USA. V katedrále sv. Josefa v Hartfordu, hlavním městě státu Connecticut, dnes Kolumbovi rytíři slavili beatifikaci svého zakladatele, o. Michaela McGivneyho (1852-1890). Podle kaplana tohoto největšího laického sdružení na světě, které dnes čítá dva miliony členů, Mc Givney téměř celé jedno století před II. Vatikánským koncilem rozpoznal, že laici mohou sloužit církvi i bližnímu zcela novým způsobem.
Mons. William E. Lori je vrchním kaplanem Kolumbových rytířů a arcibiskupem Baltimoru, kde otec McGivney přijal kněžské svěcení v roce 1877. Předcházelo mu poměrné krušné dětství v rodině přistěhovalců, která se řadila k dělnické třídě. Po předčasné otcově smrti musel jak Michael, tak jeho bratři pracovat, což značně ztížilo jeho cestu ke kněžství. Závěrečné roky své formace nicméně absolvoval v nejstarším severoamerickém semináři Panny Marie v Baltimoru. Poté byl vyslán do farnosti Matky Boží v New Haven, která sice měla moderní kostel, ale také obrovský peněžní dluh a churavého faráře. McGivney se tedy prakticky ujal řízení farnosti a díky svým vlohám – snadnému navazování přátelství, přirozenému vůdcovství, zálibě ve sportu a hrách, se mu podařilo vtáhnout farníky do okruhu své pastorační lásky. Kázal tak, že se dotýkal jejich myslí, srdcí i duší a v čase převládajících protikatolických nálad přinášel víru i mimo kostelní zdi.
Vždy věnoval výjimečnou péči chudým, zajištění vdov a sirotků, což jistě souvisí s jeho vlastní rodinnou zkušeností chlapce, který brzy ztratil otce. Nikoli náhodou byl tedy silně vnímavý k tomu, co se děje v rodině, když zemře její živitel. Z toho důvodu v suterénu mariánského kostela v New Porto založil bratrskou organizaci Kolumbových rytířů, spočívající na principech milosrdné lásky, jednoty a bratrství, která měla manželům a otcům napomáhat v prožívání víry a vzájemné podpoře v této úloze. Zároveň založil pojišťovací společnost, která se ujímala pozůstalých v případě úmrtí hlavy rodiny. Nová organizace se zprvu setkávala s nepochopením a musela překonávat mnohé těžkosti, ale díky McGivneyově cílevědomosti a též svatosti kněžství se brzy začala šířit i za hranicemi města New Haven.
Michael McGivney zemřel v mladém věku osmatřiceti let, když působil v obci Thomaston (stále ve státě Connecticut), jíž se se nevyhnula pandemie tzv. ruské chřipky, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let devatenáctého století zabila milion lidí. V čase pandemie neúnavně a velkoryse sloužil lidem bez ohledu na vlastní zdraví, tak jako to ostatně dělal po celý svůj kněžský život. Jeho odkaz bratrské lásky dnes nadále pěstuje organizace Kolumbových rytířů, kterou již od založení – díky McGivneyově intuici – vede laik, v současnosti Carl Anderson. Právě toto docenění laiků je dalším významným dědictvím nového blahoslaveného.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
