Řím. Začíná postní doba a s ní se vracejí římské stationární bohoslužby, tedy zastavení na místech, kde položili život křesťanští prvomučedníci anebo kde se uchovávají jejich relikvie. Věřící se tu shromažďují k liturgii, jíž předchází procesí se zpěvem litanií, vycházející z jiného nedalekého kostela. Pořadí římských statií, napodobujících jeruzalémský vzor, procházelo tisíciletým vývojem, avšak jeho první etapa, tedy pouť z benediktinské baziliky sv. Anselma do dominikánské baziliky sv. Sabiny na vrchu Aventinu, je dokumentována již v druhé polovině pátého století.
Oba chrámy dělí zhruba sedm set metrů, jimiž dnes odpoledne prošlo kajícné procesí vedené Svatým otcem a složené z kuriálních kardinálů i členů obou zmíněných řeholních společenství, kteří poté s papežem koncelebrovali při mši svaté v bazilice sv. Sabiny. Svoji homilii uvedl Petrův nástupce takto:
„Postní dobu začínáme přijetím popelce: »Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš« (srov. Gen 3,19). Popel na hlavě nás vrací na zem, připomíná nám, že ze země pocházíme a do země se vrátíme. To znamená, že jsme slabí, křehcí a smrtelní. V rámci staletí a tisíciletí jsme pomíjiví a vzhledem k nezměrnosti galaxií a vesmíru jsme titěrní. Jsme prach veškerenstva, avšak Bohem milovaný prach. Pán vzal do rukou náš prach s láskou a vdechl mu život (srov. Gen 2,7). Jsme tedy drahocenný prach, předurčený žít navždy. Jsme zem, nad níž Bůh rozklenul svoje nebe; prach, obsahující Jeho sny. Jsme naděje Boha, Jeho poklad a Jeho sláva.“
A v samotném závěru řekl:
„Cestou k Velikonocům můžeme jít dvojí cestou: první vede od prachu k životu, od našeho křehkého lidství k tomu Ježíšovu, kterým nás uzdravuje. Můžeme stanout před Ukřižovaným, pobýt tam, dívat se a opakovat: „Ježíši, ty mne miluješ, proměň mne... Ježíši, ty mne miluješ, proměň mne...“ A když přijmeme Jeho lásku, před níž se rozpláčeme, následuje druhý krok, abychom nespadli z života do prachu. Jdeme si pro Boží odpuštění ve zpovědi, protože tam plamen Boží lásky pohltí popel našeho hříchu. Objetí Otce ve zpovědi nás obnoví uvnitř, očistí naše srdce. Nechme se smířit, abychom žili jako milované děti, jako hříšníci, kterým se dostalo odpuštění, jako uzdravení nemocní, jako doprovázení pocestní. Dejme se milovat, abychom milovali. Nechejme se pozvednout, abychom šli k cíli, k Velikonocům. A s radostí objevíme, že Bůh nás z našeho popela vzkřísí.
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE
Po homilii následoval obřad svěcení popela. Papež František přijal znamení popelce od slovenského kardinála Jozefa Tomka, titulárního kardinála baziliky sv. Sabiny, a též mu ho zpětně udělil.
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
