Vatikán. V minulých dnech se papež František opakovaně zmiňoval v intencích ranních mší o umělcích. Jak podotýká kardinál Ravasi, navazuje v tom na tradici svých předchůdců na Petrově stolci. Počínaje Pavlem VI., který v roce 1964 pozval do Sixtinské kaple představitele světa kultury, aby obnovil hlubokou vazbu mezi uměním a vírou. Vnímavost ke kultuře byla vlastní také Benediktu XVI., například skrze jeho zájem o hudbu. Jan Pavel II. byl sám herec, básník a dramatik. Předseda Papežské rady pro kulturu prozrazuje, že Františkova pozornost k umělcům se projevuje v tom, že všechna díla, která dostává darem, odesílá právě do této instituce. Nechce, aby zmizela do neznáma, říká kardinál Gianfranco Ravasi.
“Hlavním a stále aktuálním úkolem je obnovení vztahu mezi umění a vírou. Po staletí kráčely ruku v ruce, jako sestry. Jejich blízkost vychází také z toho, že jak víra, tak i umění se zajímá nejen o viditelné aspekty skutečnosti, ale také o neviditelné, které se projevují v tom, co viditelné je, jak říkal velký umělec Paul Klee. Proto je zapotřebí vrátit se k sobě, anulovat roztržku, k níž došlo v posledních letech. František v modlitbě za umělce potvrzuje, že nám ukazují cestu naděje. A skutečně v tom spočívá síla umělců. Také v těchto dnech, když nám schází perspektivy, kdy se cítíme zarmouceni tím, co se děje, umělec má být tím, kdo natvrdo kráčí po zemi, je ponořen v této skutečnosti, ovšem dokáže ji interpretovat a tím způsobem nás chrání před dezorientací, abychom nadále mohli žít nadějí a budoucností, které jsou v nás.”
Kardinál Ravasi se vyjádřil také k současné krizi kultury. Poukázal mimo jiné důležitost kontaktu s literaturou. Tam, kde se hodně čte, jako například v Izraeli, má kultura dobré zázemí a může se rozvíjet. Kde se čte málo, jako například v Itálii, trpí celá kultura. V této oblasti může sehrát důležitou roli také církev, zejména na lokální úrovni, například prostřednictvím rozvíjení farních knihoven, konstatuje předseda Papežské rady pro kulturu.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
