Nový portál Vatikánského rozhlasu

139. Jakými symboly se Duch svatý představuje?

Je jich mnoho: živá voda, která vyvěrá z probodeného Kristova srdce a napájí pokřtěné; pomazání olejem, jež je svátostným znamením biřmování; oheň, který proměňuje vše, čeho se dotkne; mrak, temný nebo zářivý, v němž se zjevuje božská sláva; vkládání rukou, jímž se uděluje Duch, holubice, která sestupuje na Krista a zůstává nad ním při křtu.

140. Co to znamená, že Duch ?mluvil skrze proroky??

Výrazem proroci se míní ti, kteří byli inspirovaní Duchem svatým, aby mluvili jménem Boha. Duch přivádí proroctví Starého zákona k naplnění v Kristu, jehož tajemství odhaluje v Novém zákoně.

141. Co koná Duch svatý v Janu Křtiteli?

Duch naplňuje Jana Křtitele, posledního z proroků, který je pod jeho působením poslán, ?aby připravil Pánu ochotný lid? (Lk 1,17) a hlásal příchod Krista, Božího Syna: toho, na něhož viděl sestupovat Ducha a na něm zůstávat, ?toho, který křtí Duchem svatým? (Jan 1,33).

142. Jaké je dílo Ducha v Marii?

Duch svatý v Marii přivádí k naplnění očekávání a přípravu Starého zákona na příchod Krista. Jedinečným způsobem ji naplňuje milostí a učiní její panenství plodným, aby porodila vtěleného Božího Syna. Udělá z ní Matku ?úplného Krista?, to je Ježíše Hlavy a Církve jeho těla. Maria je přítomna mezi Dvanácti v den Letnic, když Duch zahajuje ?poslední časy?, tímže veřejně ukáže církev.

143. Jaký je vztah mezi Duchem a Ježíšem Kristem v jeho pozemském poslání?

Boží Syn byl pomazáním Ducha posvěcen na Mesiáše ve svém lidství již od Vtělení. Zjevuje ho svým učením a plní příslib daný Otcům; sdílí (komunikuje) jej rodící se církvi, když po svém Zmrtvýchvstání dýchne na apoštoly (Jan 20,22).

144. Co se stane v den Letnic?

Padesát dní po zmrtvýchvstání, v den Letnic oslavený Ježíš Kristus vyleje Ducha v hojnosti a jasně ho ukazuje jako božskou Osobu, takže Nejsvětější Trojice je plně zjevena. Poslání Krista a Ducha se stává posláním církve vyslané, aby hlásala a šířila tajemství trinitárního společenství.

?Viděli jsme pravé Světlo, přijali jsme nebeského Ducha, našli jsme pravou víru: klanějme se nerozdílné Trojici, protože nás spasila? (Byzantská liturgie, tropar svatodušních nešpor).

145. Co působí Duch v církvi?

Duch buduje, oživuje a posvěcuje církev: Duch lásky znovu dává pokřtěným božskou podobnost, ztracenou následkem hříchu, a dává jim žít v Kristu sám život Svaté Trojice. Posílá je kázat a organizuje je v jejich vzájemných funkcích, aby všichni přinášeli ?plody Ducha? (Gal 5,22).

146. Jak působí Kristus a jeho Duch v srdci věřících?

Kristus sdílí svého Ducha údům svého Těla, a Boží milost, která přináší své plody nového života v Kristu, podle Ducha. Konečně Duch svatý je učitel modlitby.

?Věřím ve svatou církev obecnou?

Církev v Božím plánu

147. Co znamená výraz církev?

Označuje lid, který Bůh svolává a shromažďuje ze všech končin země, aby ustavil shromáždění těch, kteří se skrze víru a křest stávají Božími dětmi, údy Krista a chrámem Ducha svatého.

148. Jsou jiná jména a obrazy, jimiž bible označuje církev?

V Písmu svatém nacházíme mnoho obrazů, jimiž se ozřejmují doplňující aspekty tajemství Církve. Starý zákon dává přednost obrazům spojeným s Božím lidem; Nový zákon těm, jež jsou spojeny v Kristem jako Hlavou lidu, který je jeho Tělem, a pak vzatým z pastýřského života (ovčinec, stádce, ovce), z venkovského (pole, oliva, vinice, vinný kmen), ze sídelního života (budova, kámen, příbytek, chrám) a z lidského (nevěsta, matka, rodina).

