Vatikán/Krakov. Papež František se u příležitosti stého výročí narození sv. Jana Pavla II. obrátil k mladým obyvatelům Krakova zvláštním videoposelstvím, které dnes večer v hlavním vysílacím čase přinesl rovněž první kanál polské státní televize. Seznamujeme s jeho plným zněním:
„Drazí mladí, letos slavíme sto let od narození sv. Jana Pavla II. Poskytuje mi to pěknou příležitost, abych se obrátil k vám, drazí mladí Krakované, zamyslel se nad tím, jak můj předchůdce miloval mladé lidi, a zavzpomínal na svůj příjezd k vám během Světových dní mládeže v roce 2016.
Sv. Jan Pavel II. byl mimořádným Božím darem církvi a Polsku, vaší vlasti. Jeho pozemskou pouť, která začala 18. května 1920 ve Wadovicích a skončila před patnácti lety v Římě, poznamenalo vášnivé zaujetí pro život a fascinace tajemstvím Boha, světa i člověka.
Vzpomínám na něj jako na velikána milosrdenství – pomysleme na encykliku Dives in misericordia, kanonizaci sv. Faustyny a ustanovení neděle Božího milosrdenství. Ve světle milosrdné Boží lásky dokázal postřehnout příznačnost a krásu v povolání žen a mužů, chápal nároky dětí, mladých lidí i dospělých, za uvážení jejich kulturního a sociálního postavení. Všichni to mohli zakusit a rovněž vy to dnes můžete pocítit, pokud se seznámíte s jeho životem a učením, které je díky internetu všem dostupné.
Každý a každý z vás, drazí chlapci a dívky, na sobě nese pečeť vlastní rodiny, s jejími radostmi i starostmi. Láska a péče o rodinu byly jedním z význačných rysů Jana Pavla II. Jeho učení se stává bezpečnou oporou při hledání konkrétních řešení na obtíže a otázky, s nimiž se rodiny v naší době musí vypořádat (srov. Poselství na konferenci “Jan Pavel II., papež rodiny”, Řím, 30.10.2019).
Osobní a rodinné problémy nicméně nejsou překážkou na cestě ke svatosti a štěstí. Nebylo tomu tak ani pro mladého Karola Wojtyłu, který v mládí trpěl ztrátou matky, bratra a otce. Jako student prožil krutost nacismu, který jej připravil o řadu přátel. Po válce se jako kněz a biskup musel vyrovnávat s ateistickým komunismem.
Nesnáze, včetně těch nejtvrdších, zkoušejí naši zralost a víru. Při této zkoušce obstojíme jedině tehdy, když se opíráme o moc zmrtvýchvstalého Krista. Jan Pavel II. to připomínal celé církvi již od své první encykliky, Redemptor hominis, kde říká: «Člověk, který chce důkladně pochopit sám sebe, […] musí se přiblížit ke Kristu i se svým neklidem a nejistotou, se svou slabostí a hříšností, se svým životem a smrtí. Musí – abychom tak řekli – vstoupit, proniknout do Krista celou svou bytostí» (10).
Drazí mladí lidé, totéž přeji každému z vás – abyste celým svým životem pronikali do Krista. Přál bych si, aby ve vás oslavy stého výročí narození sv. Jana Pavla II. podnítily touhu odvážně kráčet s Ježíšem, který je «Pánem rizika, onoho neustálého „víc a dál“ […]. Pán chce stejně jako o Letnicích učinit jeden ze svých největších zázraků, které můžeme zakusit: způsobit, aby se tvoje ruce, moje ruce a naše ruce proměnily ve znamení pokoje, společenství a stvoření. Chce tvoje ruce, aby dále vytvářel dnešní svět. Chce jej stavět s tebou.» (Promluva při modlitební vigilii Světových dní mládeže, Krakov, 30.7.2016).
Svěřuji vás všechny přímluvám sv. Jana Pavla II. a ze srdce vám žehnám. A vy se, prosím, za mne nezapomínejte modlit. Děkuji!”
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
