Vatikán. V den, kdy si církev připomíná liturgickou památku svatého Ignáce z Loyoly, hovořil Vatikánský rozhlas s generálním představeným Tovaryšstva Ježíšova, který bude dnes večer hlavním celebrantem při mši svaté v římské kostele Jména Ježíš. Venezuelan otec Arturo Sosa, SJ, se zamýšlel nad tím, jaké je poslání jezuitů ve světě poznamenaném pandemií.
“V misiích prožíváme tytéž zkoušky, kterým je vystaveno tamní obyvatelstvo, a zejména zakoušíme sociální důsledky této epidemie. Chtěl bych podtrhnout toto hledisko, protože epidemie je zajisté sanitární problém, který se možná překoná, ale její sociální, hospodářský a politický dopad nesmíme brát na lehkou váhu. Především jsme se snažili pochopit, jak v tomto kontextu pokračovat v naší službě nejpotřebnějším. Mohl bych vyprávět řadu zkušeností a popisovat práci jezuitských provincií v Indii a jižní Asii vůbec. Všechny provincie se snaží o dodávky potravin a léků lidem, kteří si je nemohou sami zajistit. Poznali jsme, že nelze pečovat jen o vlastní chod, aniž bychom se starali o druhé, a proto bych mohl zmínit řadu příkladů duchovního doprovázení, jak osobního, tak prostřednictvím sociálních sítí, kdy nešlo pouze o streamované mše, ale o přítomnost v životě lidí pomocí všech nástrojů, které v tuto chvíli máme k dispozici. Prožili jsme složitou a velice zajímavou dobu, která si časem zaslouží vyhodnocení. Musím také říci, že naše prožitky potvrzují misijní rozlišování, které jsme obdrželi v univerzálních apoštolských preferencích. Tyto čtyři preference schválené papežem nám kladou na srdce to, co se po nás žádá v nynějším pandemickém kontextu: uvědomit si, že nám Bůh může naznačit, kudy se ubírat dál, přeměnit zjevně nespravedlivé sociální struktury, pečovat o stvoření a svobodně naslouchat mladým lidem, kteří jsou setbou budoucí naděje.”
Změnila tedy pandemie politické rozhodování v některých částech světa?
“Ve všech regionech světa. Často jsem opakoval, že jednou z obětí pandemie by mohla být demokracie, pokud nebudeme dbát na naše politické postavení. V tuto chvíli je například velkým pokušením autoritářství, a to také pro takzvaně demokratické vlády. Jak známo, Tovaryšstvo Ježíšovo se zapojilo do doprovázení migrantů. Mnohé země nyní využily pandemie k tomu, aby změnily migrační politiku, omezily tranzit migrantů či jejich přijetí, což považuji za velkou chybu, pokud chceme do světa vnášet více bratrství a spravedlnosti. Opětovná diskriminace migrantů se v tomto okamžiku jeví jako veliké nebezpečí a znamení světa, jaký si nepřejeme. Také na poli práce mnohé podniky využily této chvíle k propouštění zaměstnanců a snižování platů či k rušení veřejných zdravotních benefitů. Stručně řečeno, pandemie nám poskytuje příležitosti, abychom učinili krok vpřed anebo se vrátili zpět. Jako katolická církev a křesťané, kteří se zasazují za mír a spravedlnost, bychom si měli být vědomi toho, jakým způsobem se buduje vstřícnější a demokratičtější společnost.”
Jakým měřítkem by se podle vašeho soudu v této době řídil svatý Ignác?
“Bezpochyby by velmi důležitým kritériem byla blízkost chudým lidem. Pokud nejsme schopni pohlížet na svět zblízka a sdílet pohled chudých lidí, který je Ježíšovým pohledem na kříži, chybujeme při rozhodování. To je zcela jasné měřítko. Jestliže se chudí lidé nemohou léčit, pokud nemají práci, znamená to, že svět není v pořádku. Další kritérium, které tento čas vyzdvihl, je péče o společný domov. Když země trpí, nemůžeme ji obývat.”
Když na věc pohlédnete ze všeobecnějšího úhlu, jaké hlavní body ignaciánské spirituality považujete v dnešním poslání jezuitského řádu za nejnaléhavější?
“Jádrem ignaciánského prožitku, a tudíž spirituality, je osobní a hluboké setkání s Ježíšem Kristem, zmrtvýchvstalým Ukřižovaným, které přivádí k tak důvěrnému vztahu s Bohem, že jsme schopni jej nacházet v každé věci a každé chvíli. Setkání s Ježíšem Kristem se tak stává osvobozující zkušeností, protože nabýváme oné osobní svobody, která je podmínkou poddajnosti Duchu, a tudíž plné ochoty k výlučnému plnění toho, co si Bůh přeje, aniž bychom lnuli k lidem, místům či institucím. Velice důležité je pak zpytování svědomí jako způsob, jak děkovat Pánu, který se projevuje v dějinách, a dávat se vést Duchem. Svatý Ignác doporučuje, aby se zpytování provádělo nejméně dvakrát denně, ale také při různých zvláštních příležitostech během dne. Nelze totiž oddělovat běžný a duchovní život. Nelze odloučit duchovní život od práce, je to jeden celek, který jinak nefunguje.”
Jak se dnes rozvíjí spolupráce jezuitského řádu s laiky?
“Připomeňme, že Ignác sepsal duchovní cvičení jako laik a že kněžské svěcení přijal teprve později, když se domníval, že tak lépe poslouží církvi oné doby. Prožitek jeho konverze jej přiměl k hledání metody, kterou vytvořil laik a zpočátku se sdílela mezi laiky. Mám tudíž velkou radost, když sleduji, jak se ignaciánská spiritualita šíří v Božím lidu a jak se množí lidé, kteří jsou schopni doprovázet na této duchovní cestě. V naší jezuitské práci bychom na tento aspekt chtěli položit důraz a přinést zkušenost duchovních cvičení co největšímu možnému počtu lidí. Znám desítky laiků, kteří jsou skutečnými odborníky v dávání těchto exercicií, mohou duchovně vést druhé a jejich vlastní život se díky ignaciánským cvičením proměnil. Exercicie překonávají veškeré sociální bariéry, kupříkladu v latinskoamerických favelách jsou exercicie v každodenním životě skutečně Pánovým darem.”
Jak to v současnosti vypadá s povoláními k řeholnímu životu a jezuitskou formací?
“Problém nespočívá v počtu, ale kvalitě lidí. Záleží na místě, kde působíme. Zájem klesá v zemích, kde jsme tradičně byli hojně zastoupeni, tedy v Evropě a Severní Americe. Mohu však zaručit, že kvalita je velice vysoká, i když je nás méně, než v minulosti. Máme velký počet kandidátů v Africe a některých asijských oblastech a vynakládáme obrovské úsilí, abychom jim zajistili formaci, která byla odjakživa zamýšlena pro každého jezuitu. Je to dlouhá, složitá a náročná formace, která se nijak nezměnila.”
Uvedl pro naše mikrofony generální představený jezuitského řádu.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
