Vatikán. V předvečer první neděle adventní se v bazilice sv. Petra konala řádná konzistoř, na níž Svatý otec jmenoval 13 nových kardinálů. Obřad jmenování má formu bohoslužby slova, při níž je přečteno evangelium, a papež pak k této příležitosti pronáší zvláštní alokuci. Dnes zaznělo Markovo evangelium (10,32-45), kde Ježíš potřetí předpovídá své utrpení ustrašeným učedníkům, kteří byli navíc pokoušeni zcestným chápáním Ježíšova poslání. Domnívali se totiž, že jim vynese světské pocty a postavení, kterých se dokonce přímo domáhají. Petrův nástupce ve slavnostní promluvě na toto evangelium rozvíjel téma cesty.
„Drazí bratři, všichni máme Ježíše rádi, všichni jej chceme následovat, ale musíme stále bdít, abychom nesešli z cesty. Nohama a tělem totiž můžeme být s Ním, ale naše srdce od Něho může být daleko a odvádět z cesty. Pomysleme na množství způsobů zkaženosti kněžského života. Takto se například purpur kardinálského oděvu, který je barvou krve, může zesvětštěním změnit na eminentní poctu. Pak už nebudeš pastýř blízký lidu. Budeš se cítit pouhou eminencí. Pocítíš-li to, budeš na scestí.
V tomto evangelním vyprávění je vždycky zarážející onen ostrý kontrast mezi Ježíšem a učedníky. Ježíš to ví, zná a snáší. Kontrast však zůstává: On je na cestě, oni na scestí. Dvě nesmiřitelné trasy. Ve skutečnosti může pouze Pán zachránit svoje bloudící přátele, jimž hrozí záhuba; jedině Jeho kříž a zmrtvýchvstání. Pro ně - kromě toho, že pro všechny - vystupuje do Jeruzaléma. Pro ně a pro všechny láme Svoje tělo a prolévá Svoji krev. Pro ně a pro všechny vstává z mrtvých a sesláním Ducha jim odpouští a proměňuje je. A nakonec je uvádí na svoji cestu.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
