Německo/Vatikán. Právě vycházející biografie o emeritním papeži německého novináře Petera Seewalda přináší nový vhled do událostí, který autor vyzískal z rozhovorů s Benediktem XVI., jeho bratrem a nejbližšími spolupracovníky. Patří sem rovněž podrobnosti o okolnostech a přípravách Benediktovy abdikace v roce 2013, o které věděla jen malá hrstka důvěryhodných osob. Poslední kapitolu tvoří Seewaldův rozhovor s emeritním papežem, který spolu vedli písemně na podzim roku 2018. Benedikt XVI. se zde obsáhlé vyjadřuje ke kritikám, jež vyvolala jeho rezignace na papežský úřad, a ke své nynější roli emeritního papeže. Objasňuje důvody a význam své abdikace a brání se výtkám, že jako emerita zasahuje do církevní debaty.
Třiadevadesátiletý emeritní papež popírá, že by se úřadu zřekl kvůli případům korupce ve Vatikánu či skandálu “Vatileaks”, kdy jeho komorník předal novinářům soukromé dokumenty. “To vše s mým odstupem absolutně nesouvisí”, zdůrazňuje v knižním rozhovoru. Benediktovi bylo naopak s postupujícími lety pontifikátu jasné, že vedle případné demence mohou nastoupit “také jiné formy nedostatečné schopnosti ke správnému výkonu úřadu”. V ohledu na takovou možnost již oba jeho předchůdci – Pavel VI. a Jan Pavel II. – podepsali prohlášení o podmíněné abdikaci, vysvětluje emeritní papež v nové knize, přičemž on sám tentýž krok učinil “relativně brzy” po nástupu na Petrův stolec (2005), “pro případ nemoci, která by zabránila přiměřenému výkonu úřadu”.
Předchozí hlava katolické církve se rovněž vyslovuje k teologickým námitkám na abdikaci. Nově vytvořený úřad emeritního papeže lze srovnat s odstoupením biskupa, který se zříká úřadu z důvodu dovršení věkové hranice. Toto právní pojetí by se mohlo vztáhnout rovněž na římského biskupa, protože jeho “právně-duchovní formou se vystříháme jakékoli myšlenky na dvojpapežství. Biskupský stolec totiž může mít JEDINÉHO vlastníka. Zároveň se tak vyjadřuje duchovní spojitost, kterou v žádném případě nelze odejmout”, vysvětluje Benedikt XVI., kterou svou nynější situaci připodobňuje k životu starého bavorského sedláka. Poté, co předal statek svému synu, usazuje se na výminku a vzdává se otcovských práv.
Emeritní papež se rázně ohrazuje proti výčitkám, že se po rezignaci vměšuje do veřejné diskuse. “To je zlomyslné zkreslování skutečnosti”, komentuje. Jak naznačuje, zřejmě “existují důvody pro to, aby se jeho hlas jednoduše vyřadil”. Vztah ke svému nástupci popisuje Benedikt XVI. jako “srdečnou podporu”. Právě tento Františkův postoj umožnil, že se “díky Bohu, prosazuje idea emeritního papežství”. Od jejich prvního setkání po konkláve v březnu 2013 se mezi oběma nastolilo osobní přátelství, které “nejenom trvá, nýbrž roste”, poukazuje Benedikt XVI. v novém knižním rozhovoru s Peterem Seewaldem.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
