Rádio Vaticana

Vatikán. Kardinál Michael Czerny, zastupující sekretář sekce pro migranty vatikánského Úřadu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, jejíž vedení si pro sebe vyhradil osobně papež František, přispěl úvahou o nové encyklice Fratelli tutti na nový blog Mezinárodní katolické komise pro migraci. Nazval ji “Bratři všichni a rána zasazená vystěhovalectvím”. Její shrnutí přináší dnešní vydání deníku Svatého stolce, L´Osservatore Romano.

Encyklika Fratelli tutti se obrací přímo k »radostem a nadějím, smutku a úzkosti migrantů, uprchlíků, běženců a všech marginalizovaných lidí«, cituje kard. Czerny z papežského dokumentu, jehož jádrem je výzva k pevnějšímu bratrství a sociálnímu přátelství mezi všemi lidmi a národy. Encyklika vybízí k »bratrské otevřenosti, která dovoluje rozpoznat, docenit a milovat každého člověka bez ohledu na jeho fyzickou blízkost, bez ohledu na místo, kde se narodil nebo kde bydlí« (FT1).

Právo na setrvání ve vlastní zemi a důstojný život

Východiskem veškerých úvah o migraci je přiznat člověku »právo neemigrovat, tedy být s to setrvat ve vlastní zemi« (FT 38), píše kard. Czerny a vyzdvihuje právo každého člověka na důstojný život a všestranný rozvoj v zemi jeho původu. Tato skutečnost upozorňuje na odpovědnost celého světa, vzhledem k tomu, že chudší státy vyžadují rozvojovou pomoc, která nemá spočívat “výlučně v ekonomicky udržitelném rozvoji, nýbrž také a zásadně bojovat proti chudobě, hladu, nemocem, škodám na životním prostředí a klimatickým změnám”.

Přijímat, chránit, podporovat a integrovat

Podsekretář sekce pro migranty vatikánského úřadu poté naznačuje, jakou “mravní reakci” vyžaduje migrace a uprchlictví. “Je možné ji shrnout do čtyř sloves: přijímat, chránit, podporovat a integrovat”. Naší křesťanskou povinností je totiž »respektovat právo každého člověka, aby našel místo, na kterém nejenom uspokojí své primární potřeby, nýbrž se také plně osobně realizuje« (FT129). Navzdory tomu, xenofobní mentalita, zcela neslučitelná s křesťanstvím, přispívá k »převaze určitých politických preferencí namísto hlubokého přesvědčení naší víry, jímž jsou nezcizitelná důstojnost každého člověka nehledě na jeho původ, barvu pleti či náboženství, a nejvyšší zákon bratrské lásky« (FT39), podotýká kard. Czerny, podle něhož poslední papežský dokument nabízí více inspirativních návrhů, jak otevřít brány příchozím.

Konkrétní způsoby přijetí

Encyklika Fratelli tutti vyjmenovává řadu konkrétních způsobů, jak přijímat, chránit, podporovat a integrovat příchozí, uprchlíky z humanitárních krizí, ze kterých se stávají naši noví bližní. Doporučuje mimo jiné »hojnější a jednodušší udílení víz, programy soukromého a společného patronátu nad migranty, otevření humanitárních koridorů pro nejzranitelnější osoby, poskytnutí přiměřeného a důstojného ubytování, zaručení osobní bezpečnosti a přístupu k základním službám, zajištění spravedlnosti, konzulární asistence, svobody pohybu a pracovních možností, náboženské svobody a vzdělání pro nezletilé« (FT130).

Společné úsilí

Toho všeho lze dosáhnout jedině společným, globalizovaným úsilím jednotlivých států, připomíná encyklika s poukazem na Globální pakt OSN pro bezpečnou, řízenou a legální migraci, neboť »odpověď na migraci může být jedině ovocem společné práce, která uvede do života globální legislativu (governance) v otázkách migrace« (FT132). V závěru svého příspěvku kard. Czerny označuje setkání mezi různými kulturami, plynoucí z migrace, za obohacující dar. “Avšak tato oboustranná prospěšnost není nejzásadnějším hlediskem migrační reality. Měli bychom totiž usilovat o nezištnou a velkorysou otevřenost vůči druhým, kterou papež František definuje jako schopnost konat věci, protože jsou dobré, aniž bychom očekávali výsledek či bezprostřední odplatu”.

Kultura budoucnosti

Pouze taková “kultura, která nezištně přijímá druhé, má budoucnost”, uzavírá kard. Czerny. “Budoucnost sdílenou se strádajícími lidmi, včetně migrantů a uprchlíků”. “Poslechněme proto výzvu papeže Františka, který apeluje na lidštější, bratrštější a spravedlivější svět, založený na lásce a vzájemném obohacení spíše než na chladné podezřívavosti a lhostejnosti”, naléhá podsekretář sekce pro migranty Úřadu pro integrální lidský rozvoj na novém blogu Mezinárodní katolické komise pro migraci.

Dodejme, že Mezinárodní katolická komise pro migraci (ICMC) je nevládní organizací sídlící v Ženevě, která za pomoci své mezinárodní a zároveň místní sítě spravuje 24 tisíc projektů v padesáti zemích světa, určených zhruba jednomu milionu migrantů. Byla založena roku 1951 a díky přímému napojení na Svatý stolec působí především na diplomatické rovině a osvětově, tedy šířením katolické sociální nauky. Zároveň má její práce ryze praktický dopad, jelikož začleňuje všechny migrační komise světových episkopátů, což jí umožňuje působení v terénu.

(jag)