Vatikán. Papež přijal na audienci členy Tribunálu Městského státu Vatikán. Tato instituce není církevním, nýbrž státním justičním orgánem, pod nějž spadají území a občané Vatikánu. Rozloze, povaze a počtu obyvatel tohoto miniaturního státu odpovídá také množství a závažnost spáchaných trestných činů, kterými se tento orgán musí zaobírat. Především jsou to sporadické případy drobných krádeží. Do širšího povědomí vešla vatikánská justice v souvislosti s dvěma případy odcizení korespondence a dokumentace úřadů Svatého stolce: v roce 2012 a 2015 (tzv. Vatileaks I a II). V důsledku rozvoje finančnictví a digitální komunikace, jež značně rozšiřuje potenciál trestné činnosti, prošla i vatikánská justice zásadní reformou.
Svatý otec pronesl k vatikánským právníkům poměrně obsáhlou promluvu o justici jako takové a poukázal na „evangelium, které nás narozdíl od světského smýšlení učí vidět hlouběji, ukazuje nám, že spravedlnost nabízená Ježíšem není pouhou sbírkou technicky použitelných norem, nýbrž postojem srdce, kterým se řídí ten, kdo je zodpovědný.“
„Evangelium nás důrazně nabádá, abychom spravedlnost zaváděli především v sobě a snažili se důrazně odstraňovat koukol, který v nás přebývá. Podle Ježíše je naivní si myslet, že v sobě můžeme odstranit veškeré kořeny zla, aniž bychom uškodili pšenici (srov. Mt 13,24-30). Bdění nad sebou, tento důsledný vnitřní boj nám však pomáhá nenechat zlo převládnout nad dobrem. Toho nás nemůže zbavit žádný právní řád. V tomto smyslu vybízím každého, aby vnímal nejenom poslání k zevnějšímu nasazení, jež se týká druhých, ale pracoval také na sobě, na svém osobním obrácení. Pouze tato spravedlnost zrodí justici.“
Samotná spravedlnost ovšem nestačí je zapotřebí, aby byla provázena dalšími ctnostmi, zejména hlavními, tedy moudrostí, statečností a mírností, pokračoval papež František a věnoval se tématu zákonů a zákonnosti.
„Vatikánské zákonodárství doznalo za posledních deset let zejména v oblasti trestního práva významných reforem ve srovnání s minulostí. Základem těchto důležitých úprav nebyl jen přirozený požadavek modernizace, nýbrž také a především nezbytnost respektovat mezinárodní závazky, které přijal Svatý stolec také za Městský stát Vatikán. Závazky týkající se především ochrany lidské osoby, která je ohrožena ve svojí identitě, a ochrany sociálních skupin, které jsou často obětí ohavných forem nezákonnosti. Hlavní účel této reformy je třeba začlenit do církevního poslání, ba dokonce je integrující a podstatnou součástí služebnosti církve.“
Evangelium nám připomíná – řekl Petrův nástupce v závěrečném shrnutí, adresovaném konkrétně soudcům – že nejzazším horizontem našich pokusů o pozemskou spravedlnost je božská justice, totiž spravedlnost Pána, který nás očekává. Tato slova v nás nemají vyvolávat strach, nýbrž podněcovat nás k serióznímu a pokornému plnění svých povinností.
„Modlím se, aby vás Pán na této cestě provázel, a prosím vás, modlete se také vy za mne.“
Končil Kristův náměstek svoji promluvu ke členům Tribunálu Městského státu Vatikán.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
