Vatikán. Dvě videoposelství věnoval papež František prvnímu virtuálnímu setkání soudců, kteří zasedají v amerických a afrických Výborech pro sociální práva. Online konference je nadepsána: „Budování sociální spravedlnosti. Směrem k plné aplilkaci základních práv lidí v situaci zranitelnosti.“ „Křesťanská tradice nikdy neuznala absolutní a nedotknutelné právo na soukromý majetek,“ říká František.
Když s odvoláním na zákony a práva „dáváme chudým to nezbytné k životu, nedáváme jim naše věci, ani věci nikoho třetího, nýbrž vracíme jim, co je jejich,“ zdůrazňuje Petrův nástupce ve videoposelství pro konferenci, která byla dnes (1. prosince) zahájena v Peru. Papež se obrací k soudcům, vládním poradcům a advokátům z Argentiny a Brazílie, Kanady a Spojených Států, Kuby a Guatemaly, ale také z Maroka, a ke členům Papežské akademie sociálních věd, z nichž se mnozí účastnili schůzky probíhající 3. a 4. června loňského roku ve Vatikánu.
Papež František s entuziasmem zdraví účastníky konference. „Gratuluji vám k této iniciativě směřující k promýšlení, rozšifrování a budování nové sociální spravedlnosti,“ říká doslova. V situaci, kdy společnost „hledí s určitou nedůvěrou na ty, kdo jsou držiteli moci rozhodovat, co je správné, je tato událost léčivým balzámem,“ dodal papež a vrátil se ke své metafoře, v níž přirovnával sociálně angažované veřejné činitele k básníkům:
„Básník potřebuje rozjímat, myslet, chápat hudbu skutečnosti a ztvárňovat ji ve slovech. Vy v každém rozhodnutí, v každém rozsudku stojíte před možností vytvářet poezii, totiž poezii, která léčí rány chudých, integruje naši planetu, chrání matku zemi a veškeré její potomstvo. Poezii, jež napravuje, osvobozuje a sytí. Soudci, nerezignujte na tuto možnost. S rozhodností a odvahou vezměte za svou milost, jejímiž nositeli jste. Buďte si vědomi toho, že všechno, co můžete přinést svou poctivostí a úsilím je velmi důležité. Prosím vás, mějte stále na paměti, že spravedlnost, je-li vskutku spravedlivá, je spravedlností, jež obšťastnuje země a pozvedá jejich obyvatele. Žádná spravedlnost nemůže být spravedlivá, žádný zákon nemůže být legitimní, pokud jejich následkem je větší nerovnost, pokud plodí spíše ztrátu práv, hanebnost či násilí.“
Říká papež František v pozdravu pro videokonferenci soudců afrického a amerického kontinentu, kteří zasedají ve Výborech pro sociální práva. Pro stejnou platformu připravil ještě další videoposelství. Také v něm označuje záměr budovat „novou sociální spravedlnost“ za „vynikající zprávu“ a načrtává premisy, na nichž se má zakládat:„Ideje, s nimiž budete pracovat, by neměly ztrácet ze ztřetele skličující rámec současnosti, v níž malá část lidstava žije opulentně, zatímco stále rozstoucímu počtu lidí se nedostává důstojnosti a jejich lidská práva jsou opomíjena a znásilňována. Nesmíme uvažovat odtrženě od skutečnosti. A toto je skutečnost, kterou musíte mít před sebou.“
Za druhé papež upozorňuje na způsoby, jakými se ukutečňuje spravedlnost. Jak vysvětluje má na mysli „kolektivní dílo“, v němž lidé dobré vůle staví vedle dobra a lásky rovněž spravedlnost jako úkol, k němuž je třeba každý den směřovat. Třetí bod ukazuje k praktické realizaci této „nové sociální spravedlnosti“. František vybízí k následování cesty milosrdného Samaritána. „Musíme si připustit, že jsme uvykli uhýbání stranou, ignorování situací až do chvíle, kdy nás přímo zasáhnout. Nepodmíněné úsilí znamená přijmout na sebe bolest druhého a nesklouznost do kultury lhostejnosti. Jak velice běžné je odvracet se na jinou stranu.“
Čtvrtým a – jak papež zdůrazňuje – povinným bodem pro toho, kdo chce budovat novou sociální spravedlnost, je historická reflexe. „(V dějinách) jsou zápasy, triumfy a porážky. Najdeme v nich krev těch, kdo dali vlastní život za plné a integrované člověčenství. V minulosti jsou zapuštěny kořeny všech zkušeností, včetně kořenů sociální spravedlnosti, kterou dnes chceme znovu promýšlet, nechat růst a posilovat.“
Kategorie „lidu“ je podle papeže Františka základem a pátým bodem, na němž je třeba tuto novou sociální spravedlnost stavět. Doporučuje nezištnou a prostou vůlu „být lidem“ , která je protikladem úsilí vytvářet „osvícenou elitu“. „Již v evangeliu vidíme, že tím, co po nás, věřících, Bůh žádá, je být Božím lidem, nikoli Boží elitou. Protože ti, kdo kráčejí po cestě „Boží elity“ končí v dobře známých elitářských klerikalismech, které pracují pro lid, ale nedělají nic s lidem, necítí se být jeho součástí.“
Papež František na závěr vybízí účastníky videokonference amerických a afrických soudců angažovaných v sociální sféře, aby bojovali proti strukturálním příčinám bídy, nerovnosti, nedostatku práce, země a střechy nad hlavou, aby zápasili s tendencemi „používat druhé a zotročovat je, vedoucími k upírání důstojnosti“ člověka. „Spravedliví jsou ti, kdo jednají spravedlivě. Spravedliví - s vědomím, že když s odvoláním na právo dáváme chudým to nezbytné k životu, nedáváme věci své ani nikoho třetího, nýbrž vracíme jim to, co je jejich. Mnohokrát se nám vytratila tato idea vracet to, co jim patří. Budujme novou sociální spravedlnost a připusťme si, že křesťanská tradice nikdy neuznala právo na soukromý majetek coby aboslutní a nedotknutelné a vždycky zdůrazňovala sociální fukci každé jeho formy. Právo na majetek je sekundárním přirozeným právem, které se odvozuje od práva, jež mají všichni, a které se odvíjí od všeobecného určení stvořených dober. Není sociální spravedlnosti, která by mohla být zakládána na nerovnosti, předpokládající koncentraci bohatství.“
Svatý otec soudcům přeje, aby jejich reflexe nezůstala při pouhých teoriích, ale byla počátkem nové soudní praxe, která by přinesla lidstvu v blízké budoucnosti možnost „integrace v plnosti a míru“.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
