Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Ježíšovo stádce dovede rozlišovat mezi pastýři a Ježíš pečuje o církev tichou a mírnou – kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Bohoslužbu ze čtvrté neděle velikonoční uvedl papež touto mešní intencí:

„Tři týdny po Zmrtvýchvstání Páně slaví dnes církev o čtvrté neděli velikonoční neděli Dobrého Pastýře Ježíše. Připomíná mi to mnohé pastýře, kteří ve světě dávají život pro druhé, i za nynější pandemie. Mnozí, více než stovka, zemřeli tady v Itálii. Myslím také na pastýře, kteří pečují o druhé, na lékaře. Mluví se o 154 lékařích, kteří zemřeli ve službě. Kéž nám tento příklad pastýřů a pastýřů-lékařů pomůže postarat se o věřící svatý Boží lid.“

V homilii papež komentoval druhé čtení (1 Petr 2,20-25), responsoriální žalm (Žl 23, 2-3a.3b-4.5.5) evangelium (Jan 10, 1-10) o dobrém Pastýři:

„První list apoštola Petra, jehož úryvek jsme vyslechli, dýchá klidem. Mluví o Ježíši: »On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo (kříže), abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší« (1 Petr 2, 24-25).

Ježíš - jak Jej vidí Petr - je pastýřem, který přichází zachránit zbloudilé ovce, jimiž jsme byli. A v Žalmu 23 jsme opakovali: »Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám« (v.1). Přítomnost Páně jakožto pastýře stáda. V desáté kapitole Janova evangelia, z níž jsme četli, se i Ježíš prezentuje jako pastýř. Dokonce nejen jako pastýř, ale jako »dveře«, kterými se vchází k ovcím (Jan 10,8). Všichni, kteří přišli a nevcházeli těmito dveřmi, byli zloději a lupiči, kteří chtěli mít ze stáda zisk; nepraví pastýři. A v dějinách církve bylo mnoho takových, kteří působili ovcím škodu. Nestarali se o stádce, ale jenom o kariéru nebo politiku či peníze. Ovce je však poznaly, vždycky je rozpoznají a jdou hledat Boha na Jeho cesty.

Jakmile je však dobrý pastýř vede kupředu, stádce jde vpřed. Dobrý pastýř naslouchá stádci, vede je a stará se o ně. A stádce dovede rozlišovat mezi pastýři. Nesplete se. Stádce důvěřuje dobrému pastýři, důvěřuje Ježíši. Jedině pastýř podobný Ježíši budí ve stádci důvěru, protože On je dveřmi. Ježíšův styl musí být stylem pastýře. Jiný neexistuje. Vždyť i Ježíš, jak praví Petr ve druhém čtení: »trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného. Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval« (1 Petr 2,20-23). Byl mírný. Jedním ze znamení dobrého pastýře je mírnost. Dobrý pastýř je tichý. Pastýř, který není tichý, není dobrý. Něco skrývá, protože mírnost je vidět tak, jak je, nebrání se. Pastýř se vyznačuje něhou, laskavou blízkostí. Zná každou ovci jménem a pečuje o každou, jako by byla jediná, takže když se vrátí večer po práci unaven domů a všimne si, že mu jedna chybí, vyjde ven a usilovně ji hledá, a když ji najde, přinese ji na ramenou (srov. Lk 15,4-5). To je dobrý pastýř Ježíš, který nás všechny provází na cestě života. A tento obraz pastýře a obraz stádce je velikonoční obraz. Církev první velikonoční týden zpívá překrásný hymnus o nově pokřtěných: „Hle, toto jsou beránci“, který jsme slyšeli na začátku mše. Obraz společenství, něhy, dobroty a mírnosti - to je církev, kterou si přeje Ježíš. A tuto církev Ježíš opatruje.

Tato neděle je krásná. Je to pokojná, laskavá a tichá neděle, protože náš pastýř o nás pečuje: »Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám« (Žl 22,1).

To bylo kázání římského biskupa při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Nedělní bohoslužbu zakončila opět adorace svátosti oltářní vystavené k duchovnímu eucharistickému přijímání věřících, kteří ji mohou sledovat pouze v televizi.