Vatikán. V bazilice sv. Petra sloužil Svatý otec liturgii Narození Páně za omezené účasti věřících a poněkud dříve než obvykle, tedy v půl osmé večer. Ve svojí homilii vyšel papež František z Izaiášova proroctví (Iz 9,1-3.5-6), jež zní v prvním čtení. Rozjímal o tom, proč se Ježíš narodil nám, a svoji promluvu zakončil:
„Syn je nám dán. Kdo má malé dítě, ví, kolik lásky a trpělivosti potřebuje. Má zapotřebí pokrm, péči, čistotu, ohledy na svoji křehkost a na požadavky, jež jsou často obtížně srozumitelné. Dítě umí dát pocítit, že miluje, ale také učí milovat. Bůh přišel na svět jako dítě, aby nás vybídnul k péči o druhé. Jeho jímavý pláč nám umožňuje chápat, jak zbytečné jsou mnohé naše rozmary. Jeho bezbranná a odzbrojující láska nám připomíná, že čas, který máme, není k tomu, abychom se litovali, nýbrž sušili slzy těm, kdo strádají. Bůh se usídlil mezi námi, chudý a potřebný, aby nám řekl, že službou chudým prokazujeme lásku Jemu. Této noci, jak napsala jedna básnířka: „je příbytek Boha blízko tomu mému. Nábytek je láska“ (Emily Dickinson, Poems, XVII).
Syn je nám dán. Ježíši, Ty jsi Synem, který činí syna ze mne. Máš mne rád tak, jak jsem, nikoli tak, jak o sobě sním. Objímám Tebe, Dítě v jeslích, a objímám znovu svůj život. Přijetím Tebe, Pane života, chci svůj život také dát. Ty, který mne zachraňuješ, uč mne sloužit. Ty, který mne nenecháváš samotného, pomoz mi těšit Tvoje bratry, protože od této noci jsou všichni mými bratry.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
