Vatikán. Při dnešní ranní mši papež František upozornil na obtíže studentů a učitelů v čase protikoronavirové karantény, která uzavřela školy v řadě zemí.
„Modleme se dnes za učitele, pro které vyučování po internetu a prostřednictvím dalších médií obnáší množství práce, a modleme se také za studenty, kteří musí skládat zkoušky nezvyklým způsobem. Provázejme je modlitbou“.
V homilii komentoval Svatý otec dnešní evangelium (Jan 6,1-15), které vypráví o zázračném nasycení pěti tisíců lidí.
„V tomto evangelním úryvku je věta, která nás podněcuje k zamyšlení: »To řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat«. Popisuje Ježíšovy myšlenky ve chvíli, kdy vyslovuje: »Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?« Ježíš to říká, aby Filipa zkoušel, protože odpověď již znal. Můžeme si zde všimnout postoje, jaký Ježíš zaujímal vůči apoštolům. Ustavičně je zkoušel, aby se poučili, a když zašli příliš daleko anebo vybočili ze své úlohy, zabrzdil je a učil.
Evangelium oplývá těmito gesty, která Ježíš činí, aby jeho učedníci rostli a stávali se pastýři Božího lidu, v tomto případě biskupy. Jedna z věcí, kterou Ježíš nejvíce miloval, bylo pobývání se zástupy, což je také symbolem univerzality vykoupení. Apoštolům se naopak zástupy zamlouvaly ze všeho nejméně, protože je těšilo, když mohli být s Pánem v úzkém kruhu, naslouchat mu, slyšet vše, co pronáší. Onen den měl být věnován odpočinku, jak se zmiňuje jiná verze v evangeliích, která všechna vyprávějí o pravděpodobném dvojím rozmnožení chlebů. Apoštolové se vrátili z misie a Pán je vyzval: »Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte« (Mk 6,31). Vydali se tam tedy lodí po jezeře, ale lidé si toho všimli a nadběhli jim pěšky po pevnině. Učedníky to rozladilo, protože jim lidé narušili piknik, soukromou oslavu s Pánem. Navzdory tomu začal Ježíš zástup poučovat, lidé naslouchali, rozmlouvali mezi sebou, hodiny míjely, Ježíš mluvil dál a lidé byli šťastní. Apoštolům ovšem vadilo, že s oslavou a odpočinkem je konec.
Avšak Pán vyhledával blízkost lidí a snažil se utvářet srdce pastýřů tak, aby byla Božímu lidu blízká a sloužila mu. Apoštolové, což je pochopitelné, se nicméně po svém vyvolení považovali za jakousi privilegovanou vrstvu, takříkajíc za aristokracii. Byli blízko Pánu, který častokrát opravoval jejich chyby. Vzpomeňme například, jak to bylo s dětmi. Učedníci chránili Pána a zakazovali přibližování dětí, protože otravují a ruší. »Nechtě děti přicházet ke mně«, reagoval na to rozmrzele Ježíš, což apoštolové nechápali. Porozuměli tomu až později. Anebo pomysleme na toho muže, který sedával při cestě z Jericha a křičel: »Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!«. Apoštolové ho okřikovali, aby Pána nezdržoval, ale Ježíš se dotázal, kdo to je a dal ho přivést. Pán opětovně zasáhl, aby učil blízkosti Božímu lidu.
Je pravda, že Boží lid pastýře unavuje. Když je pastýř dobrý, vysiluje ho množstvím svých žádostí, vyhledává ho z nejrozmanitějších důvodů. Jeden vynikající farář z prosté, chudé čtvrti si jednou posteskl, že by nejraději zazdil dveře i okna domu, který využíval jako faru, protože lidé na něj klepali v každou hodinu a nedopřáli mu chvíle odpočinku. Věděl ale, že jako pastýř patří lidem. Ježíš učedníky vychovává a učí tomuto pastoračnímu postoji, jímž je blízkost Božímu lidu.
Boží lid pastýře vyčerpává, protože se neustále dožaduje něčeho konkrétního, byť je to třeba pomýlené, a pastýř se pak těchto žádostí musí ujímat. Podle druhých evangelistů, kteří popisují zázračné nasycení, naléhali apoštolové na Ježíše, ať rozpustí lid, aby si v okolí mohl nakoupit něco k jídlu. A to právě ve chvíli, kdy se začalo stmívat...Co to apoštoly napadlo? V dobře míněném egoismu si alespoň večer chtěli uchovat pro sebe, ale samozřejmě měli co do činění s Ježíšem, velikánem mezi pastýři, který je zkouší: »Vy jim dejte jíst!«. Stejně tak Ježíš naléhá na všechny dnešní pastýře: »Vy jim dejte jíst!«. »Trápí se? Utěšte je!« »Klesají na mysli? Nabídněte jim východisko!« »Zmýlili se? Pomozte jim vyřešit problémy!« »Vy jim dejte...«. Chudák apoštol cítí, že má stále dávat, ale kde má brát? Ježíš nás učí, že tamtéž, odkud těžil on sám.
Potom se Ježíš rozloučil s apoštoly a šel se modlit, aby čerpal z Otce, z modlitby. Ježíš usiluje o to, aby apoštolové pochopili nezbytnost této dvojí blízkosti a stali se z nich velcí pastýři. Zástup se nicméně mnohdy mýlí a právě zde k tomu došlo. »Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!" Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám«. Je možné, že některý z apoštolů chtěl této příležitosti využít k převzetí moci, ačkoli se o tom evangelium nezmiňuje. To je však další pokušení a Ježíš dává najevo, že to není správná cesta. Pastýřovou mocí je služba, nic jiného. Když si ji splete s jinou mocí, hroutí se jeho povolání a pastýř se mění ve správce pastoračního podniku. Pastoraci nedělají struktury, ale pastýřovo srdce, takové, kterému nyní Ježíš učí. Prosme dnes Pána za pastýře církve, aby k nim promlouval, protože je velice miluje. Ať nás Pán ustavičně oslovuje, říká nám, jak se věci mají a vysvětluje je. Kéž nás ale především učí, že se nemáme obávat Božího lidu a blízkosti k němu.”
Kázal dnes papež František. Ranní bohoslužbu v kapli Domu sv. Marty, kterou jako obvykle přenášely sdělovací prostředky, zakončil výstav Nejsvětější svátosti a eucharistické požehnání.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(jag)