a v řeči. Každý má povinnost hledat pravdu a přijmout ji, tímže uspořádá celý svůj život podle požadavků pravdy. V Ježíši Kristu se Boží pravda zjevila úplně: on je Pravda. Kdo ho následuje, žije v Duchu pravdy, varuje se licoměrnosti, předstírání a pokrytectví.

522. Jak se vydává svědectví pravdě?

Křesťan musí vydávat svědectví evangelijní pravdě, ve všech oblastech své veřejné i soukromé činnosti, také, je-li nutné, obětí svého života. Mučednictví je svrchované svědectví vydané pravdě víry.

523. Co zakazuje osmé přikázání?

Osmé přikázání zakazuje:

falešné svědectví, křivou přísahu, lež, jejíž závažnost se měří pravdou, kterou pokřivuje, podle okolností, podle úmyslů lháře, podle škod způsobených obětem;

neuvážený úsudek, pomluva, nactiutrhání, jež zmenšují nebo ničí dobrou pověst a čest, na kterou má právo každá osoba;

lichotky, pochlebování, zdvořilůstky, především zaměřené na těžké hříchy nebo na dosažení nedovolených výhod.

Spáchané provinění proti pravdě vyžaduje napravení, jestliže druhým způsobilo škodu.

524. Co žádá osmé přikázání?

Osmé přikázání vyžaduje respektování pravdy doprovázené rozlišováním lásky: v komunikaci a informaci: ty musí hodnotit osobní a společné dobro, obranu soukromého života, nebezpečí pohoršení; respektováním profesionálních tajemství, které je třeba vždy dodržet kromě toho, jsou-li závažné a přiměřené důvody. Tak se stejně požaduje respektování důvěrných sdělení pod pečetí tajemství.

525. Jak se mají užívat prostředky sociální komunikace?

Mediální informace má být ve službě společného dobra a ve svém obsahu musí být pravdivá, a integrální při zachování spravedlnosti a lásky. Musí se kromě toho vyjadřovat čestným a vhodným způsobem, tímže úzkostlivě respektuje mravní zákony, legitimní práva a důstojnost člověka.

526. Je vztah mezi pravdou a krásou a posvátným uměním?

Pravda je sama sebou krásná. Zahrnuje v sobě jas duchovní krásy. Existuje mnoho výrazových způsobů pravdy, zvláště v uměleckých dílech. Jsou plodem talentu, daného Bohem a lidského úsilí. Posvátné umění, aby bylo pravdivé a krásné, musí vyvolávat a oslavovat tajemství Boha, který se zjevil v Kristu a vést k adoraci a lásce Boha Stvořitele a Spasitele, svrchované Krásy, Pravdy a Lásky.

Deváté přikázání: Nepožádáš manželku svého bližního

527. Co požaduje deváté přikázání?

Deváté přikázaní požaduje přemáhat tělesnou žádostivost v myšlenkách i touhách Boj proti takové žádostivosti prochází očišťováním srdce a praktikováním ctnosti umírněnosti.

528. Co zakazuje deváté přikázání?

Deváté přikázání zakazuje zabývat se myšlenkami a touhami, jež se týkají skutků zakázaných šestým přikázáním.

529. Jak se dosáhne čistota srdce?

Pokřtěný s Boží milostí a tímže bojuje pro nezřízeným náklonnostem, dosáhne čistoty srdce prostřednictvím ctnosti a daru čistoty, čistým úmyslem, průzračností vnějšího i vnitřního pohledu, ukázněností citů a představivosti a modlitbou.

530. Jaké jsou požadavky čistoty?

Čistota vyžaduje stud, který chrání intimitu osob a vyjadřuje jemnost čistoty, usměrňuje pohledy a gesta v souladu s důstojností osob a s jejich sdílením. Osvobozuje od rozšířeného erotismu a udržuje člověka daleko ode všeho, co rozdmychává morbidní zvědavost. Vyžaduje také očištění společenského prostředí, skrze stálý boj proti nevázaným mravům, založeným na mylném pojmu lidské svobody.

Desáté přikázání: Nepožádáš jeho majetek

531. Co vyžaduje a co zakazuje desáté přikázání?

Toto přikázání, jež doplňuje předešlé, vyžaduje vnitřní postoj respektování majetku druhého a zakazuje lakomství a bezuzdnou žádostivost majetku druhého a závist, která spočívá ve smutku, který zakouší člověk před majetkem druhého a nezřízené touze zmocnit se jej.

