Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (srov. Mt 16,21-27) navazuje na to z minulé neděle (srov. Mt 16,13-20). Potom, co Petr, také jménem ostatních apoštolů, vyznal víru v Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího, začne k nim Ježíš mluvit o svém umučení. Cestou do Jeruzaléma otevřeně vysvětluje svým přátelům, co Jej ve Svatém městě nakonec čeká, a předpovídá tajemství svojí smrti a svého zmrtvýchvstání, ponížení a slávy. Říká, že bude muset »mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen« (Mt 16,21). Jeho slova však nejsou pochopena, protože víra učedníků je ještě nezralá a jejich smýšlení příliš poplatné tomuto světu (srov. Řím 12,2). Přemýšlejí o pozemském vítězství a proto nechápou jazyk kříže.
Před vyhlídkou, že Ježíš může ztroskotat a zemřít na kříži, se sám Petr vzbouří a řekne: »Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!« (v.22). Věří v Ježíše, Petr má víru, věří v Ježíše a chce Jej následovat, avšak nepřijímá, že Jeho sláva má projít utrpením. Pro Petra i další učedníky - ale i pro nás! - je kříž nepohodlný, je „pohoršením“, zatímco Ježíš považuje za pohoršení utíkat před křížem, což by znamenalo vymaňovat se z Otcovy vůle a z poslání, které Mu svěřil Otec pro naši spásu. Proto Ježíš odpovídá Petrovi: »Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!« (v.23). Před deseti minutami Ježíš Petra chválil, slíbil, že bude základem, na kterém zbuduje svoji církev. Deset minut poté jej nazývá satanem. Jak to chápat? Stává se to nám všem: ve chvílích zbožnosti, horlivosti, dobré vůle a blízkosti bližnímu hledíme na Ježíše a jdeme vpřed, ale jakmile potkáváme kříž, utíkáme. Ďábel, satan, jak říká Ježíš, nás pokouší. Je vlastní zlému duchu, ďáblu, že nás vzdaluje od kříže, od Ježíšova kříže.
Potom se Ježíš obrací ke všem a dodává: »Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!« (v.24). Ukazuje tak cestu pravého učedníka, vyznačující se dvěma postoji. První spočívá v „zapření sebe sama“, což není povrchová změna, nýbrž obrácení, převrácení smýšlení i hodnot. Druhým postojem je „vzetí vlastního kříže“. Znamená to nejen trpělivé snášet každodenní útrapy, nýbrž s vírou a odpovědností nést onu námahu a ono utrpení, které boj proti zlu obnáší. Život křesťanů je vždycky bojem. Bible praví, že život věřícího je zápas, boj proti špatnému duchu, proti Zlu.
Nasadit se tak v „nesení kříže“ znamená mít s Kristem podíl na spáse světa. Mysleme na to a počínejme si tak, aby se kříž, který nám visí doma na stěně, nebo křížek, který nosíme na krku, stal znamením naší touhy sjednotit se s Kristem ve službě bratřím, zejména těm nejmenším a křehkým. Kříž je posvátné znamení Boží Lásky, znamení Ježíšovy Oběti, a nesmí být redukován na zažehnávací předmět nebo ozdobný přívěšek. Pokaždé, když se podíváme na znázornění ukřižovaného Krista, přemýšlejme o tom, jak On jako Hospodinův Služebník uskutečnil svoje poslání položením svého života a prolitím svojí krve na odpuštění našich hříchů. Nenechme se svést jinam pokušením Zlého. Chceme-li být Kristovými učedníky, jsme povoláni Jej napodobovat a bezvýhradně dávat svůj život z lásky k Bohu a k bližnímu.
Panna Maria, která byla se svým Synem sjednocena i na Kalvárii, ať nám všem pomáhá neustupovat před zkouškami a utrpeními, jež dosvědčují evangelium.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
