Drazí bratři a sestry!
Evangelium této páté neděle postní podává Lazarovo vzkříšení (srov. Jan 11,1-45). Lazar byl bratr Marty a Marie, velice spřátelení s Ježíšem. Když přišel Ježíš do Betánie, byl Lazar již čtvrtý den mrtev, a Marta běží Mistrovi vstříc a říká Mu: »Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.« (v. 21). Ježíš jí odpověděl: »Tvůj bratr vstane.« (v.23), a dodal »Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít« (v.25). Ježíš se dává vidět jako Pán života a Ten, kdo je schopen dát život i mrtvým. Potom přišla Marie a další lidé. Všichni plakali a Ježíš – praví evangelium – »byl v duchu hluboce dojat a [...] zaplakal« (vv.33.35). S tímto neklidem v srdci jde ke hrobu, děkuje Otci, který jej vždycky vyslyší, nechá otevřít hrob a zavolá mocným hlasem: »Lazare, pojď ven!« (v.43) A Lazar vyšel »ovázán na nohou i na rukou pruhy (plátna) a s tváří omotanou šátkem« (v.44).
Tady rukama nahmatáváme, že Bůh je životem, dává život, ale bere na sebe drama smrti. Ježíš mohl zamezit smrti přítele Lazara, ale chtěl na sebe vzít naši bolest nad smrtí našich drahých a především chtěl ukázat Boží vládu nad smrtí. V této pasáži evangelia vidíme, že víra člověka a všemohoucnost Boha, Boží lásky se hledají a nakonec setkávají. Je to jakási dvojí cesta: víra člověka a všemohoucnost Boží lásky, jež se hledají a nakonec setkávají. Vidíme to na zvolání Marty, Marie a spolu s nimi nás všech: »Kdybys tu býval byl...« A odpovědí Boha není proslov, nikoli. Odpovědí Boha na problém smrti je Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život... Věřte! I v pláči dál věřte, ačkoli se zdá, že smrt zvítězila. Odstraňte kámen ze svého srdce! Dovolte Božímu Slovu přinést život tam, kde je smrt.“
Také dnes nám Ježíš opakuje: „Odstraňte kámen.“ Bůh nás nestvořil pro hrob, stvořil nás pro život, krásný, dobrý a radostný život. Avšak »ďáblovou závistí přišla smrt na svět« (Mdr 2,24), praví kniha Moudrosti, a Ježíš Kristus nás přišel vysvobodit z jejích pout.
Jsme tedy povoláni odstranit kameny ze všeho, co zavání smrtí: např. častá přetvářka v životě víry je smrt; destruktivní kritika druhých je smrt; urážka a pomluva je smrt; marginalizace chudého je smrt. Pán od nás žádá, abychom tyto kameny ze srdce odstranili, a život kolem nás bude potom vzkévat. Kristus žije, a kdo Jej přijme a přilne k Němu, stýká se s životem. Bez Krista nebo mimo Krista se nejenom nevyskytuje život, ale propadá se smrti.
Vzkříšení Lazara je také znamením znovuzrození, které ve věřícím uskutečňuje křest úplným zasazením do Kristova Velikonočního mystéria. Působením a mocí Ducha svatého je křesťan člověkem, který putuje životem jako nové stvoření, je stvořen k životu a jde vstříc životu.
Panna Maria ať nám pomáhá, abychom byli soucitní jako její Syn Ježíš, který na Sebe vzal naši bolest. Každý z nás ať je nablízku těm, kdo jsou zkoušeni, a stává se pro ně odleskem Boží lásky a laskavosti, která osvobozuje od smrti a umožňuje životu zvítězit.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
