Vatikán. „Soucit je plodem kontemplace“, řekl papež František na dopolední audienci pro členy Komunit Laudato si´. Toto volné sdružení lidí vzniklo před dvěma roky z iniciativy biskupa italského města Rieti, mons. Domenica Pompiliho, a italského novináře, zakladatele Slow Food, Carla Petriniho, „zbožného agnostika“, který nedávno publikoval knihu svých rozhovorů s papežem (Země Budoucí) a na začátku audience účastníky představil. Komunity Laudato si´ existují především v Itálii, ale šíří se i do zahraničí jakožto volné sdružení lidí, kteří praktikují a podporují postoj k životu, k přírodě a ke stvoření, vyjádřený sociální encyklikou papeže Františka Laudato si´. V úvodu setkání, jež se konalo v aule Pavla VI. s více než dvěma stovkami delegátů těchto komunit ze 42 italských měst, poukázal papež na souvislost sociální nespravedlnosti a ekologické nedbalosti. Obě se navzájem ovlivňují a – jak řekl – „není ekologie bez rovnosti a rovnost bez ekologie“. Ve své promluvě věnoval Svatý otec pozornost „dvěma klíčovým pojmům integrální ekologie: kontemplaci a soucitu“.
„Kontemplace. Příroda, jež nás obklopuje, dnes není obdivována, nýbrž »pohlcována«. Jsme nenasytní, závislí na zisku a okamžitém výsledku za jakoukoli cenu. [...] Ochořeli jsme spotřebou. To je naše nemoc: roznemohli jsme se spotřebováváním. Sháníme se po nejnovějších mobilních aplikacích, ale neznáme už jména sousedů, a tím méně pak umíme rozeznat jednotlivé druhy stromů. A nejhorší je, že se takovýmto životním stylem vytrhávají kořeny, mizí vděčnost za to, co existuje, a vůči tomu, od koho jsme to dostali. Abychom neztratili paměť, je třeba se vrátit ke kontemplaci. Abychom se nerozplynuli v tisíceru zbytečností, je třeba znovu objevit ztišení. Aby neochrnulo srdce, je třeba se zastavit. Není to snadné. Například je třeba se osvobodit od vazby na mobily, abychom se dívali do očí těch, kteří jsou vedle nás, a na stvoření, jehož se nám dostává.“
Rozjímat – pokračoval papež - znamená darovat si čas na ztišení a na modlitbu, aby se tak v duši obnovila harmonie, zdravá rovnováha mezi hlavou, srdcem a rukama, mezi myšlením, city a činy. Kontemplace je protilékem na ukvapená, povrchní i marnivá rozhodnutí. Kdo rozjímá, učí se vnímat zemi, která jej nese, chápe, že na světě není sám a beze smyslu. Objeví tak laskavost Božího pohledu pochopí, že je cenný. Každý je v Božích očích důležitý, každý může trochu proměnit svět, kontaminovaný lidskou nenasytností, na dobrou skutečnost chtěnou Stvořitelem. Kdo totiž umí rozjímat, nestojí se založenýma rukama, ale dá se do konkrétního díla. Kontemplace přivádí k činnosti, k práci.
„A proto druhé slovo: soucit. Je to plod kontemplace. Jak se pozná, kdo je kontemplativní, kdo asimiloval Boží pohled? Podle toho, má-li soucit s druhými. Soucit neznamená říci si: »to je mi líto«, soucit znamená »cítit spolu s druhým«. Soucit jde za omluvy a teorie, spatřuje v druhých bratry a sestry, jak to zde řekl Carlo Petrini. Toto je důkaz, protože tak se dívá Bůh, který v nás přes všecky špatnosti, které vymýšlíme a děláme, vždycky vidí milované děti. Nevidí individua, nýbrž děti, bratry a sestry jediné rodiny, kteří bydlí v témže domě. Nikdy v nás nevidí cizince. Jeho soucit je protikladem naší lhostejnosti. Lhostejnost je jakýsi alibismus, který prostupuje srdce a smýšlení a ústí postojem: »dej mi pokoj«. Soucit je opakem lhostejnosti.“
Soucit je tou nejlepší vakcínou proti epidemii lhostejnosti, konstatoval dále papež. Soucit neznamená příjemný pocit, pietismus, nýbrž vytváří nové pouto, které nás pojí s druhým. Svět potřebuje tuto kreativní a faktickou lásku lidí, kteří nestojí před obrazovkou, aby komentovali, nýbrž odhodlaně si špiní ruce s odstraňováním devastace a navracením důstojnosti. Mít soucit je rozhodnutí zvolit si, že nebudu mít žádného nepřítele, abych v každém viděl svého bližního,“ řekl Svatý otec na dnešní dopolední audienci pro členy volných sdružení Komunit Laudato si´.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
