Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán/Turín. Papež František zaslal poselství na 28. generální kapitulu salesiánů, která se v sobotu uzavírá v turínském Valdoccu. Původně měla trvat až do 4. dubna, avšak kvůli opatřením italské vlády na prevenci šíření koronaviru byla zakončena dříve. Podle dohadů italského tisku dokonce římský biskup plánoval, že salesiány překvapí osobní návštěvou, avšak zabránilo mu v tom nachlazení a následná rekonvalescence.

Svatý otec se v poselství, datovaném 4. března, dotýká mnoha témat, avšak zvláštní důraz klade na mladé lidi, ženy a vztah s různými kulturami, s nimiž se následovníci dona Boska setkávají ve světě. Žádá, aby salesiáni věnovali pozornost mládeži, propůjčili hlas ženám, opustili klerikalismus a rigorismus, osvojili si „displejovou pastoraci“ při internetové komunikaci a vybízí je, aby „snili o otevřených, plodných domech, přinášejících evangelium a umožňujících Pánu, aby projevil svou nepodmíněnou lásku“.

Salesián a naděje

Papež vyzdvihuje, že salesián jedenadvacátého století není pesimista, ani optimista, avšak je „mužem plným naděje, neboť ví, že spočívá v Pánu, který všechno tvoří nové“. Objasňuje, že takovýto „postoj naděje je schopen nastolit a zahájit výchovné procesy, které představují alternativu k vládnoucí kultuře“, jež „v mnoha situacích, vyznačujících se jak krajní chudobou, tak leckdy krajním přebytkem, dusí a zabíjí sny mladých lidí ohlušujícím, plíživým a častokrát znecitlivujícím konzumismem“. František proto vyzývá salesiánskou kongregaci, aby „prostoupila životy mnoha mladých lidí, kteří trpí opuštěností anebo jsou vystaveni nebezpečí, zažívají chudobu a nouzi, jsou vyřazováni a odepisováni, jsou jim odpírána práva či domov“. Tato mládež „očekává nadějný pohled, který odporuje jakémukoli fatalismu či determinismu. Čekají, že se jejich zrak střetne s Ježíšovým, aby se od něj dozvěděli, že ze všech temných a bolestných chvil existuje východisko“. Zároveň tak salesián věrně prožívá své charisma jako „cosi mnohem bohatšího a podnětnějšího než pouhé vyklízení, nouzové užívání či úpravy salesiánských budov a činností. Mění svoji mentalitu vzhledem k poslání, které je třeba uskutečňovat.“

Boží otcovství

Sv. Jan Bosko, připomíná dále papež, si „zvolil a přijal svět opuštěných dětí a mladých lidí, kteří byli bez práce a výchovy. Umožnil jim, aby hmatatelně zakoušeli Boží otcovství, a dal jim nástroje k tomu, aby svůj životní příběh převyprávěli ve světle bezvýhradné lásky“. Právě tito mladí lidé zase „ze své strany církvi pomohli, aby se opětovně potkala se svým posláním: Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním“. Nebyli pasivními původci či diváky misionářského díla, nýbrž „hlavními aktéry celého procesu založení salesiánské kongregace“. „Salesiánskost“, užívá František další ze svých neologismů, „povstává právě z tohoto setkání, jež vyvolává proroctví a vize o tom, jak přijímat, začleňovat a umožňovat růst těch nejlepších vlastností jako daru pro druhé, především pro marginalizované a opuštěné, od kterých nikdo nic nečeká.“ Římský biskup se pak z minulosti obrací k současnosti, aby si povšiml, že „partneři v dialogu dona Boska i dnešního salesiána jsou živými protagonisty oratoří, které je třeba tvořit“. „Mohli bychom je nazvat spoluzakladateli vašich domů“, dodává papež, „kde má salesián vynikat tím, že nastoluje právě popsanou dynamiku, aniž by se cítil jejich pánem“. František opět zdůrazňuje „vycházející církev“, která má „opouštět pohodlné, bezpečné a za některých okolností privilegované pozice, aby v těch nejposlednějších nalezla plodnost typickou pro Boží království“.