149. Jaký je počátek a dovršení církve?

Církev nachází počátek a dovršení ve věčném plánu Boha. Byla připravena ve Staré Úmluvě vyvolením Izraele, znamením budoucího sjednocení všech národů. Byla založena slovy a činy Ježíše Krista, byla uskutečněna především prostřednictvím jeho výkupné smrti a jeho zmrtvýchvstání. Pak byla zjevena jako tajemství spásy skrze vylití Ducha svatého o Letnicích. Bude mít své dovršení na konci časů jak nebeské shromáždění všech vykoupených.

150. Jaké je poslání církve?

Posláním církve je hlásat a zbudovat ve všech národech Boží království zahájené Ježíšem Kristem. Je zde na zemi zárodkem a počátkem tohoto spásonosného království.

151. V jakém smyslu je církev tajemství?

Církev je tajemstvím, protože v její viditelné skutečnosti je přítomna duchovní, božská skutečnost, kterou lze zahlédnout jen očima víry.

154. Co to znamená, že církev je svátostí spásy?

Znamená to, že je účinným znamením a nástrojem smíření a společenství lidí s Bohem i jednoty celého lidského pokolení.

Církev: Boží lid, Kristovo tělo, chrám Ducha

153. Proč je církev Božím lidem?

Církev je Božím lidem, protože se Mu líbilo posvětit a spasit lidi, ne každého zvlášť, nýbrž tímže je ustavil jako jediný lid, shromážděný jednotou Otce a Syna a Ducha svatého.

154. Jako jsou charakteristické rysy Božího lidu?

Původcem tohoto lidu, jehož se člověk stává členem prostřednictvím víry v Krista a křtem, je Bůh Otec, hlavou Ježíš Kristus, stavem důstojnost a svoboda Božích dětí, zákonem přikázání lásky, posláním být solí země a světlem světa, cílem Boží království, které již začalo na zemi.

155. V jakém smyslu má Boží lid účast na třech funkcích Krista: Kněze, Proroka a Krále?

Boží lid se podílí na kněžském úřadu Krista, protože pokřtění bývají posvěcováni Duchem svatým, aby přinášeli duchovní oběti; podílí se na jeho prorockém úřadu, protože nadpřirozeným smyslem víry k ní neomylně přilne, prohlubuje ji a vydává o ní svědectví; podílí se na jeho královském úřadu službou, tímže napodobuje Krista, krále vesmíru, který se stal služebníkem všech, především chudých a trpících.

156. Jakým způsobem je církev Kristovým tělem?

Skrze Ducha svatého Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých, intimně v sobě spojuje své věřící a vytváří z nich své tělo. Takovým způsobem věřící v Krista, protože se Ho pevně drží, zvláště v eucharistii, jsou mezi sebou spojeni v lásce a vytvářejí jediné tělo, církev, jejíž jednota se uskutečňuje v rozmanitosti údů a funkcí.

157. Kdo je hlavou tohoto těla?

Kristus ? je Hlavou těla, to je církve? (Kol 1, 18). Církev žije z něho, v něm a pro něho. Kristus a církev tvoří ?celého Krista? (sv. Augustin); ?Hlava a údy jsou takřka jedna jediná mystická osoba? (sv. Tomáš Akvinský).

158. Proč je církev také nazývána nevěstou Krista?

Sám Pán se definoval jako ?Ženich? (Mk 2,19), který miloval svou církev a spojil se s ní Věčnou úmluvou. Vydal sám sebe za ni, aby ji očistil svou krví a ?posvětil? (Ef 5,26), je plodnou matkou všech Božích dětí. Zatímco výraz ?tělo? ozřejmuje jednotu ?hlavy? s údy, výraz ?ženich? vyzdvihuje odlišnost dvou v osobním vztahu.

159. Proč je církev nazývána chrámem Ducha svatého?

Protože Duch svatý sídlí v těle, jímž je církev v její Hlavě a v jejích údech; kromě toho buduje církev v lásce Božím slovem, svátostmi, ctnostmi a charismaty.

?Co je náš duch, neboli naše duše pro naše údy, totéž je Duch svatý pro Kristovy údy, pro Kristovo tělo, jímž je církev? (sv. Augustin).

