Nový portál Vatikánského rozhlasu

Rozhovor s prefektem Ekonomického sekretariátu o hospodaření římské kurie v minulém roce vedl Andrea Tornielli, ediční ředitel Úřadu pro sdělovací prostředky.

Otče Guerreo, právě jste Ekonomickou radu seznámil s bilancí hospodaření za loňský rok. Ve Vatikánu se řada lidí dožaduje transparentnosti, která by věřícím i nevěřícím objasnila, v jakém stavu jsou vatikánské účty. Co byste našim prostřednictvím chtěl vzkázat lidem, kteří se právě toto snaží pochopit?

“Požadavek transparentnosti je zcela oprávněný, protože hospodaření Svatého stolce by se mělo podobat skleněnému domu – právě to od nás žádá papež. Ekonomický sekretariát i já sám v tomto směru vyvíjíme úsilí, kterého si všímám také v ostatních kuriálních úřadech. Kvůli transparentnosti začala reforma, změnila se některá pravidla, byl schválen zákon o hospodářské soutěži. A tato cesta nadále pokračuje, protože věřící mají právo vědět, jak nakládáme s příjmy Svatého stolce. Nejsme vlastníky, nýbrž správci statků, které jsme dostali. Při prezentaci účetní závěrky za loňský rok bychom věřícím chtěli co nejsrozumitelněji vysvětlit, jaké příjmy má římská kurie, odkud plynou a jak se s nimi nakládá”.

Možná by se nejprve vyplatilo učinit krok zpět a objasnit, o čem mluvíme. Někdy se totiž zaměňuje římská kurie a celá církev, jindy kurie a Vatikán. Co je tedy kurie?

“To je pravda. Především tedy – to, co předkládáme, není výsledkem hospodaření celé církve, protože biskupské konference, diecéze, farnosti, kongregace a řeholní instituty a nespočet dalších církevních institucí nespadá do bilance Svatého stolce. Nejde ani o vatikánské účty, které zahrnují kupříkladu bilanci Městského státu Vatikán, tedy Governatorátu, Institutu pro náboženská díla (IOR), Svatopetrského haléře a nemalého počtu nadací, které spolupracují s úřady Svatého stolce. Ekonomické radě jsme předložili bilanci římské kurie, tedy Svatého stolce v úzkém slova smyslu. Tvoří ji šedesát institucí, které slouží papeži v jeho poslání vést církev, ve službě jednotě nesené milosrdnou láskou, a tedy v evangelizaci, komunikaci, podpoře integrálního lidského rozvoje, výchově a vzdělávání, pomoci církvím v obtížných situacích, formaci kněží atd.”

Proč jste rozpočet Svatého stolce nazval “misijním”?

“Protože peníze spojuji s posláním. Z toho důvodu se v prezentaci rozpočtu snažíme vysvětlit, jak se příjmy využívají, za jakým účelem a posláním. Chtěli bychom, aby z bilance vyplynulo, jak Svatý stolec užívá příjmy, aby naplňoval svou misi, tedy sloužil poslání Svatého otce. Je tu ještě jiný aspekt. Svatý stolec nefunguje jako firma či stát, nevyhledává zisk či přebytek. Proto je normální, že je ztrátový. Téměř všechny úřady římské kurie jsou “nákladová střediska”, protože vykonávají službu, která se neprodává, ani není nijak sponzorována. Naším cíle tudíž není zamezit deficitu, máme jiného ducha. Naším cílem je, aby náklady odpovídaly všemu tomu, co je nezbytné k výkonu služby, která nám byla svěřena. V tomto smyslu je žádoucí, abychom mohli mít mnoho, pokud právě toto “mnoho” napomůže službě, kterou máme poskytnou. Jinými slovy, nemůžeme přehlížet, jaké oprávněné požadavky zde jsou a kolik zdrojů máme k dispozici, což vyžaduje hospodářskou prozíravost. Avšak nemůžeme myslet a jednat výlučně na základě těchto údajů – někdy musíme vydat mnohem více, než máme, abychom naplnili své poslání, a to si žádá misionářskou smělost. Musíme se starat o to, aby tento schodek byl udržitelný a dlouhodobě přiměřeně financovatelný. Ve světě je mnoho nouze, a proto musíme důvěřovat v prozřetelnost, která jedná skrze velkorysost věřících.”

Co tedy vykazuje účetní závěrka za rok 2019?

Jak už jsem uvedl dříve, Svatý stolec není veliká ekonomická jednotka, ať již zvolíme jakýkoli úhel pohledu. Příjmy obnášely 307 milionů euro, utratili jsme 318 milionů euro. Máme tudíž jedenáctimilionový schodek. Vlastní kapitál činí jednu miliardu 402 milionů euro. Mnohé střední školy ve Spojených státech amerických hospodaří s větším objemem.