532. Co žádá Ježíš, když vyžaduje chudobu srdce?

Od svých učedníků Ježíš požaduje, aby mu dávali přednost přede všemi a před vším. Nelpění na bohatství ? podle ducha evangelijní chudoby ? a odevzdanost do Boží prozřetelnosti, která nás zbavuje obav ze zítřka, připravuji blahoslavenství ?chudých v duchu, neboť jejich je nebeské království? (Mt 5,3).

533. Jaká je největší touha člověka?

Největší touha člověka je vidět Boha. Tak volá celé jeho bytí: ?Chci vidět Boha!? Člověk uskuteční své opravdové a plné štěstí v patření a blaženosti toho, který ho stvořil z lásky a přitahuje ho k sobě do nekonečné Lásky.

?Kdo vidí Boha, dosáhl všechna dobra, která lze pojmout? (sv. Řehoř z Nyssy).

ČTVRTÁ ČÁST

KŘESŤANSKÁ MODLITBA

První díl

Modlitba v křesťanském životě

534. Co to je modlitba?

Modlitba duše je povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o dobra shodná s jeho vůlí. Je vždy darem Boha, který přichází, aby se setkal s člověkem. Křesťanská modlitba je osobním a živým vztahem Božích dětí k jejich nekonečně dobrému Otci, k jeho Synu Ježíši Kristu a k Duchu svatému, který přebývá v jejich srdcích.

První kapitola

Zjevení modlitby

535. Proč existuje všeobecné povolání k modlitbě?

Protože Bůh volá stvořením každé bytí z ničeho a také po pádu je člověk i nadále schopen poznávat svého Stvořitele, tímže uchovává touhu po tom, který ho povolal k existenci. Všechna náboženství a zvláště celé dějiny spásy dosvědčují, že člověk tuto touhu člověka po Bohu, ale Bůh jako první neustále přitahuje každou osobu k tajemnému setkání v modlitbě.

Zjevení modlitby ve Starém zákonu

536. V čem je Abrahám vzorem modlitby?

Abrahám je vzorem modlitby, protože chodí v přítomnosti Boha, naslouchá mu a poslouchá ho. Jeho modlitba je boj víry, protože nadále věří v Boží věrnost i ve chvílích zkoušky. Nadto, protože pohostinně přijal Pána, který mu svěřuje svůj plán, Abrahám se odvažuje prosit za hříšníky s odvážnou důvěrou.

537. Jak se modlil Mojžíš?

Mojžíšova modlitba je typická kontemplativní modlitba: Bůh volá Mojžíše z hořícího keře, často a dlouze s ním hovoří ?tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem? (Ex 33,11). Z tohoto důvěrného vztahu k Bohu Mojžíš čerpá sílu houževnatě se přimlouvat za lid: jeho modlitba je předobrazem přímluvy jediného prostředníka Ježíše Krista.

538. Jaké vztahy k modlitbě má ve Starém zákonu Chrám a král?

Ve stínu Božího příbytku ? Archa úmluvy, pak Chrám ? se rozvíjí modlitba Božího lidu pod vedením jeho pastýřů. Mezi nimi je David králem ?podle srdce Boha? pastýř, který se modlí za svůj lid. Jeho modlitba je vzorem pro modlitbu lidu, protože je přilnutím k božskému příslibu a důvěře, naplněného láskou k Tomu, který je jediný Král a Pán.

539. Jakou úlohu má modlitba v poslání proroků?

Proroci čerpají z modlitby světlo a sílu, aby vybízeli lid k víře a obrácení srdce. Vstupují do velmi důvěrného vztahu k Bohu a přimlouvají se za bratry, jimž hlásají, co viděli a slyšeli od Hospodina. Eliáš je otcem proroků to je těch, kteří hledají Boží tvář. Na hoře Karmel dosáhne návratu lidu k víře díky zásahu Boha, kterého prosí takto: ?Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi!? (1 Král 18,37).

540. Jakou důležitost mají žalmy v modlitbě?

Žalmy jsou vrcholem modlitby Starého zákona: Boží slovo se stává modlitbou člověka. Tato modlitba, neoddělitelně osobní i společná, inspirovaná Duchem svatým, opěvuje Boží divy ve stvoření a v dějinách spásy. Kristus se modlil žalmy a plně je uskutečnil. Proto zůstávají podstatným a trvalým prvkem modlitby církve, vhodným pro lidi všech stavů a v každé době.