160. Co jsou charismata?

Charismata jsou zvláštní dary Ducha svatého udělované jednotlivcům k dobru lidí, pro potřeby světa a zvláště pro budování církve, jejímž učitelskému úřadu podléhá jejích rozlišení.

Církev je jedna, svatá, obecná a apoštolská

161. Proč je církev jedna?

Církev je jedna, protože má za zdroj a vzor jednotu jediného Boha v Trojici božských osob: jejím zakladatelem je Ježíš Kristus, který obnovuje jednotu všech národů v jediném těle; její duší je Duch svatý, který spojuje všechny věřící ve společenství v Kristu. Má jednu jedinou víru, jediný svátostný život, jedinou apoštolskou posloupnost, jednu naději a tutéž lásku.

162. Kde existuje tato jediná Kristova církev?

Jediná Kristova církev, jako společnost ustavená a organizovaná ve světě, existuje (subsitit in) v katolické církvi, již řídí Petrův nástupce a biskupové, kteří jsou s ním ve společenství. Pouze skrze ni lze obdržet plnost prostředků spásy, protože Pán svěřil všechna dobra Nové úmluvy pouze apoštolskému sboru, jehož hlavou je Petr.

163. Jak se dívat na nekatolické křesťany?

V církvích a v církevních společenstvích, které se oddělily od plného společenství s katolickou církví, se nachází mnoho prvků posvěcení a pravdy. Všechna tato dobra pocházejí od Krista a pobádají ke katolické jednotě. Členové těchto církví a společenství jsou ve křtu přivtěleni ke Kristu: my je proto uznáváme za bratry.

164. Jak se zasazovat za jednotu křesťanů?

Touha znovu zřídit jednotu všech křesťanů je darem Krista a apelem Ducha. Týká se celé církve a uskutečňuje se obrácením srdce, modlitbou, vzájemným bratrským poznáváním, teologickým dialogem.

165. V jakém smyslu je církev svatá?

Církev je svatá, protože jejím původcem je nejsvětější Bůh; Kristus vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a učinil ji posvěcující; Duch svatý ji oživuje láskou. V ní se nachází plnost prostředků spásy. Svatost je povolání a cíl pro každého jejího člena a cíl veškeré její činnosti. Církev zahrnuje do svého nitra Pannu Marii a četné svaté, jako vzory a přímluvce. Svatost církve je pramenem posvěcení jejích dětí, kteří zde na zemi uznávají, že jsou všichni hříšníci, kteří mají stále zapotřebí obrácení a očišťování.

166. Proč se církev nazývá katolická?

Církev je katolická, to je všeobecná, protože je v ní přítomen Kristus: ?Kde je Ježíš Kristus, tam je katolická církev? (sv. Ignác z Antiochie). Hlásá celou a neporušenou víru, přináší a uděluje plnost prostředků spásy; je poslána ke všem národům všech dob a všech kultur.

167. Je i místní církev katolická?

Každá místní církev je katolická (a to diecéze a eparchie) vytvořená společenstvím křesťanů, kteří jsou ve společenství víry a svátostí se svým biskupem, posvěceným v apoštolské posloupnosti a spojeným s římskou církví, která ?předsedá v lásce? (sv. Ignác z Antiochie).

168. Kdo patří do katolické církve?

Všichni lidé různým způsobem patří nebo jsou zaměřeni na katolickou jednotu Božího lidu. Plně je začleněn do katolické církve ten, kdo má Kristova Ducha a je s ní spojen pouty vyznání víry, svátostí, církevního vedení a společenství. Pokřtění, kteří plně neuskutečňují tuto katolickou jednotu, jsou v jistém, i když nedokonalém společenství katolické církve.

169. Jaký je vztah katolické církve k hebrejskému lidu?

Katolická církev rozeznává svůj vztah k hebrejskému lidu ve faktu, že Bůh vyvolil tento lid přede všemi, aby přijal jeho Slovo. Hebrejskému lidu patří ?přijetí za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus? (Řím 9,5). Na rozdíl od jiných nekřesťanských náboženství hebrejská víra je již odpovědí na zjevení Boha ve Staré Úmluvě.

