Vatikán. Papež František potvrdil mučednictví tří Božích služebníků a otevřel tak cestu k jejich beatifikaci. Je mezi nimi dvacetiletá Brazilka, zabitá při ochraně své čistoty, kněz zastřelený italskými komunisty a dva libanonští kapucíni, zavraždění v období genocidy v Turecku. Blahořečena bude také polská průkopnice péče o nevidomé. Dekret o zázraku otevřel cestu ke svatořečení italského kněze bl. Giustina Maria Russolilla.
Neapolský kněz Giustino Maria Russolillo (1891-1955) se narodil v jako třetí z deseti dětí v rodině zedníka, kterému posléze úraz znemožnil práci. Také proto v den svého kněžského svěcení složil slib, že založí institut na pomoc dětem z nuzných poměrů. Ihned po příchodu do farnosti sv. Jiřího Mučedníka, kde setrval ve službě po 35 let, založil Společnost Božích povolání pro chlapce a o rok později následovaly Sestry Božích povolání. Po jeho smrti navázal na toto dílo ženský sekulární institut Apoštolek Povolání k všeobecnému posvěcení. Spiritualita otce Russolilla byla zakotvena v duchovním spojení duše s Nejsvětější Trojicí a v životě v duchu všeobecného povolání ke svatosti. Mezi blahoslavené byl započten v Neapoli v roce 2011.
Také další dekret o zázraku se váže k Neapoli, tentokrát nás však vrací do počátků moderní éry na přelom 15. a 16. století. Španělská aristokratka Maria Lorenza Requenses Llonc (1463-1539) následovala v roce 1506 do Itálie svého muže, jmenovaného regentem Neapolského království. Poté, co ovdověla, nechala postavit nemocnici Santa Maria del Popolo a založila klášter Panny Marie Jeruzalémské, kam se posléze, sama již těžce nemocná, uchýlila. Úcta k Marii Lorenze zůstala vždy živá v neapolském klášteře klarisek kapucínek, který založila.
Novou blahoslavenou dostanou naši severní sousedi. Jeden z dekretů podepsaných papežem potvrzuje zázrak na přímluvu polské řeholní sestry a průkopnice pastorace nevidomých matky Elžběty Czacké (1876-1961). Tato polská šlechtična se narodila v roce 1876 na území dnešní Ukrajiny. Ve 22 letech oslepla a své postižení přijala jako výzvu k práci pro nevidomé. Díky svému postavení získala přístup k nejmodernějším metodám práce pro zrakově postižené a v roce 1910 založila ve Varšavě první dům pro nevidomé dívky, z něhož se později rozvinulo Sdružení pro péči o nevidomé. Přizpůsobila Braillovo písmo nárokům polského jazyka. A v roce 1918 založila řeholní kongeregaci sester františkánek Služebnic Kříže, jejímž charismatem je služba nevidomým a modlitba za překonání duchovní slepoty světa. V roce 1922 zahájila v Laskach u Varšavy stavbu institutu, který nabízel nevidomým vzdělání a připravoval je na samostatný život. Matka Elžběta Czacká zemřela v roce 1961.
Další tři dekrety, potvrzené při audienci pro nového prefekta Kongregace pro svatořečení Marcella Semerara, se týkají mučednictví.
Isabella Cristina Mrad Campos (1962-1982) se chtěla stát lékařkou. Živou víru si odnesla z rodného domu, od dětských let se angažovala v životě farnosti, kde sloužila chudým a postiženým lidem. Jejím životním mottem byla slova: „Usměj se, Ježíš tě miluje“. Každý den přicházela na adoraci Nejsvětjší svátosti. Když zahájila univerzitní studia, měla již vážnou známost. Oba snoubenci chtěli zachovat lásku v čistotě až do svatby. Jednoho dne však Isabellu napadl o něco starší mladík, který v jejím studentském bytě sestavoval nábytek. Rozdráždilo ho, že dívka odmítla jeho flirtování. Podruhé se vrátil s nožen a když se mu odmítla podvolit, brutálně ji zavraždil patnácti bodnými ranami. Psal se rok 1982 a statečnost dvacetileté Isabely začala být záhy spojována s mučednictvím Marie Goretti. Na její hrob ve farním kostele Naší Paní Bolestné v Barbaceně se přicházejí modlit mladí lidé hledající svou životní cestu.
Dvaašedesátiletý italský kněz Luigi Lenzini (1881-1945) zahynul v červenci 1945 rukou komunistických partizánů. Pokoušeli se jej vylákat z domova pod záminkou návštěvy nemocného. Když si kněz domyslel, že přišli pro něho, a snažil se zvoněním kostelního zvonu přivolat pomoc, začali ostřelovat faru, aby odstrašili každého, kdo by chtěl kněze hájit. Otce Lenziho vyvlekli ven, brutálně zbili a nakonec mu vpálili kulku do hlavy. Jeho tělo našli farníci až po týdnu v nedaleké vinici. Od počátku jej začali uctívat jako umučeného dobrého pastýře. P. Lenzini se nikdy politicky neangažoval a pomáhal každému, kdo potřeboval oporu. Odvážně však hlásal, že ateistický komunismus je ke křesťanství nepřátelský a jeho šíření povede k tomu, že se jednoho dne zakáže rodičům křtění vlastních dětí. Komunističtí aktivisté mu mnohokrát vyhrožovali a snažili se vynutit si loajalitu. „Přikázali mi mlčet, ohlásili, že mě zabíjí, ale mou povinností je hlásat pravdu rovněž za cenu života,“ řekl otec Luigi Lenzini v jednom z posledních kázání.
Bratři Lèonard Melki (1881-1915) a Thomas Saleh (1879-1917) byli dva libanonští kapucíni, uvěznění a umučení v době genocidy Arménů v Turecku. První z nich se odmítl zříci víry, poté co se mu těsně před příchodem policie podařilo ukrýt Nejsvětější svátost. Byl vyvezen na poušť a zavražděn spolu s arménským arcibiskupem Ignacem Maloyanem, dnes již blahoslaveným, a dalšími 415 věřícími. Druhý z bratří kapucínů byl uvězněn za poskytnutí ochrany arménskému knězi v době genocidy. Těsně před svou popravou pronesl: „Plnou důvěru skládám v Boha, nebojím se smrti“. Na přímluvu svých spolubratří mučedníků se kapucíni modlí zejména za mír na Blízkém východě a za pronásledované křesťany.
Další dva dekrety potvrzují heroické ctnosti brazilského řeholníka Roberta Giovanniho (1903-1994) z kongregace Nejsvětějších stigmat našeho Pána Ježíše Krista, a španělské řeholnice Marie Teresy od Ježíšova srdce (1844-1908, občanským jménem Celia Méndez y Delgado), spoluzakladatelky kongregace služebnic Božského srdce Ježíšova.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
