Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Duch svatý vysvobozuje ze zesvětštění, působeného penězmi, marnivostí a klevetami“ – kázal papež při ranní bohoslužbě, přenášené v této pokračující době mimořádných opatření sdělovacími prostředky z kaple Domu sv. Marty. Před zahájením mše formuloval papež dnešní intenci:

„V této době je mnoho ticha. Lze ho také vnímat. Kéž nás toto ticho, které je pro nás poněkud nové, učí naslouchat a umožňuje nám růst ve schopnosti naslouchat. Za to se modleme.“

V homilii komentoval papež zejména první čtení (Sk 4,32-37), které popisuje prvotní obec věřících, která měla jedno srdce a jednu duši. Dnešní evangelium (Jan 3,7b-15) podává Ježíšova slova, která byla určena Nikodémovi a vyjadřují podmínku vzniku takovéto obce.

„»Narodit se znova« (Jan 3,7) - to znamená narodit se mocí Ducha svatého. Nemůžeme si vzít Ducha svatého, pouze se od Něho můžeme nechat přetvořit. Duch svatý uskutečňuje změnu, přeměnu, toto nové narození. Ježíš přislíbil seslání Ducha svatého (srov. Sk 1,8). Duch svatý je schopen činit divy, které my si neumíme ani představit.

Příkladem je první křesťanská obec, což není fantazie. Mluví o tom tady [ve Skutcích apoštolů]. To je vzor. K tomu je možné dospět učenlivostí, necháme-li vstoupit Ducha svatého, který nás promění. Tato obec je - „ideální“ - řekněme to tak. Je pravda, že vzápětí začnou problémy, avšak Pán nám ukazuje, kam až bychom mohli dojít, kdybychom byli otevřeni Duchu svatému, kdybychom byli učenliví. V této obci existuje harmonie (srov. Sk 4,32-37). Duch svatý je mistrem harmonie, umí ji tvořit a tady ji uskutečnil. Musí ji tvořit v našem srdci, musí v nás spoustu věcí změnit, ale vytváří harmonii. On sám je totiž harmonií, také harmonií mezi Otcem a Synem. Duch svatý je harmonickou láskou. On vytvořil tuto harmonickou obec. Potom nám dějiny  – samotné Skutky apoštolů – vypravují také o mnohých problémech v této obci. Je to však vzor. Pán umožnil vznik této téměř „nebeské“ obce, aby nám ukázal, k čemu bychom měli dospět.

Potom však do obce přicházejí rozdělení. Apoštol Jakub ve druhé kapitole svého listu říká: »s vírou [...] nesmíte spojovat stranictví k lidem« (Jak 2,1), protože k tomu docházelo. »Nedělejte rozdíly« - apoštolové musejí zasáhnout a napomenout. I Pavel v prvním listě Korinťanům v 11. kapitole vytýká: »Slyším, že [...] se oddělujete jedni od druhých« (1 Kor 11,18), tak začínají rozdělení uvnitř obce. Je nutné dojít k ideálu, ale není to jednoduché. Je tolik věcí, které obec rozdělují, jak tu farní, diecézní, kněžskou či řeholní... tolik věcí dělí komunitu.

Podíváme-li se na to, co dělilo prvotní křesťanské obce, nacházím tři věci. První jsou peníze. Když apoštol Jakub mluví o stranictví, dává příklad: »Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, vy jste k němu samá pozornost, ale když vejde chudák, necháte ho stranou« (srov. Jak 2,2). Peníze. Pavel říká totéž: »Boháči jedí, co si přinesli, a chudí mají hlad« (1 Kor 11,20-22), jako by se řeklo: ať se každý zařídí, jak může. Peníze rozdělují, láska k penězům rozděluje obec, rozděluje církev.

V dějinách církve se tam, kde jsou věroučné úchylky – ne vždycky, ale nejednou – vyskytují v pozadí peníze, peníze mocných, politická moc či hotovostní peníze. Zkrátka peníze vnášejí do obce rozdělení. Proto je chudoba matkou komunity, hradbou, která chrání komunitu. Peníze a osobní zájem rozdělují. I v rodinách. Kolik rodin je rozdělených kvůli dědictví? V kolika rodinách mezi sebou nemluví? Dědictví, peníze rozdělují.

Další věc, která rozděluje obec je marnivost, choutka považovat se za lepšího než ostatní. »Děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé« (Lk 18,11) – modlí se onen farizeus. Také marnivost vystavovat se na odiv, marnivost zvyklostí a odívání. Někdy je také účast na vysluhování svátostí příležitosí k marnivosti. Jak je kdo oblečen a jak si počíná... Marnivost velkých slavností také rozděluje, protože marnivost vede k naparování a kde je domýšlivost, tam je vždycky rozdělení.

Třetí věcí, která obec rozděluje, jsou klevety. Neříkám to poprvé, ale je to fakt. Ďábel nás ponouká potřebou mluvit o druhých špatně. „To je ale dobrý člověk...“ [řekne někdo]. „Ano, ano, ale...“ a hned se řekne nějaké „ale“. To je prubířský kámen. Když něco slyším, hned to řeknu a tak druhého trochu snižím.

Duch však přichází vždycky na pomoc, aby nás svojí silou vyprostil ze zesvětštění, působeného penězmi, marnivostí a klevetami, protože Duch není svět, je proti světu, a umí zázraky, umí konat divy.

Prosme Pána o učenlivost vůči Duchu, aby proměnil nás a naše farní, diecézní a řeholní komunity, aby šly stále vpřed v harmonii, kterou si přeje Ježíš pro křesťanskou obec.“

Kázal papež František při dnešní bohoslužbě, přenášené z kaple Domu sv. Marty a zakončené opět adorací svátosti oltářní a příležitostí k duchovnímu eucharistickému přijímání.