Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. O pláči, kterým Ježíš reagoval na slzy sester a přátel zesnulého Lazara, kázal dnes Petrův nástupce při ranní liturgii páté neděle postní. Streamingový přenos bohoslužby z kaple Domu sv. Marty uvedl Svatý otec touto intencí: 

„Myslím na množství plačících lidí, izolovaných v karanténě, osamělé staré lidi, hospitalizované, podrobené terapii, rodiče, kteří se musejí dívat, jelikož nepobírají mzdu, že  nedokáží dát najíst svým dětem. Mnoho lidí pláče. My také, z celého srdce a provázíme je. A neuškodí nám plakat spolu s Pánem nad veškerým jeho lidem.“

V nedlouhé homilii papež komentoval Janovo evangelium (Jan 11,1-45), které popisuje, jak Ježíš přišel vzkřísit svého zesnulého přítele Lazara.

„Ježíš měl přátele. Měl rád všechny, ale měl přátele, s nimiž, jak to bývá mezi přáteli, měl zvláštní vztah větší lásky a důvěrnosti.... Častokrát pobýval v domě těchto sourozenců: Lazara, Marty a Marie... Ježíš vnímal utrpení nemoci a smrti svého přítele. Když přišel ke hrobu, byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal: »Kam jste ho položili?« a zaplakal. Ježíš - Bůh, avšak člověk -  pláče. Na jiném místě evangelium říká, že Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem. S jakou asi něhou Ježíš pláče! Pláče ze srdce, s láskou, pláče spolu se svými, kteří pláčí. Ježíšův pláč. Možná i jindy v životě plakal, nevíme, určitě v Getsemanské zahradě. Ježíš však pláče vždycky z lásky. Byl hluboce dojat, zachvěl se a zaplakal. Mnohokrát jsme v evangeliu vnímali toto Ježíšovo dojetí, opakovaně popisované větou: „Viděl a bylo mu líto.“ Ježíš nemůže vidět lidi a nemít soucit. Jeho oči jsou se srdcem. Ježíš vidí očima, ale vidí srdcem a je schopen plakat.

Dnes si před světem, který tolik trpí, před mnoha lidmi, trpícími v důsledku této pandemie, kladu otázku: jsem schopen plakat, jako by určitě plakal a pláče nyní Ježíš? Podobá se moje srdce tomu Ježíšovu? A pokud je příliš zatvrzelé, a ačkoli umím hezky mluvit, konat dobro a pomáhat, avšak bez srdce, bez schopnosti plakat, je nezbytné prosit Pána o tuto milost: Pane, ať pláči s Tebou, ať pláči s lidem, který se nyní trápí. Mnozí dnes pláčí. A my od tohoto oltáře, od této Ježíšovy oběti, od Ježíše, který se plakat nestyděl, prosme o milost pláče. Kéž je dnešek pro nás všechny jakousi plačící nedělí.“

Řekl papež v homilii při dnešní ranní liturgii v kapli Domu sv. Marty. Bohoslužbu zakončil opět adorací vystavené Nejsvětější svátosti, recitací jedné z modliteb duchovního přijímání a svátostným požehnáním.

„Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi pravdivě a skutečně v Nejsvětější svátosti přítomen jako Bůh a člověk. Věřím, že mě miluješ. Také já tebe chci dokonale milovat, ale co mohu, Pane, bez tebe? Ty jsi, Bože, má síla. Toužím po tobě. A protože tě právě nyní nepřijímám v oltářní svátosti, prosím, přijď ke mně aspoň duchovně a učiň si u mě příbytek. Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od tebe odloučil“ (Kancionál – 042).