170. Jaké je spojení katolické církve s nekřesťanskými náboženstvími?

Pouto přátelství je dáno společným původem a cílem lidského pokolení. Katolická církev uznává, že to, co je dobré a pravdivé v jiných náboženstvích, pochází od Boha, je paprskem jeho pravdy a může to připravovat k přijetí evangelia a pobádat k jednotě lidstva v Kristově církvi.

171. Co znamená tvrzení: ?Mimo církev není spásy??

To znamená, že každá spása pochází od Krista-Hlavy skrze církev, která je jeho tělem. Proto nemohou být spaseni ti, kteří, znajíce církev jako založenou Kristem a nutnou ke spáse, do ní nevstoupí a nevytrvají v ní. Zároveň díky Kristu a jeho církvi mohou dosáhnout věčné spásy ti, kteří bez své viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, ale upřímně hledají Boha a plní pod vlivem milostí jeho vůli, poznávanou skrze příkazy svědomí.

172. Proč musí církev hlásat evangelium celému světu?

Protože Kristus přikázal: ?Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého? (Mt 28,19). Tento misionářský příkaz Pána má svůj pramen ve věčné lásce Boha, který poslal svého Syna a svého Ducha, protože ?chce, aby se všichni lidé zachránili a došli poznání pravdy? (1 Tim 2,4).

173. Jakým způsobem je církev misionářská?

Církev vedená Duchem svatým pokračuje během dějin v poslání samého Krista. Křesťané tedy mají všem svobodně hlásat Radostnou zvěst, kterou přinesl Kristus, tímže ho následují na jeho cestě ochotni také obětovat se až k mučednictví.

174. Proč je církev apoštolská?

Církev je apoštolská svým původem, tímže je zbudována na ?základě apoštolů? (Ef 2,20); svým učením, které totožné s učením apoštolů; svou strukturou, protože byla zbudována, posvěcena a řízena apoštoly až do návratu Krista, a to díky jejich nástupcům biskupům ve společenství s Petrovým nástupcem.

175. V čem spočívá poslání apoštolů?

Slovo apoštol znamená poslaný. Ježíš, poslaný Otcem, povolal k sobě dvanáct ze svých učedníků, ustanovil je za apoštoly a učinil z nich vybrané svědky svého vzkříšení a základy své církve. Dal jim příkaz, aby pokračovali v jeho poslání slovy: ?Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás? (Jan 20,21) a slíbil jim, že s nimi bude až do konce světa.

176. Co to je apoštolská posloupnost?

Apoštolská posloupnost je předávání poslání a moci apoštolů jejich nástupcům, biskupům, prostřednictvím svátosti (biskupského) svěcení. Díky tomuto předávání církev zůstává ve společenství víry a života se svým původem, zatímco během století organizuje pro šíření Kristova království na zemi celý svůj apoštolát.

Věřící: hierarchie, laikové, zasvěcený život

177. Kdo to jsou věřící?

Věřící jsou ti, kteří jsou začleněni do Krista křtem, a stali se Božím lidem. Stali se jím vlastním způsobem účastnými kněžského, prorockého a královského poslání Krista, jsou povoláni uskutečňovat poslání, které Bůh svěřil církvi. Mezi nimi existuje pravá rovnost v jejich důstojnosti Božích dětí.

178. Jak je utvořen Boží lid?

V církvi jsou skrze božské ustanovení posvěcení služebníci, kteří dostali svátost kněžství a tvoří církevní hierarchii. Ostatní jsou nazýváni laikové. Z obou pak pocházejí věřící, kteří se zasvěcují zvláštním způsobem Bohu sliby evangelijních rad: čistoty v celibátu, chudoby a poslušnosti.

179. Proč Kristus ustanovil církevní hierarchii?

Kristus ustanovil církevní hierarchii s posláním, aby pásla jeho lid jeho jménem. Tvoří ji posvěcení služebníci: biskupové, kněží a jáhnové. Na základě svátosti (kněžského a biskupského) svěcení biskupové a kněží jednají jménem Krista a jako Kristus Hlava; jáhnové slouží Božímu lidu v diakonii (službě) slova, liturgie a lásky.

