Vatikán. Tambur kupole vatikánské baziliky se v posledních týdnech oděl do lešení. Vatikánští architekti plánují čtyři roky rekonstrukcí, které mají vrátit nejslavnější kupoli světa původní lesk.
Kupole, navržená v 50. letech 16. století Michelangelem Buonarrotim a dokončená v hrubé stavbě v roce 1590 Giacomem della Porta, je posledním článkem rozsáhlých restauračních zásahů na plášti chrámu sv. Petra. Jak vysvětluje architekt vatopetrské hutě, Luca Virgilio, který vedl také práce na průčelí baziliky a menších kupolích, restaurační zásah byl nutný kvůli špatnému stavu kamenných povrchů. Projekt byl zahájen 2. září 2019, kdy se započalo se stavbou lešení. Strukturu svatopetrského tamburu tvoří šestnáct opěrných pilířů, které člení celý jeho povrch. Pracovat se bude ve dvou velkých sektorech, z nichž každý zahrnuje osm os tamburu. Nejprve bude opravena frontální část, obrácená k Náměstí sv. Petra, tak aby byla také co nejdříve odkryta a nedeformovala pohled na kupoli směrem od města.
Architekti počítají, že oprava každého ze dvou sektorů potrvá dva roky. Po čtyřech letech tak budou dokončeny restaurační práce na všech vnějších fasádách baziliky, zahájené již před rokem 2000, tak aby právě k tomuto jubilejnímu roku bylo obnoveno hlavní průčelí. Od roku 2007 se pokračovalo s dalšími bočními fasádami obrácenými do Vatikánských zahrad a posléze také s kupolemi Gregoriánské a Klementinské kaple. Celkový dosud restaurovaný povrch přesahuje 35 tisíc čtverečních metrů.
Nyní tedy přichází na řadu tambur kupole: povrch válce tamburu tvoří 440 metrů čtverečních zdiva, vysoký je 36,63m a obvod při bázi sloupů a opěráků měří 168 metrů. Počítáme-li však také sloupy a travertinové architektonické prvky, celkový povrch činí 8 900 metrů čtverečních. Jde tedy vskutku o nemalý restaurační projekt, jehož cíle jsou jak estetické tak funkční. Není bez zajímavosti, že povrch tamburu přesahuje o více než dva tisíce metrů čtverečních rozsah průčelí (7 tisíc metrů čtverečních travertinu). Lešení, postavené od úrovně terasy ve výši 43 metrů od podlahy baziliky, dovolí restaurátorům pracovat až ve výšce 80 metrů, na úrovni atiky tamburu.
Po technické stránce budou restaurátoři využívat nových diagnostických metod, zejména vypracují grafický model povrchu za pomoci laserového scanneru, který dovolí lépe porozumět složité architektonické struktuře Michelangelovy a Della Portovy stavby a zahrne veškeré informace ohledně zachovalosti materiálů a typologie poškození a změn, ať už chemického či mechanického druhu, které se na kameni objevují. Zároveň na něj budou zaneseny veškeré provedené restaurační zásahy.
Hlavní tři cíle restauračních prací na tamburu Svatopetrské kupole jsou tedy čištění, zpěvnění a ochrana, která by zpomalila proces chátrání. Podle moderních restauračních principů je třeba respektovat rozlišitelnost a návratnost zásahu. Restaurátoři se budou zejména snažit o vystižení “správného bodu” při čištění, tak aby kamenný povrch nebyl příliš vybělen a zachoval si svou “historickou patinu”, zdůrazňuje architekt Luca Virgilio.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
