Francie. Katedrála Notre Dame promlouvá k srdcím věřících i nevěřících. Každého staví na práh téhož tajemství, všechny převyšuje jasem své krásy, říká pařížský arcibiskup v den prvního výročí tragického požáru jeho katedrály. Připomíná, že věřící, mají-li zachovat svou víru, nemohou nikdy přestat hledat, a nevěřící by měli svolit ke zpochybnění své nevíry, v touze po smyslu, jež je podstatě člověka vlastní.
Arcibiskup Michele Aupetit vstoupil do debaty o budoucnosti obnovené katedrály. Zdůraznil, že své původní identitě musí zůstat věrná, jinak ztratí svou duši. V dlouhé výpovědi pro deník La Croix arcibiskup francouzské metropole poukazuje jak k univerzálnímu poselství tohoto chrámu, tak i jeho neopomenutelně křesťanskému charakteru. “Pozvedá srdce k tomu, co je nahoře a sjednocuje město. Je jeho štítem a bránou nebe,” píše arcibiskup Aupetit s poukazem na vertikální rozměr katedrály. Gotická katedrála je znamením, vybízejícím každého, aby svůj život chápal jako pouť; chrání nás před iluzí hledat spásu pouze na tomto světě, v ideologii pokroku.
Arcibiskup Aupetit poukazuje také na všeobecně kulturotvornou roli tohoto chrámu. Tato “Krásná kamenná Paní” - jak nazývá svou katedrálu - pomáhá k nalezení smyslu našeho města, abychom se necítili jako izolovaní jednotlivci, osobující si jakási práva, nýbrž jako jeden lid, který má žít v jednotě a s vědomím svých povinností.
Pařížský arcibiskup připomíná genezi katedrály, budované po mnoho generací nevelkou skupinou umělců a řemeslníků, kteří své dílo nesignovali. Namísto narcismu zůstali bezejmenní, pouze s vědomí, že společně slouží jedinému tajemství. Tímto způsobem se katedrála stala znamením jednoty mezi lidmi a také mezi lidmi a Bohem. A jako taková k nám promlouvá dodnes. Když do ní vcházíme, rodíme se z ní znovu jako z lůna matky, vcházíme do hloubi srdce, hledáme poslední smysl života.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