A co se týče hospodaření celého Vatikánu?

Již jsem řekl, že kurie není Vatikán. Pokud připojíme bilanci Governatorátu, Svatopetrského haléře, IORu (Institutu pro náboženská díla, tzv. Vatikánské banky), penzijního fondu a nadací, které Svatému stolci pomáhají v jeho poslání, dospějeme k celkovému vlastnictví zhruba čtyř miliard euro. Pokud bychom měli vše konsolidovat, nedošlo by v loňském roce k deficitu, jako se nestalo v roce 2016, kdy byly naposledy účty konsolidovány. Tím nicméně nechci říci, že nemáme potíže a že za této covidové krize ještě větší problémy nenastanou.”

Z čeho plynou příjmy římské kurie?

“V loňském roce více než polovina (54%, tedy 164 milionů euro) pocházela z vlastních zdrojů. Obchodní činnost (vstupné do katakomb, které na rozdíl od muzeí spadají pod Svatý stolec, produkce prodávaná Úřadem pro sdělovací prostředky, Vatikánské nakladatelství atd.) a služby (daně za některé certifikáty, školné na univerzitách atd.) vynesly 14%, tedy 44 milionů euro. Vatikánské instituce, které nejsou zahrnovány do tohoto rozpočtu (IOR, Governatorát, Bazilika sv. Petra), přispěly rovněž necelými 14% příjmů, 43 miliony. A dary diecézí a věřících tvoří 18%, 56 milionů euro”.

Přejděme k výdajům – kolik kurie stojí a jak se člení náklady na její provoz?

“Náklady bychom mohli rozdělit do tří bloků – to, co jsme nazvali asset management, tedy správou aktiv, obnáší 67 milionů euro, čili 21% výdajů. Náleží sem 18 milionů euro vydaných na daních a 25 milionů na údržbě nemovitostí. Mohli bychom říci, že těchto 67 milionů utrácíme na to, abychom získali oněch 164 milionů na příjmech, o kterých jsem mluvil předtím a které pocházejí z vlastního majetku. Služby a správa pohltí 14% výdajů. Misijní náklady tvoří 65% veškerých výdajů. Všeobecně řečeno, to, co mne na kurii zaujalo, když jsem ji lépe poznal, je skutečnost, že se odvádí obrovský kus práce s minimálními náklady. V rozpočtech různých států a krajů jsem nenašel nic obdobného, jako je vydržování 125 apoštolských nunciatur a stálých zastupitelství Svatého stolce po celém světě za částku 43 milionů euro, zvážíme-li navíc jejich význam, mediační schopnost a to, co nabízejí. Vydávat známý deník, jako je L’Osservatore Romano, vysílat více než 24 hodin denně ve čtyřiceti jazycích, jako to dělají Vatikánský rozhlas a Vatican Media, tvořit zprávy a podávat vysvětlení jako to činí Vatican News, a to vše za náklady 45 milionů euro, v oblasti sdělovacích prostředků skutečně nemá obdoby. Poselství evangelia má dorazit až na konec světa, a pokud možno je žádoucí, aby se tak dělo v rodném jazyce každého národa a způsobem vnímavým k dané kultuře. Je zajímavé pozorovat, jak se komunikace Svatého stolce v posledních letech zmodernizovala a dokonce snížila náklady. Dále, vezmeme-li v úvahu Vatikánskou knihovnu, archivy, instituce věnované křesťanské archeologii, které všechny pečují nejenom o majetek církve, nýbrž o dědictví celého lidstva, a porovnáme je s provozem podobných institucí, můžeme konstatovat, že svou činnost vykonávají důstojně a s relativně nízkými náklady. Totéž lze říci o univerzitách atd. Pokaždé, když hledám nějaké srovnání s obdobnými či porovnatelnými institucemi, mám dojem, že Svatý stolec dělá velice mnoho za velice málo, díky mnoha lidem, kteří pracují s obrovskou velkorysostí. To neznamená, že se v mnohém nemusíme lepšit, ale zároveň je třeba zdůraznit, že je tu množství dobře odvedené práce.”

Loňský jedenáctimilionový schodek je mnohem nižší než předloňský ve výši 75 milionů. Je patrné, že tohoto výsledku bylo dosaženo díky investicím. Primární deficit činí 68 milionů oproti 88 milionům euro v roce 2018.