Modlitba je plně zjevena v Ježíšovi

541. Od koho se Ježíš naučil modlit?

Ježíš, se podle svého lidského srdce naučil modlit od své Matky a z hebrejské tradice. Avšak jeho modlitba vyvěrá z mnohem skrytějšího pramene, protože je věčný Syn Otce, který se ve svém lidství obrací k svému Otci dokonalou synovskou modlitbou.

542. Kdy se Ježíš modlil?

Evangelium často ukazuje Ježíše, jak se modlí. Vidíme, jak se uchyluje do samoty, také v noci. Modlí se před rozhodujícími chvílemi svého poslání, nebo poslání apoštolů. Vždyť celý jeho život je modlitba, protože je v trvalém společenství lásky k Otci.

543. Jak se modlil Ježíš ve svém utrpení?

Ježíšova modlitba během smrtelného zápasu v Getsemanské zahradě a jeho poslední slova na kříži odhalují hloubku jeho synovské modlitby. Ježíš dovádí ke splnění plán Otcovy lásky a bere na sebe všechny úzkosti lidstva, všechny otázky a přímluvy dějin spásy. Přednáší je Otci, který je přijímá a vyslyší nade všechnu naději, tímže vzkřísí Ježíše z mrtvých.

544. Jak nás Ježíš učí modlit se?

Ježíš nás učí modlit se nejen modlitbou Otče náš, nýbrž i tehdy, když se modlí. Tímto způsobem kromě obsahu nám ukazuje předpoklady opravdové modlitby: čistotu srdce, které hledá Království a odpouští nepřátelům; odvážnou a synovskou důvěru, která jde daleko za to, co pociťujeme a chápeme; bdělost, která chrání učedníka před pokušením.

545. Proč je naše modlitba účinná?

Naše modlitba je účinná, protože je spojena s vírou a s Ježíšovou modlitbou. V Něm se křesťanská modlitba stává společenstvím lásky s Otcem. V takové případě můžeme přednášet naše prosby Bohu a být vyslyšeni: ?Proste a dostanete, aby se vaše radost naplnila? (Jan 16,24).

546. Jak se modlila Panna Maria?

Mariina modlitba je charakterizována její vírou a velkodušnou obětí celého jejího bytí Bohu. Ježíšova Matka je také nová Eva, ?Matka živých?, prosí Ježíše, svého Syna za potřeby lidí.

547. Existuje v evangeliu nějaká Mariina modlitba?

Kromě Mariiny prosby v Káně Galilejské, nám evangelium předává Magnificat (Lk 1,46-55), který je chvalozpěvem Matky Boží a církve, radostný dík, který vystupuje ze srdce chudých, protože jejich naděje se uskutečnila naplněním božských přislíbení.

Modlitba v době církve

548. Jak se modlila prvotní křesťanská obec v Jeruzalémě?

Na počátku Skutků apoštolů stojí napsáno, že v první jeruzalémské komunitě, vychované Duchem svatým k životu modlitby, věřící ?setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách? (Sk 2,42).

549. Jak zasahuje Duch svatý do modlitby církve?

Duch svatý, niterný učitel křesťanské modlitby, vychovává církev k životu modlitby a dává stále hlouběji vstupovat do kontemplace nezbadatelného tajemství Krista. Způsoby modlitby, které jsou vyjádřeny v apoštolských a kanonických spisech, zůstanou směrodatné pro křesťanskou modlitbu.

550. Které jsou podstatné formy křesťanské modlitby?

Jsou to velebení a adorace, prosebná a přímluvná modlitba, vzdávání díků a chvály. Eucharistie obsahuje a vyjadřuje všechny způsoby modlitby.

551. Co to je dobrořečení?

Dobrořečení je odpověď člověka na Boží dary: dobrořečíme Všemohoucímu, který nám žehná a zahrnuje nás svými dary.

552. Jak lze definovat adoraci?

Adorace je klanění člověka, který uznává, že je tvor před svým třikrát svatým Stvořitelem.

553. Jaké jsou různé formy prosebné modlitby?

Může to být prosba o odpuštění nebo také pokorná a důvěryplná prosba ze všechny naše potřeby jak duchovní tak tělesné. Avšak první skutečností, po níž máme toužit, je příchod Království.

