Vatikán. Ochrnutý italský mladík, který si svým svědectvím získal srdce publika na letošním festivalu v San Remu, se setkal s papežem Františkem. Dvaadvacetiletý Paolo Palumbo trpí amyotrofickou laterální sklerózou, nevyléčitelnou neurodegenerativní chorobou. Během čtyř let se ocitl na invalidním vozíku, je odkázán na výživu zavedenou přímo do žaludku a více než rok komunikuje se světem prostřednictvím počítače, který ovládá očima. Díky tomuto zařízení mohl vystoupit na nejsledovanějším italském festivalu s rapem „Io sono Paolo“ a podělit se s Vatikánským rozhlasem o svou reflexi po setkání s papežem Františkem.
„Jak říká finále mé písničky: věřím a modlím se růženec a právě ten ode mě drží daleko mého vraha. Víra a modlitba člověka naplňují a vymazávají všechna dramata. Chtěl bych říci všem posluchačům a vůbec všem lidem, že život je skutečně krásný a vzácný. Musíme využívat čas, který je nám dán, k šíření lásky a naděje.“
Papež František zahlédl na internetu, jak Paolo díky zvláštní aplikaci dokáže navigovat dron pouhým pohybem očí. Zaujalo jej to a poslal mu ručně psaný lístek, na kterém vyjádřil obdiv síle jeho vůle a houževnastosti. „Modlím se za tebe, ty se modli za mě,“ napsal František na konci léta. Minulou středu (26. února) se Paolo v doprovodu své rodiny dopravil na Náměstí sv. Petra a s papežem se osobně setkal.
„Zrno víry ve mně během let vyklíčilo a stalo se mohutným stromem. Nemoc nedokázala zastavit moje modlitby, naopak je živila a pomohla mi pochopit, že Boží plán přesahuje naše momentální porozumění. Začím tomu rozumět a to, co objevuji, mi dává nekonečnou radost,“ řekl ochrnutý mladík papeži. Slova, jež mu František odvětil, však neprozradil. „Uchovává si je pouze pro sebe, jako vzácný dar,“ řekl Vatikánskému rozhlasu Paolům o tři roky starší bratr Rosario.
„Víra byla v naší rodině vždycky důležitá. Od chvíle, kdy se objevila nemoc, Paolo věří a modlí se ještě víc a velmi se přiblížil k Bohu…Před diagnózou měl každý z nás své životní plány, které jsme pak museli trochu změnit. Nikoli ale k horšímu, zažili jsme něco lepšího, protože nás sjednotila láska, a víra, kterou jsme již měli, se ještě posílila. Viděli jsme, jak se víra stala Paolovou silou. Stejně jako další lidé nám také on ukazuje, že nemoc život nezastavuje a že život je největší dar, který jsme dostali, a s nímž se musíme snažit naložit co nejlépe.“
Říká Rosario Palumbo, který – jak zaznělo v písničce na San Remu – se stal Paolovi rukama a nohama a neváhal změnit své plány, aby mohl svého bratra doprovázet.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
