Vatikán. O rozštěpení mezi lidem a vůdčí elitou kázal dnes papež při ranní mši přenášené z kaple Domu sv. Marty. Připomněl jednoduchou radu, kterou dal svatý Pavel mladému biskupovi Timotejovi, aby s její pomocí mohl čelit pokušení vydělovat se z lidu, totiž vzpomínat na vlastní maminku a babičku. Na začátku mše před vstupní antifonou formuloval Svatý otec její dnešní úmysl:
„V těchto dnech se v některých částech světa objevily určité důsledky pandemie, z nichž jedním je hlad. Začínají se objevovat lidé, kteří hladovějí, protože nemohou pracovat a neměli v důsledku mnoha okolností stálé zaměstnání. Již nyní se tak ukazuje, co bude »potom«. Modleme se za rodiny, které začínají pociťovat nouzi v důsledku pandemie.“
Svoje kázání papež soustředil kolem dnešního evangelia (Jan 7,40-53). To popisuje scénu, ke které došlo po návratu biřiců, poslaných veleradou, aby zatkli Ježíše. Tito služebníci však Ježíše nepřivedli, a to s odůvodněním, že nikdo nemluvil tak jako On.
„»A každý se vrátil domů« (Jan 7,53). Po všech těch diskusích se každý vrátil ke svému přesvědčení. V lidu existuje rozštěpení. Je lid, který Ježíši naslouchá, nevnímá čas, strávený nasloucháním, protože Ježíšovo Slovo přijímá srdcem. A potom je skupina učitelů Zákona, kteří Ježíše apriorně odmítají, protože podle nich nedodržuje Zákon. Jsou to dvě skupiny lidí. Lid, který Ježíše miluje a následuje, a skupiny intelektuálů Zákona, představitelů Izraele, starších lidu. Jasně je to vidět, když »se služebníci velerady vrátili k velekněžím a farizeům a ti se jich zeptali: „Proč jste ho nepřivedli?“ Služebníci odpověděli: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“ Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se nechali svést? Uvěřil v něho někdo z předních mužů nebo z farizeů? Leda jen tahle luza, která nezná Zákon - kletba na ně!“« (Jan 7,45-49). Tato skupina učitelů Zákona, elita, pohrdá Ježíšem. Ale pohrdá také lidem: »lůzou« ignorantů, kteří nic neznají. Svatý věřící lid Boží v Ježíše věří a následuje Jej, a tato elitní skupinka učitelů Zákona se vyděluje z lidu a nepřijímá Ježíše. Ale jak je to možné, vždyť byli výjimeční, inteligentní a studovaní? Měli však velkou vadu: zapomněli na svoji přináležitost k lidu.
Boží lid se drží Ježíše... neumí vysvětlit proč, ale řídí se podle Něho, srdcem a neúnavně. Pomysleme na den rozmnožení chlebů. Byli s Ježíšem celý den, takže apoštolové řeknou Ježíši: »Rozpusť je, ať se rozejdou... a koupí si něco k jídlu« (Mk 6,36). Také apoštolové zaujali odstup, nebrali ohled. Nepohrdali, ale nebrali v potaz Boží lid. „Ať se jdou najíst.“ A Ježíš jim odpoví: »Vy jim dejte jíst!« (Mk 6,37). Znovu je přiřazuje k lidu.
Toto rozštěpení mezi vedoucí náboženskou elitou a lidem je drama, které sahá do daleké minulosti. Pomysleme na Starý zákon, na postoj synů Eliho v chrámě, kteří z lidu těžili a o těch, kdo přicházeli do chrámu splnit Zákon, říkali, že jsou pověrčiví. Lidem pohrdali. Je to pohrdání lidmi, kteří nejsou vzdělaní jako my, kteří jsme studovali a máme znalosti... Boží lid má však jednu velkou milost: čich. Má čich, kterým poznává, kde je Duch. Je hříšný jako my, je hříšníkem. Má však onen čich rozpoznávající cestu spásy.
Problémem elit, těchto klerikálních elit, je to, že zapomněli na svoji přináležitost k Božímu lidu, odcizili se, přešli do jiné sociální třídy a považují se za vládce. To je klerikalismus, který vznikal již tehdy. Slyšel jsem v těchto dnech říkat: „Jak je možné, že tamty sestry a tamti kněží, kteří jsou zdraví, chodí za chudými a nosí jim jídlo? Mohou se nakazit koronavirem? Řekněte matce představené, aby sestrám nedovolila vycházet; řekni biskupovi, aby kněžím nedovolil vycházet! Oni jsou pro vysluhování svátosti, ale o jídlo ať se stará vláda!“ O tom se v těchto dnech mluví, je to stejný argument: „To jsou lidé druhé kategorie, my jsme řídící třída, nesmíme si špinit ruce s chudými.“
Často přemýšlím o kněžích a sestrách, kteří jsou dobří lidé, ale nemají odvahu jít a sloužit chudým. Něco postrádají. To co chybělo oněm učitelům Zákona. Ztratili paměť, přišli o to, co ve svém srdci cítil Ježíš, totiž že je součástí svého lidu. Zapomněli na to, co Bůh řekl Davidovi: »Vzal jsem tě od ovcí«. Zapomněli na vlastní příslušnost ke stádci.
A tihle, každý z nich, se vrátil domů (srov. Jan 7,53). Rozštěpení. Nikodém si všimnul. Byl člověkem nepokojným, možná nepříliš odvážným, příliš diplomatickým, ale nepokojným, který jednou už byl u Ježíše. Usiloval však ve věrnosti svým možnostem o zprostředkování a zeptal se, vycházeje ze Zákona: »Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?«. Oni mu však neodpověděli na otázku, týkající se Zákona, ale řekli: »Nejsi ty také z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane« (Jan 7,52). A tak epizodu zakončili.
Pomysleme dnes také na mnoho mužů a žen, kvalifikovaných pro službu Bohu, kteří jsou dobří a slouží lidu; jsou mnozí kněží, kteří se neoddělují od lidu. Předvčera jsem dostal fotografii jednoho kněze, který je farářem několika vesnic na horách, jak stojí na místě, kde sněží, a nese monstranci, aby do těch vesniček přinesl požehnání. Nezajímalo jej, že sněží, nezajímal jej mráz, který cítil v rukou, v nichž držel kovovou monstranci. Jeho jediným zájmem bylo přinést lidem Ježíše.
Přemýšlejme, každý z nás o tom, na jaké straně jsme. Zda jsme uprostřed, trochu nerozhodní, zda cítíme s lidem Božím, věřícím lidem Božím, který nemůže selhat a má onu infallibilitas in credendo (neomylnost ve víře). A mysleme na elity, kteří se vydělují z Božího lidu, na klerikalismus. Možná nám všem prospěje rada, kterou Pavel dal svému učedníkovi, mladému biskupovi, Timotejovi: »Vzpomeň na svoji babičku a matku« (srov. 2 Tim 1,5). Pamatuj na svou maminku a babičku. Pavel dával tuto radu proto, že dobře věděl o nebezpečí, ke kterému vedlo elitářské cítění v našem vedení.“
Uzavřel papež svoji homilii při ranní bohoslužbě, kterou jako obvykle zakončil adorací vystavené Nejsvětější svátosti a recitací modlitby k duchovnímu svatému přijímání pro věřící, kteří se mohou účastnit eucharistie pouze sledováním jejího televizního přenosu.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(mig)