Vatikán. „Jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři“, tento verš z Matoušova evangelia uvozuje letošní papežské poselství ke 34. Světovému dni nemocných, který za necelý měsíc připadne na liturgickou památku Panny Marie Lurdské (11. února). Papež František věnuje poselství, datované na poslední adventní neděli (20.12.2020) zejména lidem, na které nejtíživěji doléhá pandemie koronaviru, a to především těm nejchudším a marginalizovaným.
V první části dokumentu František rozvíjí biblický úryvek (Mt 23, 1-12), z něhož pochází zmíněný citát a který kritizuje pokrytectví lidí, kteří „mluví a nejednají“. V takovém případě se víra omezuje na neplodná řečnická cvičení, nezajímá se o životní příběh a nouzi druhého člověka, čímž pozbývá spojitosti mezi vyznávaným krédem a reálným prožitkem. Takové riziko hrozí zvláště při zbožštění sebe sama, a právě z toho důvodu Ježíš zdůrazňuje pravdu o jediném Mistru a univerzálním bratrství. Nabízí vzorec chování, které stojí v příkrém protikladu k pokrytectví a vede naopak k navázání přímého a osobního vztahu s druhým člověkem, prožívání empatie a soucitu a konečně službě (srov. Lk 10,30-35).
Svatý otec poté popisuje nemoc z hlediska stonajícího člověka, který pociťuje vlastní zranitelnost, závislost na Bohu a zároveň vrozenou potřebu po vztahu k druhým. Ocitá se v situaci určité bezmoci, neboť jeho zdraví nezávisí na osobních schopnostech či „starostlivosti“ (Mt 6,27). Nemoc mu vnucuje otázku po smyslu, která se v případě věřícího člověka obrací k Bohu, ačkoli na tuto otázku ihned nedostává odpověď a okolí mu v tomto namáhavém hledání nepomáhá. Jako výmluvný příklad uvádí papež biblického Joba, který zápolí s naprostým nepochopením ze strany rodiny, vedoucím k opuštěnosti, v níž může upřímně prohlásit: „Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu, ale nyní tě zří moje oči“ (42,5).
Nemoc na sebe vždy bere konkrétní tvář, pokračuje František, tedy podobu každého nemocného, včetně těch zanedbávaných, vyřazovaných, či obětí sociální nespravedlnosti, která jim upírá základní práva (srov. Fratelli tutti, 22). Současná pandemie odhalila mnohé nedostatky zdravotnických systémů a péče o nemocné, upozorňuje papež, plynoucích z předchozích politických rozhodnutí, nakládání s finančními zdroji a práce odpovědných činitelů. „Investice do zdravotní péče a léčby nemocných má být prioritou, neboť vychází z principu pojímajícího zdraví jako prvotní obecné dobro“, vyzdvihuje římský biskup. Pandemie ovšem zároveň zvýraznila obětavost a velkorysost zdravotníků, četných dobrovolníků, kněží, řeholníků a řeholnic, kteří se ujímají nemocných kvůli jejich společné příslušnosti k jediné lidské rodině. V této blízkosti nemocným se ukazuje láska Ježíše Krista, milosrdného Samaritána, který soucitně přistupuje ke každému člověku, zraněnému hříchem. Blízkost, vyjadřovaná konkrétní službou, se projevuje v osobním přístupu, ale též ve společenství jako bratrská solidarita.
Vztahovost sehrává zásadní roli také při terapeutickém úspěchu, píše papež v závěru poselství ke Světovému dni nemocných. Adresáti léčby a její vykonavatelé mezi sebou uzavírají smlouvu, založenou na vzájemné úctě a důvěře, upřímnosti a ochotě, která staví do středu důstojnost nemocného, chrání profesionalitu zdravotníků a udržuje dobré vztahy s pacientovou rodinou. Tento vztah k nemocnému nachází nevyčerpatelný zdroj motivace a síly v Kristově lásce, jak dokládá tisícileté svědectví mužů a žen, kteří se posvěcovali ve službě nemocným. Uzdravení, která Ježíš konal, totiž nejsou jakási magická gesta, nýbrž výsledek setkání a mezilidského vztahu, v němž na Boží dar, nabízený Ježíšem, odpovídá příjemcova víra, jak shrnují Ježíšova slova: „Tvá víra tě zachránila“.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
