Po 54 letech mohli františkání z Kustódie svaté země znovu sloužit mši na břehu Jordánu, kde podle tradice Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Qasr al-Yahud (v překladu tvrz Židů) se po válce v roce 1967 proměnilo v minové pole. V neděli na svátek Křtu Páně na tomto východním břehu Jericha znovu zazněla slova evangelia.
Hovoří otec Ibrahim Faltas z františkánské Kustódie: “Je to historický den pro františkány, kteří nikdy nazapomněli na Svatá místa, ani v době války. Na místě Křtu začali františkáni stavět konvent po zakoupení pozemku v roce 1920. Během války v roce 1967 o něj přišli a nyní, po 54 letech, se vracíme, abychom sloužili první mši.”
Františkánské poutě na místo Ježíšova křtu jsou doloženy přinejmenším od roku 1641. Po tzv. šestidenní válce v roce 1967 se celá oblast o 55 hekatrech proměnila v minové pole. Teprve u příležitosti pouti Jana Pavla II. do Svaté země v jubilejním roce 2000 byl otevřen úzký průchod na historické místo. S druhou intifádou se všechno opět uzavřelo. V minulých letech nicméně proběhla složitá operace odminování. Se souhlasem izraelských a palestinských autorit bylo zásluhou britské humanitární organizace “Halo Trust” odstraněno více než čtyři tisíce min.
Nedělní bohoslužbě předsedal kustód Svaté země, italský františkán Francesco Patton, za přítomnosti apoštolského nuncia v Jeruzalémě a konzulů Itálie, Španělska, Belgie a Francie. Kvůli pandemii se slavnosti mohlo účastnit jen 50 lidí, a tedy v podstatě pouze místní františkáni, dodává otec Faltas. Součástí obřadu bylo také požehnání konventu:
“Dostali jsme konvent teprve před třemi měsíci, je nádherný, velmi krásný. Rok 2020 byl těžký pro všechny kvůli pandemii i mnoha jiným věcem, ale pokud jde o nás františkány, můžeme říci, že se pod naši správu vrátil tento konvent a kolej v Aleppu.”
Nedělní oslavy začaly bohoslužbou, po níž následovalo procesí z konventu na břehy Jordánu, na místo, kde byl Ježíš pokřtěn.
“Nový rok, den znovuzrození. Právě to je význam křtu. Je pro nás opravdu nesmírnou radostí navrátit se do tohoto konventu, drahého srdcím všech bratří Kustódie. A všem těm bratřím, kteří položili život pro tato Svatá místa. Myslím, že rovněž oni v nebi jsou potěšení, že se tento konvent vrátil Kustódii Svaté země. A pro celý Blízký východ je to znamení, že nikdy nesmíme ztrácet naději. Nikdo asi nečekal, že konvent bude navrácen. Mnozí to považovali za nemožné. Mějme vždy naději, důvěru, že se všechno vrátí k normálu. Jsem přesvědčen, že jednoho dne budeme svědky míru ve Svaté zemi. Pracujeme “s živými kameny” Svaté země, tedy s lidmi, dodáváme jim naději a odvahu, aby nadále zůstávali na Svatých místech. Všichni obyvatelé Blízkého východu touží po míru v této zemi. A my, jako františkáni, doufáme, že se jednou budeme moci vrátit také do kláštera Večeřadla. Věříme, že i tento konvent bude co nejdřívě opět svěřen Kustódii.”
(job)