Vatikán. „V modlitbě je třeba bdít, abychom neupadli do zvykovosti,“ kázal papež František při dnešní ranní mši ve streamingovém přenosu z kaple Domu sv. Marty. Svatý otec v úvodu zmínil ekonomický dopad pandemie na život rodin a vyzval všechny účastníky přenosu dnešní bohoslužby, aby se spolu s ním modlili za tyto strádající rodiny.
„Modleme se dnes za lidi, kteří kvůli pandemii začínají mít ekonomické nesnáze, protože nemohou pracovat a všechno dopadá na rodinu. Modleme se za ty, kdo trpí těmito problémy.“
Ve svém kázání si papež František vzal podnět z dnešního evangelia (Jan 4,43-54) o uzdravení syna královského úředníka:
„Tento otec prosí o uzdravení svého syna. Pán trochu vytýká všem, ale také jemu: »Jestliže neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte« (Jan 4,48). Hodnostář však nezůstává zticha a nemlčí, jde dál a říká: »Pane, přijď, než moje dítě umře!« (v.49). A Ježíš mu odpověděl: »Jen jdi, tvůj syn je živ« (v.50).
K opravdové modlitbě jsou zapotřebí tři věci. První je víra: »Neuvěříte-li...«. Nezřídka je modlitba jenom ústní, nevychází ze srdce. Anebo je slabá víra... Pomysleme na jiného tatínka, který měl posedlého syna a jemuž Ježíš řekl: »Všechno je možné tomu, kdo věří«. A tatínek odpověděl jasně: »Věřím! Pomoz mé slabé víře!« (srov. Mk 9,23-24). Věřit v modlitbu. Modlit se s vírou, ať už se modlíme mimo bohoslužebné místo anebo přicházíme sem [do kostela] a Pán je zde, [ptejme se:] mám víru anebo jednám ze zvyku? V modlitbě buďme bdělí: neupadněme do zvykovosti, která si neuvědomuje, že Pán je; že s Ním mluvím a že je s to vyřešit problém. První podmínkou opravdové modlitby je víra.
Druhou podmínkou, které nás učí Ježíš, je vytrvalost. Někteří prosí, ale milost nepřichází. Nemají tuto vytrvalost, protože vlastně nic nepotřebují anebo nemají víru. A Ježíš nás poučuje podobenstvím o člověku, který šel o půlnoci prosit souseda o chléb a vytrvale klepal na dveře (srov. Lk 11,5-8). Anebo podobenstvím o bezbožném soudci a neodbytné vdově, které jej neustále žádala, aby se jí zastal (srov. Lk 18,1-8). Víra a vytrvalost jdou spolu, neboť máš-li víru, máš jistotu, že ti Pán dá, oč prosíš. A nechává-li tě Pán čekat, klepej a tluč, a Pán nakonec milost udělí. Pán tak nejedná proto, aby se nechal prosit, anebo proto, aby ti řekl: raději si počkej. Jedná tak pro naše dobro, abychom věc brali vážně. Vezměme modlitbu vážně; ne jako papoušci: bla, bla a nic. To nám vytýká Ježíš: »Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov« (srov. Mt 6,7-8). Nikoli, tedy vytrvalost a víra.
A třetí věc, kterou si v modlitbě přeje Bůh, je odvaha. Někdo si může myslet: Copak je třeba odvahy k tomu, abych se modlil či stanul před Bohem? Je zapotřebí odvahy postavit se, žádat a zacházet dál a dál, ba dokonce – nechci říci herezi – skoro Pánu vyhrožovat... Taková je Mojžíšova odvaha před Hospodinem, který chtěl zahubit lid a učinit Mojžíše hlavou jiného národa. Mojžíš však řekl: Nikoli, jsem s lidem (Ex 32,7-14). Potom odvaha Abrahama, který smlouvá o záchraně Sodomy: »A bude-li 30 spravedlivých, bude-li 25 a 20...« To je odvaha (srov. Gn 18,22-33). Této ctnosti odvahy je velice zapotřebí. Nejenom v apoštolských činech, ale také v modlitbě.“
Uzavřel papež František kázání při dnešní eucharistii, kterou zakončil opět výzvou k duchovnímu svatému přijímání před vystavenou Nejsvětější svátostí, adorací a svátostným požehnáním.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
