Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Pokoj, který dává svět, je sobecký, provizorní a potřebuje drahé »nástroje«, zatímco pokoj Páně je zdarma, sdílí se a uvádí do Nebe,“ kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Na začátku streamingové bohoslužby zmínil Petrův nástupce Mezinárodní den zdravotních sester, za které se dnes u oltáře modlil:

„Dnes je Mezinárodní den zdravotních sester, ke kterému jsem včera vydal poselství. Modleme se dnes za ošetřovatelky a ošetřovatele, muže i ženy, chlapce i dívky, kteří vykonávají tuto profesi, jež je víc než profese. Je to povolání a poslání. Kéž jim Pán žehná. V tomto období pandemie dali příklad hrdinství a někteří dali život. Modleme se za ošetřovatelky a ošetřovatele.“

V homilii papež komentoval dnešní evangelium (srov. Jan 14, 27-31a). Ježíš obdařuje učedníky svým pokojem, výslovně jej odlišuje od pokoje, který dává svět, a říká: »Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí«.

„Pán se před svým odchodem loučí se svými učedníky a zanechává jim dar pokoje, Svého pokoje. (srov. Jan 14,27-31): »Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám« (v.27). Nejde o světový mír, tedy stav bez válek, který si všichni přejeme natrvalo, nýbrž o pokoj srdce, pokoj duše, pokoj, který má každý z nás v sobě. Pán jej dává, ale zdůrazňuje, že to »není ten, který dává svět« (v.27). Jaký pokoj dává svět a jaký Pán? Liší se? Ano. Svět ti dává „vnitřní klid“,  mluvíme o životním poklidu, životě s klidným srdcem. Dává ti vnitřní pokoj jako tvůj majetek, jako něco, co je tvoje, izoluje tě od druhých, vydržuje tě a je tvým výdobytkem: mám pokoj. Do tohoto pokoje se bezděčně uzavřeš. Je trochu tvým pokojem a trochu těch druhých. Je to osamocený pokoj, který uklidňuje i obšťastňuje. A tento pokoj, toto štěstí tě uspává, trochu jako anestetikum. Umožňuje ti být se sebou v určitém poklidu. Je poněkud sobecký: [říká se] dej mi pokoj. Uzavírá do sebe. Takový pokoj dává svět. Je to drahý pokoj, protože musíš neustále střídat jeho „nástroje“. Něco tě nadchne a upokojí, potom to opadne, a musíš hledat jiný. Je drahý, protože je provizorní a sterilní.

Avšak pokoj, který dává Ježíš, je jiný. Uvádí tě do pohybu, neizoluje tě, podněcuje, přivádí k druhým, vytváří společenství a komunikaci. Pokoj světa je drahý, Ježíšův pokoj je zdarma, gratis. Je to Pánův dar. Pokoj Páně. Je plodný, nese tě vpřed. Evangelním příkladem pokoje tohoto světa, jak se mi vybavuje, je onen člověk, který měl velkou úrodu obilí a pomyslel si, že musí vystavět další stodoly, aby ji měl kam uložit. Pak teprve si může říci: »Klidně si žij! [...] Bůh mu však řekl: „Blázne, ještě této noci zemřeš.“« (srov. Lk 12,16-21). Je to imanentní pokoj, který neotevírá dveře na onen svět. Pokoj Páně je však otevírá. On tam odešel a nechal dveře do Nebe otevřeny, dveře do Ráje jsou otevřeny. Je to úrodný pokoj, který se otevírá a spolu s tebou přivádí do Ráje také druhé.

Myslím, že nám pomůže trochu o tom přemýšlet: Jaký je můj pokoj a kde nacházím pokoj já? Ve věcech, v blahobytu, v cestování – nyní se ovšem cestovat nemůže – v majetku, ve vlastnictví mnoha věcí? Anebo nalézám pokoj jako Pánův dar? Musím za něj platit anebo jej dostávám zdarma, gratis od Pána? Jaký je můj pokoj? Rozčílím se, když mi něco chybí? To není pokoj Páně. To je jeden z důkazů. Mám klid svého pokoje? Uspává mne? Pak není od Pána. Jsem v pokoji a chci jej předávat druhým? Takový je pokoj Páně. Pánův pokoj je plodný, i pro mne, protože je plný naděje a hledí si Nebe.

Včera – promiňte, že o tom mluvím, ale jsou to věci ze života a přinášejí mi užitek – včera jsem dostal dopis od jednoho kněze, výborného kněze, který mi řekl, že mluvím málo o Nebi a že bych měl mluvit víc. A má pravdu, má pravdu. Proto jsem chtěl dnes podtrhnout, že pokoj, který dává Ježíš, je pokojem pro nynějšek i pro budoucnost. Je počátkem nebeského života a přináší nebeské plody, nikoli anestezii. Ten druhý ano. Umrtvuješ se věcmi tohoto světa, a když se dávka anestetik spotřebuje, vezmeš si další a tak dále. Pokoj je definitivní, plodný a nakažlivý, nikoli narcistní, protože stále hledí k Pánu. Ten druhý je trochu narcistní, hledí si sebe.

Kéž nás Pán obdarovává pokojem plným naděje, dává plodnost, sdílnost a komunikativnost, tvoří společenství a vždycky vede k tomu definitivnímu pokoji v Ráji.“

Kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Liturgie v přímém přenosu končila opět adorací svátosti oltářní, duchovním eucharistickým přijímáním věřících doma u obrazovek a svátostným požehnáním.