Vatikán. Na slavnost Seslání Ducha svatého sloužil Kristův náměstek eucharistii ve Svatopetrské bazilice u oltáře Katedry v přímém televizním přenosu za symbolické účasti několika desítek lidí. V homilii, kterou přinášíme v plném znění, komentoval druhé liturgické čtení. Nejprve mluvil o tajemství jednoty, kterou vytváří Duch svatý: „On je totiž dar, který žije tím, že se dává, a takto nás drží pohromadě, činí z nás účastníky téhož daru.“ Svoji promluvu zakončil slovy:
„Drazí bratři a sestry, pohleďme do svého nitra a ptejme se, co nám brání v rozdávání. Řekněme, že existují tři hlavní nepřátelé daru, kteří se vždycky choulí u prahů srdce: narcismus, sebelítost a pesimismus. Narcismus je zbožňování sebe, libuje si pouze v prospěchu. Narcis si myslí: „Život je krásný, pokud získávám.“ A tak dojde k tomu, že si řekne: „Proč bych se měl druhým dávat?“. V této pandemii je velice škodlivý narcismus, upínání se ke svým potřebám ve lhostejnosti k potřebám těch druhých, neuznávání vlastních křehkostí a chyb. I druhý nepřítel, sebelítost, však představuje nebezpečí. Ufňukanec si denně stěžuje na bližního: „Nikdo mne nechápe, nikdo mi nepomůže, nikdo mne nemá rád, všichni jsou proti mně!“. Kolikrát jen jsme slyšeli takové nářky. A jeho srdce se zavírá otázkou: „Proč se mi druzí nevěnují?“. V nynějším dramatu je sebelítost ohavností. Myslet si, že nám nikdo nerozumí a nezakusil, co jsme zakusili my. To je sebelítost. A nakonec je tu pesimismus. Tady každodenní litanie říká: „Nic se nedaří: společnost, politika, církev...“ Pesimista se na svět zlobí, ale zůstává netečný a myslí si: „Proč vlastně dávat? Je to zbytečné.“. Nyní, v obrovské snaze začít znovu, je škodlivý pesimismus, škarohlídství a omílání, že nic už nebude jako dřív! Takové myšlení zajisté vede ke ztrátě naděje. Těmito třemi idolatriemi – narcismem, sebelítostí a škarohlídstvím - se ocitáme v nedostatku naděje a potřebujeme docenit život, dar, kterým je každý z nás. Proto potřebujeme Ducha svatého, Boží dar, který nás uzdraví z narcismu, sebelítosti a pesimismu, tedy shlížení se v zrcadle, zbožňování lamentací a temnot.
Bratři a sestry, prosme Jej: Duchu svatý, upamatuj nás na obdržený dar. Osvoboď nás od ochromení egoismem a zapal v nás touhu sloužit, prokazovat dobro. Nejhorší na této krizi je totiž pouze drama jejího promarnění uzavřením se do sebe. Přijď, Duchu svatý: Ty jsi harmonie, učiň z nás tvůrce jednoty; Ty, který se ustavičně dáváš, daruj nám odvahu vyjít ze sebe, mít se rádi a pomáhat si, abychom se stali jedinou rodinou. Amen.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
