Vatikán/Německo. Kardinál Gerhard Ludwig Müller se postavil za mezináboženské prohlášení o lidském bratrství, které loni v únoru podepsali papež František a vrchní imám univerzty al-Azhar, Ahmed al- Tajíb. V květnovém čísle mezinárodního katolického časopisu Communio označuje bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry abúdhábskou deklaraci za “senzační”.
Ve stati nazvané “Abúdhábský dokument. Pomůcka k jeho katolické četbě” německý kardinál vymezuje, že ačkoli pro katolíka tento text není úkonem učitelského úřadu církve, na druhé straně se nejedná ani o “soukromé papežovo mínění”. Od věřících obou náboženství se naopak požaduje souhlas, který je zavazuje ve svědomí. Papež a vrchní imám káhirské univerzity se v textu hlásí k závěru, který vyvodil už Benedikt XVI. ve své řezenské přednášce (2006), totiž že násilí a nátlak jsou s náboženstvím neslučitelné. “Jednání, jež by bylo v rozporu s rozumem, protiřečí Boží přirozenosti”.
V dokumentu se nesetkáme s relativismem ani pokusem o tvorbu jednotného náboženství, pokračuje kard. Müller. “Jak papež, tak vrchní imám se v prohlášení zřekli vlastního a obsahově si protiřečícího vyznání víry”, tvrdí v eseji, v němž opakovaně cituje z Koránu a rozhodně se brání “nařčení nemála křesťanů, včetně biskupů a vzdělaných teologů, podle kterých je abúdhábský dokument popřením Krista a odpadem od katolické víry”. Tato “teze může na jednotu církve zapůsobit jako rozbuška”, varuje kuriální kardinál.
V textu se sice skutečně nezmiňuje Boží trojice a vtělení Boha v Ježíši, což jsou základní pravdy víry, přičemž prohlášení naopak popisuje “rozdílnost náboženství jako výraz moudrosti božské vůle”. Mezináboženské deklarace nicméně procházejí mnoha rukama, upozorňuje kard. Müller, a “sotva tak mohou sáhnout k vyvážené hermeneutice a terminologii”. Proto by bylo lépe vykládat je “spíše na základě dobrých úmyslů jejich autorů, než od nich vyžadovat vědeckou přesnost”. “Bylo zjevným záměrem formulovat pozitivně a s poukazem na Boží autoritu to, co se běžně formuluje negativně”, soudí někdejší profesor dogmatiky na mnichovské univerzitě.
Je nutné vycházet z toho, že jak František, tak al-Tajíb nehlásají “teorie o náboženském pluralismu, které se příčí krédu každého z nich”. “Niterným důvodem” křesťansko-islámského dialogu, navzdory všem nepřekonatelným rozporům, je vyznání jediného Boha, o něž obě strany opírají svou představu o lidské důstojnosti a lidských právech”. Tímto “široce přesahují odůvodnění všeobecného bratrství v humanistické vizi”, podotýká kard. Müller a uzavírá: “V tomto smyslu mohou oba autoři společný text uvést formulací »Ve jménu Boha«.”
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