180. Jak se uskutečňuje kolegiální ráz církevní služby?

Podle příkladu dvanácti apoštolů, které Kristus vyvolil a společně poslal, jednota členů církevní hierarchie je ve službě společenství všech věřících. Každý biskup vykonává svou službu, jako člen biskupského sboru, ve společenství s papežem, tímže se s ním podílí na starosti o všeobecnou církev. Kněží vykonávají svou službu v kněžstvu místní církve ve společenství s biskupem a pod jeho vedením.

181. Proč má církevní služba také osobní ráz?

Služba církevní hierarchie má osobní charakter, protože v síle svátosti (kněžského či biskupského) svěcení je každý odpovědný Kristu, který ho osobně povolal o udělil mu poslání.

182. Jaké je poslání papeže?

Papež, římský biskup a nástupce svatého Petra je stálý a viditelný princip a základ jednoty církve. Je náměstkem Krista, hlavou biskupského sboru a pastýřem celé církve, nad níž má z božského ustanovení plnou, bezprostřední a všeobecnou moc.

183. Jaký má úkol biskupský sbor?

Biskupský sbor, ve společenství s papežem a nikdy bez něho, vykonává v církvi svrchovanou a plnou moc.

184. Jak biskupové provádějí své poslání učit?

Biskupové ve společenství s papežem mají povinnost všem hlásat evangelium věrně a s autoritou jako autentičtí svědkové apoštolské víry, vybavení autoritou Krista. Boží lid nadpřirozeným smyslem víry neomylně přilne k víře pod vedením živého učitelského úřadu církve.

185. Kdy se uvádí ve skutek neomylnost učitelského úřadu církve?

Neomylnost se uskutečňuje, když římský velekněz v síle své autority nejvyššího pastýře církve, nebo biskupský sbor ve společenství s papežem, zvláště když je shromážděn na ekumenickém koncilu, prohlásí definitivním aktem nějaké učení, týkající se víry nebo morálky. Věřící musí přijmout takové definice poslušností víry.

186. Jak vykonávají biskupové službu posvěcovat?

Biskupové posvěcují církev, tímže udílejí Kristovu milost službou slova a svátostí, zvláště eucharistie, a také svou modlitbou, svým příkladem a svou prací.

187. Jak biskupové vykonávají svou vládní funkci?

Každý biskup, jako člen biskupského sboru, nese kolegiálně starost o všechny místní církve a o celou církev s jinými biskupy spojenými s papežem. Biskup, jemuž je svěřena některá místní církev jí vládne autoritou vlastní, řádné a bezprostřední posvátné moci, vykonávané ve jménu Krista, dobrého Pastýře, ve společenství s celou církví a pod vedením Petrova nástupce.

188. Jaké je povolání věřících laiků?

Laičtí věřící mají jako své vlastní povolání hledat Boží království, tímže osvětlují a uspořádávají časné věci podle Boha. Uvádějí ve skutek povolání ke svatosti a apoštolátu, adresované všem pokřtěným.

189. Jak se podílejí laičtí věřící na kněžském poslání Krista?

Podílejí se na něm tím, že přinášejí ? jako duchovní oběť ?příjemnou Bohu skrze Ježíše Krista? (1 Petr 2,5) ? především v eucharistii ? vlastní život se všemi skutky, modlitbami a apoštolskými iniciativami, rodinný život a každodenní práci životní obtíže snášené s trpělivosti i tělesné a duševní zábavy. Tak také laici oddaní Kristu a posvěcení Duchem svatým, obětují Bohu sám svět.

190. Jak se podílejí na prorockém poslání?

Podílejí se na něm tím, že stále více přijímají ve víře Kristovo slovo a hlásají je světu svědectvím života a slovem, evangelizační činností a katechezí. Tato evangelizační činnost nabývá zvláštní účinnosti tím, že je prováděna v obvyklých světských podmínkách.

191. Jak se podílejí na královském poslání?

Laici se podílejí na Kristově královské funkci tím, že dostali moc zvítězit nad hříchem v sobě i ve světě, odříkáním se a svatostí svého života. Vykonávají různé služby ve společenství a prosycují mravní hodnotou časné aktivity člověka a společenské instituce.

192. Co to je zasvěcený život?

Je to životní stav, uznaný církví. Je to svobodná odpověď na zvláštní Kristovo volání, kterou se zasvěcení zcela oddávají Bohu a usilují o dokonalost lásky pod vlivem Ducha svatého. Takové zasvěcení se vyznačuje uplatňováním evangelních rad.

