Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Před skrupulózní rigidností, redukující vztah k Bohu na obchodnický postoj a nepřipouštějící svobodu Ducha svatého - varoval papež kázáním při dnešní mši. Bohoslužbu přenášenou z kaple Domu sv. Marty uvedl papež slovy:

„Na dnešek připadá Mezinárodní den rodiny. Modleme se za rodiny, aby v nich rostl Duch Páně, duch lásky, úcty a svobody.“

V homilii papež komentoval první liturgické čtení (Sk15, 22-31).

„V knize Skutků apoštolů vidíme církev v jejích počátcích. Byla to doba pokoje, kdy církev rostla v míru a Duch Páně se šířil; pokojný čas (srov. Sk 9,31). A byla to také doba pronásledování, počínaje perzekucí Štěpána (srov. Sk 7,59). Pronásledovatel Pavel se potom obrátil a byl rovněž pronásledován (srov. Sk 13,50)... Doba pokoje, doba pronásledování a také doba zmatků. »Dověděli jsme se – píší apoštolové křesťanům obráceným z pohanství - že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření« (Sk 15,24).

Co se přihodilo? Tito křesťané, kteří pocházeli z pohanství, uvěřili v Ježíše Krista, obdrželi křest a byli šťastní. Dostalo se jim Ducha svatého. Přešli z pohanství ke křesťanství bez nějaké  zprostředkovací fáze. Avšak ti, kteří si říkali židokřesťané, měli za to, že to tak není možné. Jestliže byl někdo pohanem, měl se stát nejprve židem, dobrým židem, a potom křesťanem, aby se začlenil do vyvoleného Božího lidu. A křesťané [z pohanství] tomu nerozuměli. Říkali: „Copak jsme křesťané druhé kategorie? Copak nelze z pohanství přejít rovnou ke křesťanství? Copak Kristovo zmrtvýchvstání neuvolnilo Starý zákon a nedalo mu ještě větší plnost?“. Byli znepokojeni a diskutovali mezi sebou. A ti, kdo to tak chtěli [židokřesťané], tvrdili pomocí pastoračních, teologických a morálních argumentů, že je nezbytné učinit tento krok. Tím byla zpochybňována svoboda Ducha svatého, zdarma daný dar Kristova vzkříšení i milost samotná. Byli metodičtí a také rigidní. O nich, o učitelích Zákona Ježíš v Matoušově evangeliu řekl: »Běda vám učitelé Zákona a farizeové, pokrytci. Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho nového věřícího, a když se jím někdo stane, děláte z něho syna pekla« (Mt 23,15). Tito lidé byli ideologičtí. Spíše než dogmatičtí, byli ideologičtí, redukovali Zákon, dogma na ideologii: „musí se to a ono“,  z předpisů udělali náboženství a odňali svobodu Duchu [svatému]. A následovali je rigidní lidé, kteří nebyli ve svojí kůži a neznali evangelní radost. Dokonalost v následování Ježíše spočívala podle nich v rigiditě: „to se musí, tamto se musí...“ Takoví lidé - učitelé - „manipulovali“ svědomím věřících, kteří se buď stali rigidními anebo odešli.

Proto často opakuji, že rigidita není dobrý duch, neboť zpochyňuje, že Vykoupení je zdarma, Kristovo vzkříšení je zdarma. Je to stará záležitost, která se opakovaně táhne dějinami církve. Pomysleme na pelagiány... I v naší době jsme viděli apoštolské organizace, které vypadaly jako dobře zorganizované, pracovaly dobře, ale byly naprosto rigidní. Všichni stejní, jeden jako druhý, a pak se ukázalo, že uvnitř byla zkaženost, včetně zakladatelů.

Kde je rigidnost, tam není Duch svatý, protože Duch svatý je svoboda. Takoví lidé tedy  chtěli odejmout svobodu Božímu Duchu, odstranit z Vykoupení dimenzi daru. Říkali: „Abys byl ospravedlněn, musíš jednat tak a tak...“ - Ospravedlnění je zdarma. Smrt a vzkříšení Krista je nezištný dar. Neplatí se, nelze koupit, je to dar! A tihle jej nechtěli.

Apoštolové se vydali krásnou cestou. Sešli se na prvním koncilu a nakonec napsali list, kde říkají: »Rozhodl Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno« (Sk 14,28), a zmiňují mravní závazky, zdravý rozum, aby nebylo směšováno křesťanství s pohanstvím, tedy zdrženlivost od masa ze zvířat obětovaných modlám atd. Znepokojení křesťané se tedy shromáždili, aby si přečetli list a »velmi se zaradovali nad jeho povzbudivým obsahem« (Sk 14, 31). Od znepokojení k radosti. Rigidní duch vždycky působí neklid: „Udělal jsem to dobře? Neudělal jsem to dobře?“ Je to skrupule... Duch evangelní svobody vede k radosti. Vztah k Bohu, vztah k Ježíši nespočívá v tom, že já udělám to, a Ty mi dáš tamto. Takovýto vztah je obchodnický. To ne. Vztah je nezištný, darovaný jako vztah Ježíše k apoštolům [z dnešního evangelia]: »Vy jste moji přátelé« (Jan 15,14). »už vás nenazývám služebníky«, »ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás« (v.15.16). Toto je nezištnost.

Prosme Pána, aby nám pomáhal rozlišovat plody evangelní nezištnosti od plodů neevangelní rigidnosti, a osvobodil nás od každého matoucího neklidu těch, kteří podrobují víru a život z víry kazuistickým předpisům, které nemají smysl. Mám na mysli takové předpisy, které jsou nesmyslné, nikoli Desatero přikázání. Kéž nás Pán zbaví rigidity, která odnímá svobodu.“

Kázal Petrův nástupce v kapli Domu sv. Marty při ranní mši přenášené televizí, aby věřící, kteří se dosud nemohou účastnit eucharistie, měli alespoň možnost prožít duchovní svaté přijímání.