Vatikán. „V této pandemické době, v níž vyvstává pokušení maskovat a ospravedlňovat netečnost a lhostejnost ve jménu jinak prospěšného sociálního distancování, je naléhavě nutná misie soucitnosti, která je schopna učinit z nezbytného odstupu prostor pro setkávání, péči a podporu“, píše papež František v poselství k letošní Misijní neděli (17.10.), které dnes zveřejnil Svatý stolec.
Petrův nástupce v něm rozvíjí motto říjnového 95. Světového dne misií, zvolené ze Skutků apoštolů: „Co jsme viděli a slyšeli“ (Sk 4,20), které shrnuje veškeré obdržené milosrdenství a stává se opěrným bodem k utváření „sounáležitého a solidárního společenství, jemuž máme věnovat svůj čas, úsilí i statky“ (Fratelli tutti, 36). Tak jako apoštolové, kteří „slyšeli, vlastníma očima viděli a dotýkali se“ (1 Jan 1,1-4) Ježíšovy spásy, také my se dnes máme dotýkat trpícího a oslaveného Kristova těla v každodenních dějinách a nacházet odvahu sdílet se všemi lidmi osud naděje. Jako křesťané si nemůžeme nechávat Pána pro sebe, nabádá František, protože evangelizační poslání církve se veřejně a celistvě vyjadřuje v přetváření světa a péči o stvoření.
Papež varuje před osobní izolovaností, uzavřeností a elitním vydělováním, které oslabuje život víry, odnímá mu schopnost proroctví, úžasu a vděčnosti , namísto svědectví o tom, co jsme „viděli a slyšeli“ před všemi lidmi bez rozdílu. „Vše, co je v Kristu, nám připomíná, že svět, ve kterém žijeme a jeho potřeba vykoupení, nám nejsou cizí, a povolává nás k živé účasti na tomto poslání.“ V této souvislosti připomíná, že také z těch „nejslabších, omezených a zraněných jedinců mohou být svým způsobem misionáři, neboť je nutné ustavičně povolovat dobru, aby se sdílelo, byť musí koexistovat s křehkostí“, neboť „nikdo se nemůže cítit vzdálený či cizí Boží soucitné lásce“.
Svatý otec poukazuje na zkušenost prvních křesťanů, jejichž hlásání se střetávalo s okolním nepřátelstvím a obtížemi. „Marginalizace a věznění spolu s vnějším i vnitřním odporem jakoby protiřečily tomu, co apoštolové viděli a slyšeli“, avšak tyto „zábrany a omezení se staly příležitostí k misii a jejím privilegovaným prostorem. Nic a nikdo se nemohl vymanit z osvobozujícího hlásání“.
V závěru papež František děkuje misionářům, kteří nám svým „životním svědectvím připomínají závazek, který jsme přijali ve křtu: být radostnými a velkodušnými apoštoly evangelia“. Jak dále podotýká, také dnes Ježíš „potřebuje srdce, která by prožívala své povolání jako opravdový příběh lásky, vydávala se na periferie světa a stávala se posly a nástroji soucitu“. Prosme proto usilovně „Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“, neboť také dnes jsme si vědomi, že „povolání k misii není jakýmsi přežitkem minulosti či romantickou vzpomínkou na jiné časy“, píše mimo jiné Petrův nástupce v poselství k misijní neděli, která letos připadne na 24. října.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