193. Co poskytuje zasvěcený život poslání církve?

Zasvěcený život se podílí na poslání církve plnou oddaností Kristu a bratřím tím, že vydává svědectví o naději nebeského království.

Věřím ve společenství svatých

194. Co znamená výraz společenství svatých?

Tento výraz poukazuje především na společnou účast všech členů církve na svatých věcech (sancta): víra, svátosti, zvláště eucharistie, charismata a jiné duchovní dary. Kořenem společenství je láska, která ?nemyslí jen na sebe? (1 Kor 13,5), ale pobádá věřícího, aby ?dal všechno ke společnému užitku? (Sk 4,32), i vlastní majetek ke službě chudším.

195. A co ještě znamená výraz společenství svatých?

Tento výraz také označuje společenství svatých osob (sancti), to je těch, kteří jsou skrze milost spojeni s Kristem, jenž zemřel a vstal z mrtvých. Někteří jsou poutníci na zemi; jiní, kteří už odešli z tohoto života, a očišťují se také za pomoci našich modliteb; a konečně jiní, kteří se už těší z Boží slávy a přimlouvají se za nás. Ti všichni společně tvoří v Kristu jedinou rodinu, církev, ke chvále a slávě Trojice.

Maria, Matka Krista a Matka církve

196. V jakém smyslu je blahoslavená Panna Maria Matkou církve?

Blahoslavená Panna Maria je Matka církve v řádu milosti, protože zrodila Ježíše, Božího Syna,Hlavu těla, jímž je církev.

Ježíš, umírající na kříži, ji označil jako matku učedníkovi těmito slovy: ?Ženo, hle tvůj syn? (Jan 19,26-27).

197. Jak Panna Maria pomáhá církvi?

Po nanebevstoupení svého Syna Panna Maria pomáhá svými modlitbami počínající církvi. Také po svém nanebevzetí i nadále se přimlouvá za své děti a pro všechny je vzorem víry a lásky a vykonává svůj spásonosný vliv, který vyvěrá z bezmezné hojnosti Kristových zásluh. Věřící v ní vidí obraz a předjímání zmrtvýchvstání, jež na ně čeká, a vzývají ji jako přímluvkyni, pomocnici, zachránkyni a prostřednici.

198. Jaký druh úcty se vzdává Svaté Panně?

Je to zvláštní kult, ale podstatně se liší od kultu adorace, vzdávaného pouze Nejsvětější Trojici. Tento speciální kult úcty nachází zvláštní výraz v liturgických svátcích věnovaných Matce Boží a v mariánské modlitbě, jako je svatý růženec stručný souhrn celého evangelia.

199. Jakým způsobem je Maria eschatologickým obrazem církve?

Když církev hledí na Marii, celou svatou a již oslavenou na těle i na duši, kontempluje v ní to, k čemu je sama povolána, aby byla na zemi a čím bude v nebeské vlasti.

?Věřím v odpuštění hříchů?

200. Jak se odpouštějí hříchy?

První a hlavní svátostí k odpuštění hříchů je křest. Pro hříchy spáchané po křtu Kristus ustanovil svátost smíření nebo pokání, kterou je pokřtěný smiřován s Bohem a s církví.

201. Proč má církev moc odpouštět hříchy?

Církev má poslání i moc odpouštět hříchy, protože jí to udělil sám Kristus. ?Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou? (Jan 20,22-23).

?Věřím ve vzkříšení těla?

202. Co označuje výraz tělo, a jaká je jeho důležitost?

Výraz tělo označuje člověka v jeho stavu slabosti a smrtelnosti. ?Tělo je základem spásy? (Tertullián). Vždyť věříme v Boha, Stvořitele těla; věříme ve Slovo, jež se stalo tělem, aby vykoupilo tělo; věříme ve vzkříšení těla, dovršení stvoření a vykoupení těla.

203. Co znamená ?vzkříšení těla??

To znamená, že konečný stav člověka nebude pouze duchovní duše oddělená od těla, nýbrž že se jednoho dne i naše smrtelná těla vrátí k životu.

204. Jaký je vztah mezi zmrtvýchvstáním Krista a naším?

Jako Kristus opravdu vstal z mrtvých a žije navždy, tak také On sám vzkřísí v poslední den všechny s tělem, jež nepodléhá zkáze: ?ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení? (Jan 5,29).

