Vatikán. Děkuji vám za službu, kterou jménem a autoritou Petrova nástupce vykonáváte k prospěchu církvi a jako službu pastýřům (Christus Dominus, 9), oslovil dnes římský biskup František členy Papežské rady pro výklad legislativních textů, které přijal v závěru jejího plenárního zasedání, věnovaného revizi šesté knihy Kodexu kanonického práva o sankcích v církvi.
Poskytovat pomoc Římskému veleknězi v jeho všeobecné zákonodárné moci tím, že hodnověrně vykládá zákony, které vydává, zkoumat z právnického hlediska dekrety a instrukce, vynášené úřady římské kurie, biskupy a zákonodárci podřízenými nejvyšší autoritě a bdít nad jejich právnickou formou – tyto úlohy přisuzuje Papežské radě pro výklad legislativních textů konstituce o římské kurii (Pastor bonus, 154-158), vyjmenoval papež a upozornil na správné pojetí práva v církvi:
„Je nutné opětovně získat a prohloubit pravý smysl práva v církvi, mystickém Kristově Těle, kde prvenství náleží Božímu slovu a svátostem, kdežto právní norma má sice nezbytnou, ale podřízenou roli, a stojí ve službě společenství. V tomto ohledu by bylo vhodné, aby váš úřad napomohl k reflexi o ryzí právnické formaci v církvi, která by přispívala k pochopení pastorálnosti kanonického práva, jeho zaměření na spásu duší, jeho nezbytnosti v souladu se ctí spravedlnosti, která se vždy má uplatnit a zaručit.“
„Společnost bez práva by byla společností zbavenou práv. Právo je podmínkou lásky“, citoval Svatý otec z listu Benedikta XVI. seminaristům (18.10.2010).
„Seznamovat s církevními zákony a uplatňovat je není překážkou domnělé pastorační „výkonnosti“ těch, kteří chtějí problémy řešit bez práva, nýbrž naopak zaručuje hledání takových řešení, která by nebyla arbitrární, nýbrž skutečně spravedlivá, a proto vpravdě pastorační. Pokud se vyhneme arbitrárním řešením, stane se právo obrannou baštou nejposlednějších a nejchudších, ochranným štítem lidí, kterým hrozí, že padnou za oběť mocným, kteří jsou právě u kormidla. Dnes v této oblasti vidíme, jak se po částech vede světová válka a všímáme si trvalé absence práva. Skutečně trvalé. Vznikají a rostou bezprávné diktatury. Něco takového se v církvi nesmí stát.“
Tímto směrem se ubírá také práce vaší rady, pokračoval papež František, která při tomto plenárním zasedání uzavřela několikaletou revizi norem církevního trestního práva. Soustředila se na jejich aktualizaci, účelnější uspořádání a přizpůsobení novým situacím a problematikám současného společensko-kulturního kontextu. Rovněž trestní právo je však v církvi pastoračním nástrojem, a jako takové má být pojímáno a přijímáno, zdůraznil Petrův nástupce.
„Biskup si má být stále více vědom, že ve své církvi, jíž byl ustanoven pastýřem a hlavou, je též soudcem věřících, kteří mu byli svěřeni. Ovšem tato soudcovská role má vždy pastorační ráz, protože se zaměřuje na společenství mezi členy Božího lidu. Teprve když ordinář konstatuje, že nebylo možné prostředky pastýřské péče napravit pohoršení, obnovit porušenou spravedlnost a napravit viníka, má zahájit soudní nebo administrativní řízení za účelem vyměření nebo vyhlášení trestu (srov. CIC 1341). Z toho vyplývá, že trestní postih je vždy krajním prostředkem, pro který se rozhodujeme, pokud se všechny jiné možné cesty prokáží jako neúčinné.“
Na rozdíl od státního zákonodárství má kanonický trest pastorační význam a kromě respektu k platnému řádu si klade za cíl nápravu a především dobro viníka. Jeho účelem je, nakolik je to možné, návrat k situaci předcházející přestupku.
„Každý trestný čin se totiž týká celé církve, jejíž společenství bylo narušeno tím, kdo na ně svým chováním úmyslně zaútočil. Pokud je účelem náprava jedince, zdůrazňuje se výrazně léčebný rys kanonického trestu, nikoli pouhý postih. Trest se tak stává pozitivním nástrojem k uskutečňování Božího království a obnově spravedlnosti ve společenství věřících, povolaných k osobnímu a společnému posvěcení.“
Modlete se za mne, neboť také já musím soudit, zakončil papež František dnešní audienci pro členy Papežské rady pro výklad legislativních textů.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