“Finanční investice pokryly část celkového schodku, ale při srovnání bychom měli odečíst některé mimořádně výdaje a příjmy v loňském a letošním roce. Vyrovnáním těchto jednorázových položek bychom dospěli k výslednému deficitu 22 milionů za loňský a 50 milionů euro za předloňský rok. Jak už jsem ale řekl, nemůžeme se prostě považovat za tvůrce deficitu. Naše poslání bude trvale tíhnout k vytváření schodku, nepovede k dostatečným příjmům. Jedná se o službu, kterou nekonáme za účelem zisku. Musíme najít způsob, jak toto poslání dlouhodobě podporovat.”

Jak v tomto smyslu chcete postupovat?

“Nestačí pouze nezbytné kontroly, zaměřené na úsporu a omezování nákladů, vedoucí ke snížení schodku. Mnoho institucí Svatého stolce pracuje mnoho za velice málo. Spoření je třeba doprovázet ziskem, tedy investicemi, ať již do movitého či nemovitého majetku, ve snaze o optimizaci. Co se týče výtěžku, musíme zmínit také dary věřících, které spolu se sbírkou Svatopetrský haléř pokrývají 35% nákladů. Věřící chtějí přispívat na poslání církve, a proto je zcela nepostradatelná politika vnější transparentnosti a komunikace schopná přesně informovat o tom, jak používáme a spravujeme peníze, které jsme dostali. Tohoto cíle bychom rádi dosáhli, protože se jedná o cestu, na níž nás Svatý otec nasměroval. Tolik k postupu. Jak známo, nedávno byl schválen zákon pro zadávání veřejných zakázek, který nejenom podpoří tuto transparenci, ale díky konkurenci přispěje ke snížení nákladů. Ještě potřebujeme uskutečnit určité kroky týkající se zaměstanců, aby se u lidí projevila větší motivovanost a zodpovědnost ve výkonu svěřených úloh, výraznější mobilita, vyšší výkonnost, a tím též snížení nákladů. Musíme hledat flexibilnější vzorce, které by oceňovaly zásluhy, úsilí a profesionální kompetenci.”

V květnovém rozhovoru s Vatican News jste hovořil o projektu centralizace investic. Jak pokračuje?

“Existují rozhodnutí, která ke svému uskutečnění vyžadují čas, ale postupně dochází k pokroku. Podle konstituce Pastor Bonus (1984), spravuje majetek Svatého stolce APSA (Správa majetku Apoštolského stolce). V listopadu 2018 papež požádala kardinála Marxe, koordinátora Ekonomické rady, o centralizaci investic. Tímto směrem pomalu postupujeme, letos jsme o tomto tématu uspořádali řadu setkání a schůzí, zabývali se různými možnými vzorci. Myslím, že jsme učinili pokrok a nazrál čas k rozhodnutí vybrat určitý model a poučit se z již zavedené osvědčené praxe. Centralizace nepochybně umožní vyšší transparentnost a přesnější kontrolu, kromě toho, že povolí jednotnější investice podle sociálního učení církve – tedy podle etických, udržitelných a profesionálních měřítek a dobré správy. Je třeba říci, že většina investic se již soustřeďuje v APSE, mnohé jiné uskutečňované institucemi Svatého stolce probíhají prostřednictvím IOR, který zaručuje kontrolu, transparenci a etická měřítka. Je zřejmé, že IOR, který za poslední léta prošel skvělým vývojem, by měl zastávat důležitou roli v organizaci investic Svatého stolce. Centralizaci je totiž třeba propojit se subsidiaritou – nikoli vše lze centralizovat, pokud si máme zachovat efektivitu.”

Hovoříte tak, jako kdybyste v těchto týdnech nečetl noviny…

“Žiju v přítomnosti a čtu noviny. Je možné, že v některých případech se Svatému stolci nejenom dostalo špatného poradenství, ale byl rovnou podveden. Myslím, že se začínáme učit z minulých chyb a neobezřetnosti. Nyní jde o to, abychom na papežův rozhodný a naléhavý popud urychlili proces poznávání, vnější a vnitřní transparence, kontroly a spolupráce mezi různými kuriálními úřady. Do svých pracovních týmů jsme začlenili odborníky vysoké úrovně a ke dnešku dochází mezi vatikánskými úřady ke komunikaci o hospodářských otázkách a spolupráci při jejich řešení. Tato spolupráce znamená velký krok kupředu. Samozřejmě se můžeme dopustit chyb, mýlit se anebo nás někdo ošidí, ale pokud budeme spolupracovat a jednat mezi sebou kompetentně, transparentně a s důvěrou, stane se něco takového mnohem obtížněji.“

Jaká rizika s sebou nese budoucnost?

