Vatikán. Římský biskup napsal list kněžím svojí diecéze. V náhradu za neuskutečněnou diecézní bohoslužbu missa chrismatis, jež koná biskup s kněžím svojí diecéze pokaždé na Zelený čtvrtek dopoledne, a povzbuzen úvahami a podněty kněží, s nimiž během pandemie elektronickou poštou či telefonicky mluvil o významu této nenedálé a zarážející situace, rozhodl se papež František projevit jim touto cestou svoji blízkost a utvrdit duchovenstvo ve víře. V závěru čtyřstránkového listu mimo jiné stojí:
„Drazí bratři, jako kněžské společenství jsme povoláni zvěstovat a prorokovat budoucnost jako strážní hlídka, oznamující jitřenku, přinášející nový den (srov. Iz 21,11): buď to bude něco nového anebo většího, mnohem většího a horšího než obvykle. Zmrtvýchvstání není pouhou dějinnou událostí z minulosti, hodnou připomínky a slavení; je víc, mnohem víc: je spásonosnou zvěstí nového času, jež zní a vyráží už dnes: »Už to vzchází, nepoznáváte to?« (Iz 43,19); je to budoucnost – ad-venire, k jejímuž vytváření nás volá Pán. Víra nám umožňuje mít realistickou a kreativní představivost, schopnou opouštět logiku repetice, substituce či konzervace; zve nás, abychom zaváděli neustále nový čas, Pánův čas. Pokud nám přítomnost něčeho neviditelného, tichého, expanzivního a virálního způsobila krizi a otřásla námi, dovolme této nové diskrétní, uctivé a neinvazivní Přítomnosti, aby nás opět povolala a naučila nebát se čelit realitě. Pokud byla nehmatatelná přítomnost s to rozložit a převrátit priority i zdánlivě neodstranitelné globální agendy, která dusí a devastuje naše komunity a naši sestru Zemi, nemějme strach nechat si přítomností Zmrtvýchvstalého načrtnout cestu, otevřít horizonty a dodat odvahy žít tento historický a jedinečný okamžik. Hrstka ustrašených mužů byla schopna zahájit nový proud zvěsti o živém Bohu s námi. Nebojte se! „Síla svědectví svatých spočívá v životě podle blahoslavenství a podle pravidel, podle nichž budeme souzeni během Posledního soudu“ (Gaudete et exsultate, 109).
Nechme se znovu překvapit Zmrtvýchvstalým. On, svým raněným bokem, ať je znamením toho, jak tvrdou a nespravedlivou se stává realita, a pohne nás neobracet se zády k tvrdé a těžké realitě našich bratří. On ať nás učí provázet, léčit a obvazovat rány našeho lidu nikoli bázlivě, ale směle a s evangelní rozhazovačností rozmnožených chlebů (srov. Mt 14,15-21); s odvahou, pečlivostí a odpovědností Samaritána (srov. Lk 10,33-35); s radostí a slavením pastýře nad ztracenou ovcí (srov. Lk 15,4-6); smířlivým objetím otce, který umí odpustit (srov. Lk 15,20); s pietou, jemnocitem a něhou Marie z Betánie (srov. Jan 12,-3); s mírností, trpělivostí a inteligencí učedníků-misionářů Páně (srov. Mt 10,16-23). Raněné ruce Zmrtvýchvstalého ať utěší naše smutky, pozvednou naši naději a pobídnou, abychom hledali Boží království mimo své obvyklé útulky. Nechme se překvapit také naším věřícím a jednoduchým lidem, často zkoušeným a deptaným, ale také navštěvovaným milosrdenstvím Páně. Ať nás tento lid učí utvářet a tlumit naše pastýřské srdce mírností a soucitem, pokorou a velkorysostí aktivní rezistence, která je solidární, trpělivá a odvážná, nezůstává lhostejnou, nýbrž dementuje a demaskuje každý skepticismus a fatalismus. Kolik jen je třeba se učit ze síly věřícího Božího lidu, který vždycky nachází způsob, jak podporovat a doprovázet toho, kdo padnul! Zmrtvýchvstání zvěstuje, že věci lze změnit. Nechme, aby nás Pascha, jež nezná hranice, tvořivě vedla do míst, kde bojují naděje a život, kde se utrpení a bolest stávají příhodným prostorem pro korupci a spekulace a kde agresivita a násilí vypadají jako jediné východisko.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežova LISTU kněžím římské diecéze je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
