Vatikán. Počátkem letošního března byla vědcům zpřístupněna k volné konzultaci dokumentace týkající se pontifikátu Pia XII. (březen 1939 – říjen 1958), uchovávaná v historických archivech Svatého stolce. Tuto událost ohlásil již o rok dříve papež František při audienci pro zaměstnance Vatikánského archivu v Klementinském sále Apoštolského paláce (4.3.2019). Mezi hojným materiálem vynikají spisy Komise pro pomoc (Comissione Soccorsi), a to jak obsahovou hutností, včetně chronologického rozsahu, tak bohatstvím a pestrostí témat.
V řadě Collectanea Vatikánského archivu byly nedávno publikovány dva obsáhlé svazky, které inventarizují archiv zmíněné komise (L’Archivio della Commissione Soccorsi (1939-1958). Inventario, I-II, a cura di Francesca Di Giovanni e Giuseppina Roselli, Città del Vaticano, Archivio Apostolico Vaticano, 2019, str. 2132, euro 65), zatímco třetí svazek, obsahující jmenný index, je dostupný na webových stránkách Vatikánského archivu, informuje deník Svatého stolce, L´Osservatore Romano (3.7.2020).
Úřad, nazvaný Komise pro pomoc, zahájil činnost v září 1939, když ke Svatému stolci začaly docházet první prosby o pomoc ze strany polského národa, který se stal obětí válečného konfliktu. V rámci druhé sekce státního sekretariátu Svatého stolce se spontánně sdružila skupina prelátů, kteří se pod vedením tehdejšího substituta, mons. Montiniho (budoucího papeže Pavla VI.) věnovali vyřízení těchto požadavků, předkládaných jak jednotlivci, tak veřejnými institucemi.
Rostoucí počet žádostí a s tím spojené byrokratické nároky stejně jako nutnost vytvoření koordinačního orgánu, který by řídil různé projevy papežovy charitativní činnosti, přiměly mons. Montiniho ktomu, aby v listopadu 1941 (12.11.1941) oficiálně určil čtyři monsignory k práci „v této komisi poskytují pomoc“ a přidělil jim rovněž sekretáře. Později se připojilo dalších šestnáct vysokých úředníků římské kurie. Vedle těchto solidně vzdělaných prelátů s prověřenou diplomatickou zkušeností pracovali další úředníci Svatého stolce, pod bdělým, každodenním dohledem substituta Montiniho, který jim 21. prosince 1949 vyslovil následující pochvalu: „Vidím zde množství dobře vykonané práce. Blahopřeji a buďte tak laskavi, nepodléhejte únavě!“.
Z četby dokumentů popsaných v inventáři vychází najevo, že základním účelem tohoto úřadu státního sekretariátu bylo rozdílení pomoci, to znamená peněžitých příspěvků, ale též materiální pomoci ve formě léků, potravin, ošacení, knih, či předmětů osobní potřeby určených civilnímu obyvatelstvu zasaženému válkou a vězňům zadržovaných v táborech po celém světě. Komise ke své činnosti využívala přímou či nepřímou spolupráci Červeného kříže, Papežské komise pro pomoc uprchlíkům, italského Úřadu pro rozdílení pomoci, Národního díla náboženské a mravní podpory dělnictva, Díla sv. Rafaela otců pallotinů, různých národních Charit a četných mezinárodních sdružení a výborů. Hlavními partnery vatikánského úřadu nicméně byli nunciové, apoštolští delegáti a biskupové, kteří také plnili roli materiálních vykonavatelů tohoto dobročinného díla. Z jejich pera pocházejí diplomatická hlášení, zprávy o vězeňských táborech, detailní popisy politického, náboženského a zdravotního stavu v jednotlivých městech, zejména italských, zničených bombardováním. Zajímavé je válečné zpravodajství informující o násilí a plenění, jemuž bylo vystaveno civilní obyvatelstvo, o jednáních s velením obou stran při úsilí o vyhlášení otevřených či nemocničních měst anebo s cílem záchrany regionů, uměleckých děl a význačných památek ohrožených bojem.
Z četby vyplývá, že v Itálii poskytovala Komise pomoc uprchlíkům všeobecně a zejména pak studentům a seminaristům. Kromě toho dostávala mnohé žádosti o pomoc při vystěhování do neutrálních zemí, jako bylo Španělsko, Portugalsko a latinskoamerické státy, přičemž za pomoci švýcarské nunciatury uvolňovala vysoké peněžité částky, aby pro exulanty obdržela tranzitní víza a mohla je finančně podporovat. Četné dokumenty přibližují zprostředkovatelskou práci, jíž vatikánská Komise napomáhala kontaktu mezi emigranty a jejich krajany, kteří zůstali ve vlasti sužované válkou. Mnohé dokumenty se věnují poválečné problematice v jejích různých aspektech, mezi nimiž jmenujme: podporu běženců, respekt k obětem a válečným hřbitovům, navrácení laických i řeholních domů, institutů a jiných struktur původním majitelům, změnu úlohy Papežské komise pro poskytování pomoci, výzvy ve prospěch opuštěných dětí, roznášku léků, vyplácení podpory na stavbu sirotčinců, jeslí, dětských vesniček, domovů pro lidi bez přístřeší, zřizování papežských jídelen, organizaci letních táborů, přidělování fondů na stavbu nových kostelů a oratoří, rozvoz knih do seminářů, vězení a nemocnic, péči o potřebné italské duchovní. Každý pomocný zákrok se inspiroval a sytil hlubokou a zároveň zdrženlivou velkorysostí papeže Pacelliho a jeho adresátem byli všichni lidé bez rozdílu náboženství, sociálního postavení či zeměpisného původu.
Inventář archivů vatikánské Komise pro pomoc se člení do šesti původních oddílů, nazvaných Italové, Cizinci, Rasa, Varia, 1949, 1950. Celkově obsahuje 586 archivačních položek, které jistě vědecké obci nabízejí nejeden podnět k důkladnému bádání a objasnění složitého a dosud málo či jen částečně známého dějinného údobí. Zároveň dosvědčují, nakolik je důležité chránit a zabezpečit dokumentové bohatství, aby se uchovala historická pravda. Jak to ostatně výstižně a prorocky poznamenal mons. Montini již v lednu pětačtyřicátého roku před svým spolupracovníkem otcem Brinim, sekretářem Komise pro pomoc: „Mám pocit, že stále záleží jen na nás, abychom se postarali o duchovní dokumentaci této války. Kdo by na to jinak pomyslel? Zítřejší uspěchaná a svévolná četba tohoto velkého dramatu jej vyloží co nejpodivněji a nekale. Pravé, dobré, zbožné, ozdravné a varovné stránky těchto dějin budou přehlíženy, protože se poztrácely…Co však my, za vědomí toho, že dějiny jsou prozřetelností událostí, učiníme proto, abychom posbírali nejryzejší úlomky jejího duchovního významu? A nebylo by pěkné, aby právě poblíž velikého Pastýře duší našla tato svědectví důkladný a pečlivý úkryt? Možná se nám vše nepodaří a snad se nepodaří ani mnoho, ale pokud přeci jen něco málo, proč se do toho nedat?“.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
