Nový portál Vatikánského rozhlasu

S radostí jsem přijal pozvání, abych napsal tuto krátkou předmluvu, a to s cíleným záměrem: odevzdat čtenářům svědectví v ní obsažené jako “světové dědictví”. Joy je mladá žena, která v Itálii prožila druhé narození. Její rodnou zemí je Nigérie, kout naší planety, v němž poprvé spatřila světlo světa a kde se její život vydal na cestu. Svým osobním příběhem obdarovala každou ženu a muže, kterým poctivě záleží na ochraně lidského života. Seznamuje nás s dramatickými prožitky na své cestě, a to prostým pohledem svědků, kteří ve svém vyprávění propůjčují hlas Bohu. V každém detailu jejího vyprávění jí totiž Bůh stojí po boku, jako skrytý a mlčenlivý, avšak nikoli nečinný protagonista veškerého dění.

Přechod pouště, měsíce v libyjských sběrných táborech, plavba po moři, během které se zachránila při ztroskotání, jsou dalšími kapitolami tohoto autobiografického a kolektivního vyprávění. Účastníme se tohoto příběhu a před očima nám vyvstávají také Loweth, Glory, Esoghe, Sophia a Mary, autorčiny přítelkyně, jejichž osudy se podobají příběhu Joy a dalších tisíců nigerijských dívek. Toto vyprávění sbližuje mnoho různých žen, které připoutaly pekelné okovy a zasáhla neviditelná tragédie obchodu s lidmi. Jde o realitu natolik neznámou, nakolik je neblaze přítomná v našich globalizovaných společnostech. Při bližším pohledu se její via crucis odvíjí jako mozaika příběhů, prožívaných mnoha nejzranitelnějšími bratry a sestrami, které ovšem jiné oči přehlížejí.

Pouze po příjezdu do Itálie zjišťuje Joy, že byla podvedena a že padla do rukou obchodníkům s lidmi. Na této odlišťující trase se pokaždé objevuje konstanta, stojící u jejího zrodu, a sice donucení opustit zemi svého původu a odejít na periferii velkoměst, kde tyto anonymní, “neviditelné” bytosti postupně ztrácejí opěrné body vlastní identity, ukotvené v původní kultuře. Ještě dnes se toto děje mnoha rodinám, jejichž zoufalství využívají bezskrupulózní obchodníci těžící z neštěstí druhých a zneužívající ho k tom, aby je ujařmili. Dospívá se dokonce k “metodické” zradě, kdy se obětem neposkytují jasné informace až do okamžiku, kdy útisk a násilí ulice usmrtí veškeré sny. Totéž se stalo Joy a jejím přítelkyním.

V tomto bodě si nemohu odpustit otázku: Nakolik tato politováníhodná realita, jejíž obětí se stávají nesčetné mladé ženy, které končí na ulicích našich měst, závisí na faktu, že mnozí mužové požadují tyto “služby”, jsou ochoti koupit si druhého člověka a zničit jeho nezcizitelnou důstojnost? Při četbě těchto pamětí jsme vedeni k tomu, abychom stránku po stránce odhalovali, nakolik nás autorčino svědectví obžalovává z předsudků a odpovědnosti, které z nás činí spoluvinné aktéry tohoto dění. Prospěje nám, když se spolu s Joy zastavíme na místech její bezbranné a nevinné bolesti, a potom již nebudeme lhostejní k člunům, které se zastavují u našich břehů, za netečnosti či odmítání. Joy cestovala na jednom z nich.

Na své cestě ke svobodě nám Joy naznačuje dvě zásadní skutečnosti – především víru v Boha, který zachraňuje v zoufalství. Je to pevná víra, vystavovaná zkoušce v nejtěžších momentech. A dále společenství. Joy se opětovně zrodila ve chvíli, když ji přijala komunita “Casa Rut” v Casertě (Azylový dům pro osamělé migrantky nebo migrantky s dětmi, spravovaný voršilkami, pozn.překl.). Azylový dům lze nazvat krásným jménem “komunita” jedině tehdy, když v něm panuje přijetí, ochrana, integrace a podpora každého života. Tato kniha vypráví o víře, zpívá o naději a děkuje všem, kdo vydávají život a naplňují tato slovesa příchutí evangelia.

Joy nám všem pomáhá otevřít oči a “poznávat, abychom lépe chápali”. Oběti toho nejkrutějšího zneužívání jsou totiž často nevyčerpatelným zdrojem opory pro nové oběti. Jejich vzpomínky mají zásadní informační hodnotu pro záchranu jiných žen, které se ocitly ve stejných podmínkách. Chtěl bych poděkovat všem lidem a organizacím, kteří i za cenu vlastního ohrožení pomáhají obětem novodobého otroctví. Svou neúnavnou oddaností navracejí osobní hodnotu lidem, ochuzeným o vlastní důstojnost, přinášejí důvěru a naději do životů oklamaných a terorizovaných domnělými zachránci, kteří se změnili v katany. Přivádět do slunečního světla ony ženy, které byly nuceny žít v temnotě zanesené sazemi sociální lhostejnosti, je dílem milosrdenství, jehož se nelze zprostit.

Nakonec bych se chtěl obrátit k tobě, Joy. “Jmenuješ se Joy”, byla jsi radostí své matky již v mateřském lůně, a proto jsi dostala toto jméno, které je také jedním z vlastních jmen Boha. Podobáš se mnoha ženám, jejichž příběh dnes vyprávíme, avšak především “jsi Joy”, jedinečná, vytoužená a velice milovaná. Děkuji ti, že jsi nám dala možnost, abychom se účastnili na tvé zkušenosti bezvýhradné odvahy, jež nám umožňuje lépe pochopit utrpení, plynoucí z obchodu s lidmi. Nejdražší Joy, jak sama píšeš na těchto stránkách, “jedině láska, která sytí pokoj, dialog, přijetí a vzájemný respekt, může zajistit přežití na naší planetě”. A proto prosím: “Buď statečná, dej se do studia a neměj strach. Jsi skvělá – jen tak pokračuj!”

Přeložila Jana Gruberová