Vatikán. Papež František zaslal list řeholní kongregaci Nejmenších františkánek od Nejsvětějšího Srdce (M.S.C.), u příležitosti jejich dnes zahájeného jubilejního roku, pojícího se k nadcházejícímu 100. výročí narození pro nebe jejich zakladatelky bl. Marie Markéty Caiani (1863-1921). Zmíněnou řeholní kongregaci založila v roce 1902 a dnes ji tvoří 300 sester, které působí kromě Itálie, také v Egyptě, Izraeli, Brazílii a Srí Lance. Toskánskou zakladatelku (foto) blahořečil v roce 1989 (23.4.) sv. Jan Pavel II. V listě s dnešním datem se papež František obrací k sestrám a podává duchovní výklad jména jejich řeholní kongregace:
„Matka Caiani vás nazvala Nejmenšími, aby podtrhla, že vaším životním stylem má být nepatrnost, což pak potvrdilo začlenění vašeho institutu do širší františkánské rodiny. Vstoupily jste do školy sv. Františka, abyste lépe následovaly Pána, který „se umenšil, zvolil si tuto cestu. Toto ponížení a vydání sebe sama až ke smrti na kříži je volbou, která směřuje k nepatrnosti“ (Kázání v kapli Domu sv. Marty, 23. června 2017). Je to cesta, po níž je třeba se ubírat denodenně, cesta úzká a namáhavá, ale jde-li se po ní důsledně, činí život plodným. Jako tomu bylo u Panny Marie, na niž shlédl Nejvyšší právě proto, že byla pokorná, nepatrná (srov. Lk 1,47) a stala se tak Matkou Boží.
Nejmenší františkánky upřesňuje označení od Nejsvětějšího Srdce – píše dále Svatý otec – abyste měly kořeny ve zdroji Lásky. Ježíšova láska k nám neoslňuje zvláštními efekty, jež rychle pomíjejí, nýbrž je konkrétní a věrná, tvořená přiblížením a gesty, jež nás pozvedají a dodávají nám důstojnost a důvěru. Pomysleme na dva učedníky z Emauz, kteří se bezradní a zklamaní vraceli večer o Velikonocích domů (srov. Lk 24,13-35). Pán se k nim přiblížil nikoli jako hrdina, nýbrž jako pocestný a za chůze »jim vykládal, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje« (v.27), zažehnul jejich srdce radostí a potom, při lámání chleba »se jim otevřely oči a poznali ho« (v.31). Kéž dovedete milovat Ježíšovým Srdcem a gesty prodchnutými něhou. A prvním místem prožívání této prosté a konkrétní lásky je vaše řeholní komunita. „Od Nejsvětšího Srdce“ není jenom přídomek, nýbrž říká mnohem víc: vyjadřuje přináležitost. Pán vám daroval život, zrodil vás k víře a povolal k Sobě zasvěceným životem tím, že vás přitáhl ke Svému Srdci. Tato přináležitost se projevuje zejména modlitbou. Veškerý náš život je milostí Ducha svatého povolán stát se modlitbou. Proto musíme Pánu dovolit, aby s námi stále zůstal sjednocen. Takto nás den po dni proměňuje a připodobňuje naše srdce stále více Svému.“ Děje se tak mší svatou, liturgií hodin, adorací, rozjímáním Slova, růžencem a duchovní četbou – pokračoval papež ve svém listě:
„Pobízeny Nejsvětějším Srdcem budete matkami pro bratry a sestry, které budete potkávat „od kolébky po hrob“, jak říkala bl. Marie Markéta. Radostně budete hlásat, že nás Pán vždycky laskavě pozoruje, protože je milosrdný. Vaše charisma zahrnuje také dimenzi odčiňování. Tato služba světu velice prospívá. Hřích ničí dílo, které Bůh učinil dobrým. Svými modlitbami a drobnými gesty rozséváte na pole světa semena Boží lásky, která všechno činí novým. Setba padá do půdy neslyšně. Taková jsou vaše díla, která uskutečňujete v Itálii, Brazílii, Egyptě, Srí Lance a v Betlémě, zejména k užitku dětí a mládeže. Gesta, schopná učinit svět krásnějším a ozářit jej svitem Boží lásky,“ píše papež v listě řeholnicím Nejmenších františkánek od Nejsvětějšího Srdce, které v závěru prosí o modlitbu za sebe a uděluje jim apoštolské požehnání.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