205. Co se stane s naším tělem a duší po smrti?

Smrtí dochází k oddělení duše od těla, tělo propadá zkáze, zatímco duše, která je nesmrtelná, jde vstříc Božímu soudu a čeká na opětné spojení s tělem, až vstane proměněné při příchodu Pána. Pochopit jak dojde ke zmrtvýchvstání překonává možnosti naší obrazivosti a našeho rozumu.

206. Co to znamená umřít v Ježíši Kristu?

To znamená umřít v Boží milosti, bez smrtelného hříchu v duši. Věřící v Krista podle Jeho příkladu, může tak přeměnit svou smrt v akt poslušnosti a lásky k Otci. ?Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít? (2 Tim 2,11).

?Věřím ve věčný život?

207. Co to je věčný život?

Věčný život je onen (život), který začne hned po smrti. Nebude mít konce. U každého bude předcházet zvláštní soud, vykonaný Kristem, soudcem živých i mrtvých, a bude potvrzen posledním soudem.

208. Co to je zvláštní soud?

Je to soud bezprostřední odměny, kterou každý hned po své smrti dostává od Boha ve své nesmrtelné duši, podle své víry a svých skutků. Touto odměnou je vstup do nebeské blaženosti, bezprostředně nebo po náležitém očištění, nebo věčné zavržení v pekle.

209. A co se míní výrazem ?nebe??

Výrazem ?nebe? se míní stav nejvyššího a konečného štěstí.

Ti, kdo umírají v Boží milosti a nemají zapotřebí dalšího očišťování jsou shromážděni kolem Ježíše a Marie, andělů a svatých. Vytvářejí tak nebeskou církev, kde vidí Boha ?tváří v tvář? (1 Kor 13,12), žijí ve společenství lásky s Nejsvětější Trojicí a přimlouvají se za nás.

?Život ve své samé skutečnosti a pravdě je Otec, který skrze Syna v Duchu svatém, vylévá na nás jako pramen své nebeské dary. A pro svou dobrotu opravdu slibuje i nám lidem božské dary věčného života? (sv. Cyril Jeruzalémský).

210. Co to je očistec?

Očistec je stav těch, kteří umírají v Božím přátelství, ale, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, mají ještě zapotřebí očišťování, než vstoupí do nebeské blaženosti.

211. A jak my můžeme pomáhat očišťování duší v očistci?

V síle obcování svatých věřící ještě putující na zemi mohou pomáhat duším v očistci, tímže za ně obětují modlitby, zvláště eucharistickou oběť, ale také almužny, odpustky a kající skutky.

212. V čem spočívá peklo?

Spočívá ve věčném zavržení těch, kteří svobodným rozhodnutím umírají ve smrtelném hříchu. Hlavním trestem pekla je věčné oddělení od Boha, v němž jedině má člověk život a štěstí, pro něž byl stvořen a po nichž dychtí. Kristus vyjadřuje tuto skutečnost slovy: ?Pryč ode mne, zlořečení, do věčného ohně? (Mt 25,41).

213. Jak se srovnává existence pekla s nekonečnou dobrotou Boha?

I když Bůh ?chce, aby se všichni dali na pokání? (2 Petr 3,9), přesto respektuje jeho rozhodnutí, protože stvořil člověka svobodného a odpovědného. A proto se sám člověk zcela nezávisle vylučuje ze společenství s Bohem ve chvíli své smrti , tvrdošíjně lpí na smrtelném hříchu, tímže odmítá milosrdnou lásku Boha.

214. V čem bude spočívat poslední soud?

Poslední soud (všeobecný) bude spočívat v rozsudku blaženého života nebo věčného zavržení, které Pán Ježíš, až se vrátí jako soudce živých a mrtvých, vynese nad ?spravedlivými i nespravedlivými? (Sk 24,15), kteří budou všichni před ním shromážděni. Po tomto posledním soudu vzkříšené tělo se bude podílet na odměně, kterou duše dostala při zvláštním soudu.

215. A kdy nastane tento soud?

Tento soud nastane na konci světa, jehož den a hodinu zná pouze Bůh.

216. Co to je ?naděje na nová nebesa a novou zemi??

 odeslat článek     vytisknout článek