Vatikán. Největší výzvou ekumenického hnutí je nové probuzení touhy po jednotě, říká otec Hyacinthe Destivelle OP z východní sekce Papežské rady pro jednotu křesťanů. Připomíná, že největší podporu mě ekumenismus v pokoncilní generaci. Dnes touha po jednotě výrazně zeslábla. Navíc zjišťujeme, že nám chybí také společná vize jednoty církve, bez níž je obtížné jít kupředu, říká francouzský dominikán.
Na okraj letošního 60. výročí oficiální angažovanosti katolické církve v ekumenickém hnutí, otec Destivelle podotýká, že mezi věřícími chybí povědomí o jeho výsledcích. V některých případech došlo totiž opravdu k ohromným posunům. Příkladem je překonání kristologických roztržek ve vztazích se starými východními církvemi. Mluví otec Destivelle:
“Kristologické otázky, které nás rozdělovaly od doby Chalcedonského koncilu, tedy od 5. století, byly překonány díky kristologickým deklaracím podepsaným papeži Pavlem VI., Janem Pavlem II., Benediktem XVI. a patriarchy různých předchalcedonských církví, které nazýváme monofyzitskými. Podařilo se tak ukončit různice ohledně Kristovy osoby, které se vlekly více 1500 let. Zjistili jsme, že různost názorů se zakládala především na filologických a kulturních pojetích, ale že ve víře se nelišíme. Ukázalo se, že máme stejnou víru. Slavnostně to stvrdili papežové a patriarchové. DAlším příkladem je uznání eucharistické modlitby asyrské východní církve. Stalo se to v roce 2001 díky práci teologů. Díky tomu byla také navázána pastorační spolupráce s katolickou chaldejskou církví. To všechno jsou projevy pokroku na cestě k jednotě. Vidíme, že díky práci teologů lze dojít k dohodě, především ve společné interpretaci dějin a skrze hledání společného jazyka pro vyjádření téže víry. Ve vztazích se starými východními církvemi tedy došlo k velikému posunu ve vztazích. 1500 let jsme byli rozděleni kvůli různému pohledu na kristologická témata a nyní, posledních 20 - 30 let uznáváme, že máme stejnou víru, kterou vyjadřujeme jiným koncepty.”
(job)