Vatikán. „Milosrdná spravedlnost a spravedlivé milosrdenství je dar, který nám zanechal svatý Jan Pavel II.,“ kázal Petrův nástupce v den stého výročí narození svého polského předchůdce. Mši svatou sloužil papež František u oltáře nad hrobem svatého Jana Pavla II. ve Svatopetrské bazilice v přímém televizním přenosu, takzvaně „zády k lidu“, neboť hrobový oltář je u zdi, a poprvé za nynější pandemie za účasti většího počtu lidí, byť ne všech, kteří by bývali rádi přišli. Ve své homilii vyzvedl papež tři rysy svatého Jana Pavla II., totiž modlitbu, blízkost lidu a lásku ke spravedlnosti.
»Hospodin miluje svůj národ« (Žl 149,4) zpívali jsme v odpovědi responsoriálního žalmu, jež byla také výrazem pravdy, kterou si Izrael rád opakoval i v těžkých chvílích: »Hospodin miluje svůj národ«. Vždycky je třeba očekávat, jak se projeví tato láska. Když Pán pohnut touto láskou poslal proroka, Božího muže, reagoval lid slovy: »Bůh navštívil svůj lid« (Lk 7,16; srov. Lk 1,68; Ex 4,31), navštívil ho, protože jej miluje. Totéž řekl zástup, který následoval Ježíše, když spatřil, co Ježíš vykonal: »Bůh navštívil svůj lid«. A můžeme dnes říci, že před sto lety navštívil Pán svůj lid, když poslal a připravil muže, aby se stal biskupem a vedl církev. Připomínkou svatého Jana Pavla II. znovu říkáme: »Hospodin miluje svůj národ«, Pán navštívil svůj lid, poslal pastýře. Jaké jsou „rysy“ dobrého pastýře, jehož můžeme nalézt ve svatém Janu Pavlu II.? Je jich mnoho, ale zmiňme jenom tři, jak rádi říkávají jezuité: modlitba, blízkost lidu a láska ke spravedlnosti. Svatý Jan Pavel II. byl Boží muž, protože se modlil a modlil se mnoho. Jak je možné, že tak zaneprázdněný člověk, který měl tolik práce ve vedení církve, trávil tolik času modlitbou? Dobře věděl, že prvním úkolem biskupa je modlitba, což nestanovil Druhý vatikánský koncil, nýbrž svatý Petr, když spolu s Dvanácti vytvořili jáhny a řekli: »My se chceme nadále věnovat modlitbě a službě Slova« (Sk 6,4). Prvním úkolem biskupa je modlitba, a on to věděl a plnil. Vzor biskupa, který se především modlí. A učil nás, že biskup si má při večerním zpytování svědomí klást otázku: kolik hodin jsem se dnes modlil? Muž modlitby.
Druhým rysem tohoto muže je blízkost. Nikdy nebyl odtržen od lidu, nýbrž vyhledával jej, objel celý svět a navštěvoval svůj lid. Hledal svůj lid a byl mu nablízku. Blízkost je jeden z Božích rysů ve vztahu k lidu. Vzpomeňme, jak Hospodin pravil Izraelskému lidu: »Kde je tak velký národ, kterému by byl Bůh tak blízko?« (Dt 4,7). Blízkost Boha k lidu se stává ještě těsnější a silnější v Ježíši. Pastýř je nablízku svému lidu. Pokud ne, pak není pastýřem, ale hierarchou, administrátorem. Možná dobrým, ale nikoli pastýřem. Blízkost lidu. Svatý Jan Pavel II. nám dal příklad této blízkosti. Byl nablízku velkým i malým, blízkým i vzdáleným, vždycky nablízku.
Třetím rysem je láska ke spravedlnosti. Avšak plné spravedlnosti! Byl mužem, který chtěl spravedlnost sociální, spravedlnost národů, spravedlnost, která odstraní války. Plná spravedlnost! Proto byl svatý Jan Pavel II. mužem milosrdenství. Spravedlnost a milosrdenství jdou totiž pospolu, nelze je rozlišit, jsou spolu: spravedlnost je spravedlnost, milosrdenství je milosrdenství, avšak jedno bez druhého se neobejde. Mluvíme-li o spravedlnosti a milosrdenství, přemýšlejme o tom, co Jan Pavel II. učinil proto, aby lidé pochopili Boží milosrdenství. Pomysleme na jeho snahu, s níž prosazoval úctu ke svaté Faustyně Kowalské, jejíž liturgická památka bude ode dneška závazná pro celou církev. Cítil, že Boží spravedlnost má milosrdnou tvář a chová se milosrdně. A toto je dar, který nám zanechal: milosrdnou spravedlnost a spravedlivé milosrdenství.
Prosme jej dnes, aby nám všem, zvláště pastýřům církve, daroval milost modlitby, milost blízkosti a milost milosrdné spravedlnosti, spravedlivého milosrdenství.“
Kázal Svatý otec ve Vatikánské bazilice v přímém přenosu pravidelné ranní bohoslužby, která dnes nebyla zakončena adorací, nýbrž svatým přijímáním přítomných věřících. Dneškem totiž končí přímé přenosy ranních bohoslužeb římského biskupa z kaple Domu sv. Marty, protože církev v Itálii začíná pod podmínkou určitých opatření ve svých kostelech slavit eucharistii za účasti lidu.
(mig)