Vatikán. Na čtvrtou neděli velikonoční – zvanou Dobrého Pastýře – připadá Den modliteb za duchovní povolání, který si letos církev připomene už po osmapadesáté. Předchází mu modlitební týden, věnovaný na tentýž úmysl. Svatý stolec dnes zveřejnil poselství Svatého otce, nazvané „Slova povolání“, které k této příležitosti napsal o druhé postní neděli.
Papež v něm vychází z loňského listu, adresovaného kněžím v souvislosti se sto šedesátým výročím úmrtí svatého faráře arského, který rozčlenil podle čtveřice slov: bolest, vděčnost, odvaha a chvála. Týmiž slovy (s jedinou nepatrnou obměnou) se dnes Petrův nástupce obrací k „veškerému Božímu lidu, a to na pozadí bouřlivé noci na Genezaretském jezeře, jak je popisuje Matoušovo evangelium“ (Mt 14,22-33).
Tento přejezd „galilejského moře“, který následuje ihned po zázračném nasycení tisíců, totiž v jistém smyslu symbolizuje naši životní pouť, vysvětluje papež. Loďka člověčenství postupuje pomalu vpřed, zmítána neklidem, ale též touhou po klidném přístavu. Leckdy ztratí směr, anebo ji oslní klamná vidina či se do ní opře protivítr vanoucích pochybností, těžkostí a obav.
Evangelium však ujišťuje, že v tomto nepokojném dobrodružství nejsme sami. Pán kráčí po běsnících vodách a zachraňuje své učedníky tak, jako zachytil pochybujícího Petra. První slovo duchovního povolání tudíž vypovídá o vděku. Plavba ke správnému cíli nebyla svěřena výlučně našemu úsilí, ani nezávisí na trase, po níž se chceme ubírat. Realizace osobního životního projektu není výsledkem matematických propočtů, nýbrž především odpovědí na volání, které přichází shůry, píše římský biskup.
Když učedníci spatří Pána, který k nim přichází po hladině, zmocní se jich strach a považují ho za přízrak. Ježíš je ubezpečuje slovem, které má stále provázet naše životy i rozpoznání duchovního povolání: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ (v.27). Toto Pánovo ujištění povzbuzuje k odvaze a vyhání z našeho srdce přeludy, mezi nimiž kraluje „přízrak nevěřícnosti“, líčí Svatý otec stav, který se dostavuje v duchovním povolání vzápětí po počátečním nadšení. „Pán ví, že zásadní životní volba – jak manželství, tak zasvěcený život, vyžaduje odvahu. Zná otázky, pochybnosti a těžkosti, které si pohazují s loďkou našeho srdce, a zbavuje nás nejistoty: Neměj strach, jsem s tebou!“.
V Listě kněžím papež František hovořil rovněž o bolesti, kterou v dnešním poselství tlumočí jako námahu, již obnáší každé povolání. Pán nás chce uschopnit k tomu, abychom jako Petr kráčeli po vodě, avšak naše soustředěnost na závazky manželského či zasvěceného života anebo případné nesnáze zapříčiňují, že ztrácíme Ježíše ze zřetele a hrozí nám utonutí. Víra nám navzdory naší ubohosti pomáhá v cestě ke Vzkříšenému Pánu a k vítězství nad bouří.
Nakonec Ježíš vstupuje na loď, vítr se tiší a vlny uklidňují. Tento obraz krásně vyjevuje Pánovo působení v našem životě i za dějinného otřásání, soudí František. Nařizuje totiž protivětru, aby ustal, a síly zla, strachu a rezignace už nad námi nemají moc. Tehdy, byť vprostřed vlnobití, do našich životů vstupuje chvála, která byla vnitřním postojem Nejsvětější Panny Marie, upozorňuje římský biskup a vybízí k napodobení tohoto vzoru.
„Myslím na všechny lidi, kteří se ujímají důležitých úloh v občanské společnosti, na manžele, které rád a nikoli náhodou definuji jako »hrdiny«, a zejména na ty, kteří se rozhodli pro zasvěcený život a kněžství“ , uzavírá Svatý otec poselství ke Dni modliteb za duchovní povolání. „Nemějte strach! Pokud uznáme Ježíše za jediného Pána našich životů, podá nám ruku a zachytí nás, aby nás zachránil.“
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