554. V čem spočívá přímluva?

Přímluva spočívá v tom, že prosíme o něco ve prospěch někoho druhého. Připodobňuje nás a spojuje s modlitbou Ježíše, který se u Otce přimlouvá za všechny lidi, zvláště za hříšníky. Přímluva se má vztahovat i na nepřátele.

555. Kdy se vzdávají Bohu díky?

Církev vzdává Bohu díky neustále, především slavením eucharistie, v níž nám Kristus dává účast na svém díkučinění Otci. Každá událost se tedy pro křesťana stává důvodem k díkučinění.

556. Co to je modlitba chvály?

Chvála je způsob modlitby, v níž se mnohem bezprostředněji uznává, že Bůh je Bohem. Je naprosto nezištná: opěvuje Boha pro něho samého a vzdává mu slávu protože je.

Druhá kapitola

Tradice modlitby

557. Jak důležitá je tradice ve vztahu k modlitbě?

V církvi učí Duch svatý Boží děti modlit se prostřednictvím živé tradice. Vždyť modlitba se neomezuje na spontánní projev vnitřního popudu, nýbrž zahrnuje kontemplaci, studium a pochopení duchovních skutečností, které se zakoušejí.

K pramenům modlitby

558. Jaké jsou prameny křesťanské modlitby?

Jsou to: Boží slovo, jež nám dává ?nesmírně cenné poznání? Krista (Fil 3,8); liturgie církve, jež hlásá, aktualizuje a sdílí tajemství spásy; teologální ctnosti, každodenní situace, protože v nich se můžeme setkat s Bohem.

?Miluji Tě, Pane, a prosím Tě o jedinou milost, abych Tě věčně miloval. Můj Bože, nemůže-li můj jazyk každou chvíli opakovat, že Tě miluji, chci, aby Ti to opakovalo mé srdce při každém výdechu? (sv. Jan Maria Vianney).

Cesta modlitby

559. Existují v církvi různé cesty modlitby?

V životě církve existují četné cesty modlitby, spojené s rozmanitými historickými, společenskými a kulturními souvislostmi. Je to věcí učitelského úřadu rozlišit, zda jsou věrné apoštolské tradici a pastýřů a katechetů vysvětlit smysl, který je vždy zaměřen na Ježíše Krista.

560. Jaká je cesta naší modlitby?

Cestou naší modlitby je Kristus, protože se jí obracíme k Bohu našemu Otci, ale dospěje až k němu pouze jestliže se aspoň zahrnutě modlíme ve jménu Ježíše. Jeho lidství je totiž jediná cesta, kterou nás Duch svatý učí modlit se k našemu Otci. Proto liturgické modlitby končí formulí ?skrze našeho Pána Ježíše Krista?.

561. Jakou má úlohu v modlitbě Duch svatý?

Protože Duch svatý je niterným Učitelem křesťanské modlitby a ?my ani nevíme, oč se máme vlastně modlit? (Řím 8,26), církev nás vybízí, abychom ho vzývali a naléhavě prosili při každé příležitosti: ?Přijď, Duchu svatý!?

562. V čem je křesťanská modlitba mariánská?

Církev se ráda modlí k Marii a s Marií, dokonalou Orantkou (modlící se ženou) pro její zvláštní spolupráci s působením Duch svatého, aby s Ní velebila a vzývala Pána. Maria nám totiž ?ukazuje cestu, kterou je Její Syn, jediný Prostředník.

563. Jak se církev modlí k Marii?

Především ?Zdrávas Maria?, touto modlitbou církev prosí o přímluvu Panny. Další mariánské modlitby jsou růženec, Akathystois, Paraclisis, hymny a chvalozpěvy různých křesťanských tradic.

Vůdcové pro modlitbu

564. Jakým způsobem jsou světci vůdcové pro modlitbu?

Svatí jsou našimi vzory modlitby a také je prosíme, aby se přimlouvali u Nejsvětější Trojice za nás a za celý svět. Jejich přímluva je nejvyšší služba, kterou prokazují Božímu plánu. Ve společenství svatých se během dějin církve vyvinuly různé druhy spirituality, které učí žít a praktikovat modlitbu.

565. Kdo může vychovávat k modlitbě?

Křesťanská rodina je prvním krbem výchovy k modlitbě. Zvláště se doporučuje každodenní rodinná modlitba, protože je prvním svědectvím modlitby církve. Katecheze, modlitební skupiny, ?duchovní vedení? jsou školou a pomocí pro modlitbu.

555. Jaká místa jsou vhodná pro modlitbu?

 odeslat článek     vytisknout článek