Formace a misie

Petrův nástupce si dále přeje formaci, která by se uskutečňovala v misijním poslání. „Misie inter gentes je naší nejlepší školou“, píše na generální kapitulu salesiánů. „Z ní plyne naše modlitba, reflexe, studium i odpočinek. Když se izolujeme či vzdalujeme lidu, jemuž jsme povoláni sloužit, hyzdí to naši totožnost zasvěcených osob a stáváme se karikaturami“. Papež povzbuzuje k odstranění překážek, kladených klerikalismem, tedy „onou osobní snahou o obsazení, soustředění a určování prostorů, jež umenšuje a ruší pomazání Božího lidu“. Jak dodává, „klerikalismus přispívá k elitářskému prožívání duchovenského povolání“ a plete si „vyvolenost s privilegiem, službu se servilností, jednotu s uniformitou, neshodu s odporem a formaci s indoktrinací“. Klerikalismus, upozorňuje papež, „je zvráceností, která podporuje účelové, paternalistické, vlastnické a dokonce manipulativní vazby k ostatním povoláním v církvi“. František dále varuje před tíhnutím k rigorismu, který si „nárokuje vládu nad lidskými procesy a jejich kontrolu v přísném, skrupulózním a dokonce podlém postoji, posuzujícím slabosti a meze druhých lidí“. Rigorista, vysvětluje papež, totiž zapomíná, že „koukol a pšenice rostou společně, že nikoli všichni dokážou všechno a že v tomto životě milost nevyléčila lidskou slabost plně a jednou provždy. V každém případě, jak učil sv. Augustin, nás Bůh zve, abychom dělali, co můžeme, a prosili za to, co nemůžeme“, podotýká římský biskup, podle něhož se „lidé, kteří doprovázejí druhé v růstu, mají vyznačovat širokými obzory. Mají skloubit omezení a naději, a tak ustavičně napomáhat k pohledu ve spásonosné perspektivě“.

Laici a ženy

Do budoucna papež salesiány pobízí, aby ze svých domů učinili „církevní laboratoř, která by rozpoznávala, doceňovala, podněcovala a povzbuzovala různá povolání a poslání v církvi“. Zároveň doporučuje, aby se – jako protilék na jakoukoli tendenci ke klerikalismu či rigorismu – brali

na zřetel bratři koadjutoři, tedy zasvěcení laici, a také ženy, jako dvě významné kategorie v rámci salesiánské rodiny. „Bez skutečné a účinné přítomnosti ženy a jejího citu se vašim dílům nebude dostávat odvahy a domácké pohostinnosti“, tvrdí papež a radí, aby se hlas ženy, její pohled i jednání „zrcadlily v přijímaných rozhodnutích, nikoli jako pomocný, nýbrž jako ustavující prvek.“

Vztah s různými kulturami a globalizace

Rozšíření salesiánského charismatu v celém světě papež označuje za „pobídku a výzvu k tomu, aby se pečovalo o bohatství různých kultur a bránilo snahám o uniformitu. Žádá syny dona Boska, aby vyvíjeli co největší snahu o to, aby „křesťanství přijímalo jazyk a kulturu místních národů“. „Salesián je povolán k tomu, aby mluvil mateřským jazykem každé kultury, v níž se nachází“. „Jednota a společenství vaší rodiny má předpoklady k tomu, aby vstřebalo všechny tyto rozdílnosti“, ujišťuje František, „které mohou obohatit celek v souběžném sdílení a interakci, v níž každý ze sebe vydává to nejlepší k dobru všech“. V souvislosti s globalizovanou komunikací papež nabádá k rozvinutí „displejové pastorace“, tedy „inteligentního obývání internetu a sociálních sítí, které jsou misijním územím“, avšak za užití veškerých „nezbytných prostředků, abychom neuvízli v jejich kruhu a partikulární logice“. Pokud se totiž chytíme do jejich pasti, uzavíráme se sami do sebe a vydělujeme se v pohodlném, nadbytečném a nikterak angažovaném virtuálním prostoru, který nás vzdaluje od konkrétního života lidí a zplošťuje misionářskou horlivost. Proto je zapotřebí věnovat mimořádnou pozornost pedagogickým vzorcům a tomu, jak se v osobním povolání i komunitě nakládá s časem, činností a statky“, navrhuje mimo jiné papež František v obsáhlém poselství účastníkům salesiánské generální kapituly.