Řím. Celkem jedenáct italských klášterních knihoven se zapojilo do digitalizačního projektu, který před dvěma lety zahájila římská Národní knihovna za spolupráce s Konsorciem evropských vědeckých knihoven a finanční podpory britské Nadace Polonsky. Cílem je digitalizovat a zpřístupnit prvotisky uchovávané v severoitalských benediktinských opatstvích sv. Justýny v Padově a Nanebevzetí Panny Marie v Praglia, středoitalských opatstvích Montecassino, Farfa (foto), Casamari, Grottaferrata, kartouze Trisulti a klášteře sv. Scholastiky v Subiacu, jihoitalském benediktinském opatství Cava dei Tirreni a neapolském Oratoriu dei Gerolamini.
Ředitelé římské Národní knihovny již od třicátých let minulého století pořizovali soupis italských prvotisků, což byl ve své době vůbec první projekt takového druhu v Evropě. Dnes tato největší italská knihovna disponuje digitálním bohatstvím více než sedmnácti milionů stran a přistoupila k digitalizaci klášterních knihoven, z nichž se částečně staly státní památky, ačkoli je spravují původní mnišské řády. Italský stát jim dodává finanční zdroje na údržbu, restaurační práce či nutné technické vybavení objektů, ve kterých se uchovávají rukopisy a vzácné tisky.
Digitalizační projekt odstartoval v benediktinském klášteře sv. Scholastiky v Subiacu, vzdáleném necelých 140 km jihovýchodně od Říma. Právě zde typografové Conrad Sweynheym e Arnold Pannartz (narozený v Praze) v letech 1464 až 1467 vytiskli první italské inkunábule, které již dnes zájemci mohou obdivovat v digitalizované podobě na periodicky aktualizovaných webových stránkách. Kulturní odkaz našich předků se nicméně obrací rovněž k širší veřejnosti, a proto badatelé zúčastnění na projektu zvou prostřednictvím zvláštního turistického portálu k návštěvě klášterů a jejich knihoven, která zprostředkuje duchovní, architektonickou a přírodní krásu těchto míst či seznámí se starobylými poutními stezkami, při nichž se rozkládají.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
