Sýrie. Po dlouhodobé renovaci se dnes otevřely brány maronitské katedrály sv. Eliáše v Aleppu, která byla těžce poškozena za dosud probíhajícího válečného konfliktu v Sýrii. Stavební práce financovala papežská nadace Kirche in Not částkou čtyř set tisíc euro.
Chrám, který opětovně posvětil aleppský maronitský arcibiskup Joseph Tobij, byl postaven ve třetí čtvrtině devatenáctého století (1873) a utrpěl vážné škody při útoku džihádistů v roce 2013. “Největším problémem při obnově bylo shromáždění nezbytných fondů”, vysvětluje mons. Tobij v rozhovoru pro papežskou nadaci, “ale také stavba dřevěné střechy, přesně kopírující originál, byla tvrdým oříškem”. Vzhledem k tomu, že místním řemeslníkům v tomto oboru scházely potřebné znalosti, požádala maronitská církev o projekt italské architekty, říká aleppský arcibiskup a vyzdvihuje: “Bez štědrosti dárců bychom se v naší katedrále již nikdy nepomodlili”.
Obnovená dedikace aleppské katedrály právě v den liturgické památky (či v karmelitánském řádu slavnosti) proroka Eliáše se stává zjevným znamením naděje pro místní věřící a též symbolickým poselstvím pro farníky, kteří dosud ve městě zůstali. Jejich počet bohužel nadále klesá. Podle údajů papežské nadace Kirche in Not kupříkladu v hlavním syrském městě žije necelých 30 tisíc křesťanů, zatímco před vypuknutím války jich byl šestinásobek. Thomas Heine-Geldern, výkonný předseda papežské nadace, nicméně v souvislosti s maronitským chrámem hovoří o zázraku: “Je úžasné pozorovat, jak se kostel sv. Eliáše rozzářil ve své původní nádheře. Doufám, že znovu bude centrem křesťanského společenství, jako před válkou.”
Pro naše mikrofony hovoří arcibiskup Joseph Tobij:
“Lze říci, že se navracíme do života. Je to znamení naděje, nevystavěli jsme pouze kamennou stavbu, ale obnovujeme společenství. Zároveň tak lidem v Aleppu, Sýrii i celém světě říkáme, že zde dosud jsme, že existujeme, navzdory velkému úbytku křesťanů. Na renovaci katedrály se účastnilo společenství Kristova Těla, rozptýleného po celém světě, a již to samo o sobě je pro nás obrovské znamení”.
Jak dnes žijí lidé v Sýrii?
“Prožíváme horší válku, než bylo bombardování, protože nyní se bojuje hospodářskými sankcemi, v jejichž důsledu se propadáme do krajní chudoby. Pokud mám uvést nějaký příklad – státní úředník vydělává dvacet euro měsíčně. Na trhu chybějí léky, nářadí a stroje všeho druhu, protože jejich dovozu brání sankce a syrská výroba se dosud naplno nerozběhla. V lidech to probouzí smutek a jejich vyhlídky do budoucnosti jsou poměrně temné. Mnozí se tak dávají okouzlit snem o Západě a prchají odsud, kde jim hrozí hlad.”
Chtěl byste prostřednictvím Vatikánského rozhlasu tlumočit nějaké poselství?
“Nyní, když jsme opět vystavěli svou katedrálu, vkládáme velkou naději v to, že se obnoví také naše společenství, diecéze a duše našich věřících, kteří, jak doufám, načerpají z této chvíle radost. Chtěl bych vyzvat naše bratry po celém světě, aby na nás pamatovali v modlitbě. Modlitba má velkou moc, protože v ní jedná Pán.”
Uzavírá aleppský biskup maronitské církve, Joseph Tobij.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
