Vatikán. Ze třinácti mužů, které papež František minulou sobotu přiřadil do kardinálského sboru, je v české církvi patrně nejznámější papežský kazatel, o. Raniero Cantalamessa, a to též díky četným knižním překladům a účasti na Katolické charismatické konferenci. Papež František vyhověl jeho přání o dispens od povinnosti biskupského svěcení po kardinálském jmenování, již v roce 1962 ustanovil papež Jan XXIII. v motu proprio Cum gravissima decise. „Chci zemřít ve svém františkánském hábitu, což by mi jako biskupovi asi stěží povolili“, uvedl italský kapucín v deníku Avvenire (28.11.2020).
„Považuji své jmenování za uznání důležitosti Božího slova v církvi, spíše než mojí osoby, vzhledem k tomu, že má dosavadní služba církvi spočívala – a na výslovné papežovo přání i nadále bude spočívat – v hlásání evangelia, počínaje Papežským domem. Mé jmenování symbolizuje důležitost, již papež Bergoglio přikládá Božímu slovu v církvi“, vysvětluje o. Cantalamessa. Rozhodnutí současného papeže kopíruje volbu jeho předchůdců Pavla VI. a Jana Pavla II., kteří v letech 1977 a 2003 udělili kardinálský titul papežským teologům z dominikánského řádu Mariovi Luigimu Ciappimu a Georgi Marie Martinovi Cottierovi.
Jak v italském listě popisuje nově jmenovaný kardinál Cantalamessa, purpurový biret nijak neovlivní klauzurní styl jeho života, vzhledem k tomu, že kardinálům starším osmdesáti let nepřísluší v římské kurii zvláštní úřady či úlohy. „Neopustím své bydliště – poustevnu Milosrdné lásky v Cittaducale poblíž Říma (v provincii Rieti), kde dělám kaplana několika klariskám-kapucínkám. A budu pokračovat v tom, co jsem dělal jako chlapec, když jsem nosil vodu žencům na pole svých prarodičů. Změnila se jenom ta voda – dnes je to Boží slovo, i ti ženci, mezi kterými v posledních čtyřiceti letech byli tři trpěliví papežové: Jan Pavel II., Benedikt XVI. a František“, uzavírá kardinál-kapucín, Raniero Cantalamessa.
Udělení dispensu od biskupského svěcení před převzetím kardinálského titulu je poměrně vzácné – papež František tak dosud učinil pouze v jediném případě albánského kardinála Ernsta Simoniho. Předchozí papežové schválili tuto výjimku u kardinálů starších osmdesáti let a v naprosté většině řeholníků.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
