Vatikán.
Kardinál Francesco Marchisano dnes odpoledne předsedal ve Vatikánské basilice druhé mši svaté, tzv.
Novendiales, které se zúčastnili zaměstnanci Vatikánu.
Slavnostním pohřbem Jana Pavla II. započalo období devítidenních slavností, kdy se slouží mše svaté za zemřelého Papeže denně v 17 hodin v basilice sv. Petra. Kardinál vikář Camillo Ruini pozval všechny Římany k účasti na zítřejší mši svaté, která je určena právě obyvatelům města Říma. První mše svatá je však sloužena již dnes a bude ji sloužit kardinál Francesco Marchisano, arcikněz Vatikánské basiliky. Redaktorka našeho rozhlasu Andrea Sarubi s ním natočila rozhovor:
Odp.: Řeknu několik slov o lidskosti papeže. Proč lidé chápali papeže tak dobře, proč šli za ním, proč se na něho obraceli? Protože pochopili, že byl člověkem, který uměl vstoupit do duše každého. A tedy budu citovat některé příklady toho, co se stalo mě. Měl jsem štěstí ho poznat v roce 1962. Přišel za mnou ? pracoval jsem tehdy na Kongregaci pro katolickou výchovu ? rektor polské koleje, mons. Rubin, a požádal mě, abych seznámil s Itálií všechny polské biskupy, kteří byli v Římě na Koncilu. Mluvil jsem hodinu a 20 minut? Nakonec se všichni biskupové postavili do řady, aby mi poděkovali? Poslední byl mladý pomocný biskup Krakova ? měl 42 let, nikdy předtím jsem se s ním nesetkal ? a řekl mi doslova následující: ?Velmi vám děkuji, protože jsem pochopil všechno, co jste řekl a jestliže jsem to pochopil já, pochopili to všichni biskupové Polska?. A potom dodal: ?My jsme odříznuti od Evropy, nevíme, jestli se po Koncilu budeme moc vrátit do Říma ? Ale jestli se budeme moc vrátit, mohli bychom se vidět?? A od té doby mnohokrát přišel na Kongregaci pro katolickou výchovu, až do roku 1978, kdy se stal papežem. Často mě zval k sobě a dnes bych rád připomněl, jak přišel do mého domu po mém prvním infarktu. Moje sestřenice ho nechtěla pustit dovnitř, protože lékaři zakázali všechny návštěvy a byl jsem to já, který musel naléhat. Byl u mě více než hodinu ? jako opravdový přítel ? až jsem byl dojatý. Ale pak, pokaždé, když potkal moji sestřenici, vždycky jí řekl s úsměvem: ?Vy jste ta, co mě nechtěla pustit do svého domu??. Dále chci připomenout, jak poté, co mě před pěti operovali krční tepny, jsem částečněztratil hlas. Když jsem se vrátil domů, za několik dnů mě upozornili: ?Papež vás zve zítra k obědu?. Celý oběd jsme seděli naproti sobě a on měl ruku na uchu, aby rozuměl těm několika slovům, která jsem mohl říct. Na konci se zvedl, pohladil jako otec moji ránu na krku a řekl mi: ?Nebojte se, vrátí se vám hlas. Budu se za vás modlit. Odvahu!? Byla to pro mě jedinečná příležitost, kdy jsem viděl Jana Pavla II. tak otcovského. To byla jeden z důvodů, proč lidé tolik milovali papeže a šli za ním.
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
