Vatikán. Nepromarněte tyto těžké dny, vyzývá papež v rozhovoru s vatikanistou Paolem Rodarim, který dnes otiskl italský list La Repubblica, a dodává: Prosím, aby lidé byli nablízku těm, kteří ztratili své drahé.
„Vzýval jsem Pána, aby ukončil tuto epidemii: Pane, zastav ji svou rukou“, těmito slovy odpovídá římský biskup na otázku, jak zněla jeho nedělní modlitba v římské bazilice Panny Marie Větší a kostele sv. Marcela na jedné z nejrušnějších městských tepen, via del Corso, která však nyní zeje prázdnotou.
Římský biskup poté v krátkém rozhovoru radí, jak prožívat tyto nelehké dny nucené karantény: „Opětovně odkryjme konkrétnost maličkostí, nepatrných projevů pozornosti vůči lidem, kteří nám jsou nablízku, ať již je to rodina, nebo přátelé. Pochopme, že v těchto maličkostech se skrývá poklad. Existují nevelká gesta, která se občas v každodenní anonymitě vytrácejí – gesta něhy, laskavosti a soucitu, která jsou však rozhodující a důležitá. Kupříkladu – teplý pokrm, pohlazení, objetí, telefonát...Jsou to důvěrná gesta, jimiž projevujeme pozornost každodenním detailům a která přispívají k tomu, že má život smysl a že mezi námi vládne sdílení a společenství.“
„Někdy totiž“, pokračuje papež František, „komunikujeme pouze virtuálně. Dnes bychom se naopak měli vrátit k novému sbližování, konkrétnímu vztahu tvořenému pozorností a trpělivostí. Rodiny totiž doma často jedí v tichu, které však není zapříčiněno vzájemným nasloucháním, nýbrž tím, že se rodiče dívají na televizi, zatímco děti jsou na mobilu. Jako nějací osamocení mniši...Toto není sdílení. Vzájemné naslouchání je důležité, protože chápeme potřeby druhého člověka, jeho nouzi, námahu, touhy. Existuje jazyk tvořený konkrétními gesty, který je nutné uchovat. Podle mého názoru nás bolest těchto dní má nasměrovat právě k této konkrétnosti“.
František poté v rozhovoru věnuje zvláštní myšlenku zdravotníkům, dobrovolným pracovníkům a rodinám zesnulých: „Děkuji všem, kteří se obětují pro druhé, neboť jsou vzorem zmíněné konkrétnosti. Prosím také, aby všichni lidé projevovali blízkost těm, kteří ztratili své drahé, a snažili se je všemožnými způsoby doprovázet. Útěcha nyní musí být závazná pro všechny.“
Papež František v této souvislosti cituje italského televizního moderátora Fabia Fazia a jeho nedávný článek o nucené karanténě v listu La Repubblica. Souhlasí s jeho tvrzením, že „naše chování vždy ovlivňuje životy druhých“, kupříkladu tehdy, když neplatíme daně a státnímu zdravotnictví poté schází zdroje na přístrojové vybavení.
V závěru rozhovoru Svatý otec vyzývá k naději všechny lidi, nejenom věřící: „Všichni jsou Boží děti, na všechny Bůh pohlíží. Rovněž člověk, který se s Bohem ještě nesetkal a nemá dar víry, může najít cestu v tom dobrém, v co věří; může nalézt sílu v lásce ke svým dětem, rodině, bratrům. Samozřejmě může prohlásit: »Nedokážu se modlit, protože nevěřím«, avšak současně může věřit v lásku lidí, které má kolem sebe, a nalézt v ní naději.“
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