„Veliké státy, podniky a společnosti se potýkají s ekonomickými obtížemi. Těžce na ně doléhá zdravotnická a hospodářská krize, berou si stěží splatitelné úvěry, odsouvají veškeré platby do budoucnosti, snaží se udržet hotovost vzhledem k očekávané nejistotě. My jako malý subjekt se nemůžeme vyhnout obtížím, protože závisíme na výnosu z majetku a darů, což obojí krize negativně poznamenává. To nejhorší, co bychom mohli udělat, je neuznat tyto obtíže a rozhodnout se, že každý bude „hrát sám za sebe“. Musíme naopak jít spolu. Musíme odolávat. Společně odolávat a sdílet oběti. Jak řekl papež, krize se může změnit v privilegovanou situaci, která nás změní k lepšímu. Může to být také příležitost, jak zavést nezbytné změny, kterých už jsme byli svědky.“

Jaké důvody vedly Ekonomický sekretariát k tomu, aby v dubnu požádal jednotlivé úřady o převedení hotovosti na Správu majetku Apoštolského stolce (APSA)?

„APSA je úřad, který vznikl, aby spravoval zdroje všech úřadů Svatého stolce. Vzhledem k nejistotě, která se v dubnu vynořila kvůli celostátní karanténě, jejíž délka nebyla známa, jsem tuto skutečnost zdůraznil a předeslal jsem, že tato situace ovlivní naše příjmy. Rozhodli jsme se totiž, že nebudeme škrtat na donacích a pomoci potřebným lidem a církvím, protože jiným lidem se možná vedlo hůře než nám, ale ani na platech zaměstnanců Svatého stolce. Mzdy vyplácí APSA a jelikož jsme nevěděli, jak dlouho bude celostátní uzavírka trvat a zda dosáhneme předpokládaného zisku, požádali jsme úřady, aby svou hotovost uložili v APSe.“

Je pravda, že státní sekretariát Svatého stolce zůstane bez investičního portfolia a že jeho fondy bude spravovat APSA?

„Státní sekretariát tímto procesem prochází už řadu měsíců. Plní svou úlohu a odvádí velký kus práce na transparentnosti, objasnění a pořádku. Převedl veškeré své fondy na IOR a APSu a bude se účastnit procesu centralizace investic, které vyžadují odbornější a profesionálnější nakládání. Pokud vím, není toto tvrzení o ztrátě portfolia přesné, protože půjde o jinou správu, jako se to děje u jiných úřadů. V posledních měsících jsem zaznamenal, že ve Vatikánu, jako ve zbývající církvi, existuje posvátná úcta k vůli, vyjádřené donátory, co se týče určení darovaných fondů. Pokud byla nějak donace přijata na spefický účel, respektuje se to. Mnohé z fondů, jimiž nakládá státní sekretariát, byly darovány za takovýmto zvláštním účelem, který se samozřejmě vždy pojí k našemu poslání. Pokud je bude spravovat nějaká jiná instituce, musí tento původní účel zachovat ku prospěchu adresátů, kterým byla donace určena.“

K čemu slouží Svatopetrský haléř a proč se mají věřící na této sbírce podílet?

„Je to konkrétní způsob, jak spolupracovat na poslání Svatého otce k užitku celé církve. V loňském roce pokryl výnos ze Svatopetrského haléře 32% výdajů na poslání Svatého stolce. Vybralo se 53 milionů euro, z čehož 10 milionů bylo darováno na spefické účely. Jinými slovy, fond spolupracoval na poslání Svatého otce částkou 66 milionů euro, což je o 23 milionů více, než se vybralo. Znamená to tedy, že došlo ke kapitalizaci, ale vždy v souvislosti s posláním, pro něž je sbírka určena. Svatopetrský haléř je třeba spravovat s moudrostí poctivého správce, jako když se investují hřivny, jako to dělá každý dobrý hospodář, abychom papeži zaručili výkon jeho mise.”

Události kolem nákupu londýnské nemovitosti ale mnohé lidi dezorientují…”

“Chápu, to je pravda. Proto je důležité, aby se vše objasnilo, aby zde byla transparentnost. Mohu potvrdit, že ztráta, která nastala v Londýně, nebyla dorovnána Svatopetrským haléřem, ale jinými rezervními fondy státního sekretariátu. Na závěr bych ale chtěl říci něco jiného: musíme být vděčni svatému Božímu lidu, že papeži pomáhá v jeho poslání. I z toho důvodu se žádá transparentnost. Jak napsal papež František v posledním poselství k Papežským misijním dílům, “církev odjakživa kráčí vpřed také díky daru chudé vdovy, díky příspěvkům nespočetného zástupu lidí, kteří vnímají, že Ježíš je uzdravil a naplnil útěchou, a proto překypují vděčností a dávají vše, co mají”. Naší povinností je spravovat tento dar poctivě, prozíravě a obezřetně, jako dobrý hospodář”.

Přeložila Jana Gruberová